Co stojí za zvrásněním povrchu Enceladu?

Enceladus patří k velmi zajímavým měsícům Saturnu. Je relativně malý, se středním průměrem 505 km, a v prostoru zaujímá ukázkovou polohu pro těleso s vázanou rotací: má tvar tříosého elipsoidu, přičemž nejkratší osa je totožná s osou rotace – na oběžnou rovinu je tedy kolmá – a nejdelší osa odpovídá spojnici Enceladus–Saturn. 

Snímky s relativně malým rozlišením z průletů sond Voyager odhalily vysoce odrazný povrch: Enceladus je možná nejlesklejším objektem ve Sluneční soustavě – odráží celých 99 % dopadajícího světla. Jeho povrch dále postrádá impaktní krátery, což svědčí o jeho nedávném vzniku. Detailní pozorování z družice Cassini pak potvrdila, že příčina tkví ve vulkanické aktivitě tělesa, jejíž nosnou látku představuje slaná voda s organickými příměsmi. 

Zejména v okolí jižního pólu spatříme skutečně bizarní terén. Lokalitu zasahující až k 60° jižní šířky pokrývají tektonické zlomy a hřbety. Absence impaktních kráterů pak umožňuje omezit stáří povrchu na 500 tisíc let a méně. Poblíž centra oblasti nalezneme čtyři zlomy ohraničené z obou stran hřbety, které dostaly neoficiální název Tygří pruhy. Zdá se, že jde o tamní nejmladší útvary, lemované hrubě zrnitým vodním ledem. Z natavené kůry (taví se zevnitř) v Tygřích pruzích pak tryskají do vesmíru gejzíry vodní páry, jež dosahují výšky až několika set kilometrů.