Delta Okavanga se jednou za rok mění v největší oázu divoké zvěře na světě

15.12.2017 - Petr Slavík

Sezónní záplavy řeky Okavango každoročně přináší vyprahlé zemi na severozápadě Botswany životodárnou tekutinu. Když se do tohoto úžasného ekosystému člověk vydá v období dešťů, má možnost spatřit africkou přírodu ze zcela jiné perspektivy, než se obvykle nabízí

Sourozenecká spolupráce -<p>Pokud uvidíte gepardy (Acinonyx jubatus) ve větší skupině, jedná se téměř vždy o sourozence. Po odstavení zůstávají mláďata těchto nejrychlejších pozemských tvorů spolu. Mají tak lepší šanci na přežití, než kdyby zůstala sama. V období dešťů mají ovšem gepardi větší problémy přiblížit se ke kořisti. Může je prozradit čvachtání vody, které je v těchto měsících všude spousta.</p>
Sourozenecká spolupráce -

Pokud uvidíte gepardy (Acinonyx jubatus) ve větší skupině, jedná se téměř vždy o sourozence. Po odstavení zůstávají mláďata těchto nejrychlejších pozemských tvorů spolu. Mají tak lepší šanci na přežití, než kdyby zůstala sama. V období dešťů mají ovšem gepardi větší problémy přiblížit se ke kořisti. Může je prozradit čvachtání vody, které je v těchto měsících všude spousta.


Reklama

Delta řeky Okavango je jedním z nejunikátnějších světových ekosystémů. Zatímco většina delt světových řek vylévá svůj drahocenný obsah do moří a oceánů, Okavango tyto přírodní zvyklosti nerespektuje. Svou vodu každoročně odvádí doprostřed vyprahlé savany a vytváří tak největší vnitrozemskou deltu světa. Rozkládá se na ploše 15 000 km2 na severozápadě Botswany a v jinak vyschlé oblasti pouště Kalahari poskytuje stálou nebo občasnou obživu 400 druhům ptáků, zhruba 70 druhům ryb a asi 200 000 kusům velkých savců.

Koloběh vodních mas

Na prostoru zhruba 250 na 150 kilometrů probíhá pravidelný cyklus stoupání a klesání vodní hladiny, který byl plně objasněn až ve 20. století. Řeka Okavango je napájena srážkami, které v lednu a únoru spadnou v Angolské vysočině, zhruba 1 200 kilometrů daleko od delty. Sjednocené bystřiny a sezónní říčky protékají Angolou pod jménem Kubango, na hranicích s Namibií přebírají jméno Kavango a do Botswany konečně vtékají jako Okavango.

TIP: Hyeny a lidské předsudky aneb Královny matky a jejich klan

Vodním korytem putují srážky až do delty, kde během následujících čtyř měsíců (březen–červen) pomalu začínají plnit tuto oblast, v níž rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími body nepřesahuje dva metry.

Každý rok je do delty přinášeno asi 11 kubických kilometrů vody, z níž 60 % absorbují rostliny, 36 % se vypaří, 2 % prosáknou do podzemních zásobníků. Zbylá 2 % vtečou do jezera Ngami. Záplavy vrcholí mezi červnem a srpnem, kdy se delta rozleje do plochy trojnásobně přesahující její obvyklou velikost. Rostoucí zelení jsou pak přitahována početná stáda zvířat a proměňují oblast v jedno z míst s největší koncentrací divoké zvěře na světě.

Labyrint vodních cest

Satelitní snímky i letecké záběry ukazují, že delta je spletitou sítí kanálů, slepých ramen a přítoků. Tento labyrint nezpůsobuje zvěři žádné orientační problémy a také místní stopaři v něm dokážou najít cestu. Vzhledem k tomu, že bludiště se každým rokem s nastupujícími povodněmi mění, je to opravdu obdivuhodný výkon. Mapy v zásadě ztrácí smysl, protože změny probíhají příliš rychle. Pohyb uvnitř obrovské delty je tak nejen náročný, ale i nebezpečný.

Okavango je klenotem Afriky, o němž toho již bylo napsáno a natočenou spoustu. Fotograf Petr Slavík chtěl tento nádherný kout světa vidět trochu jinak, než bývá obvyklé. Vypravil se proto do delty v období dešťů a měl tak možnost pozorovat zrod nového života v čase bohatém na potravu pro všechny její obyvatele.

  • Zdroj textu:

    Příroda

  • Zdroj fotografií: Petr Slavík, www.petrslavik.eu

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Revue
Reklama

Před 29 miliony let dopadl v Libyjské poušti meteorit, který vytvořil spoustu pěkného žlutého skla. Dávní zlatníci je později použili k výrobě šperků pro slavného Tutanchamona.

Vesmír

Marsovské selfie 

Rover Curiosity (anglicky „zvídavost“) přistál na Marsu 6. srpna 2012, s cílem zkoumat tamní klima i geologii a pátrat po stopách vody či živých organismů. Mise měla trvat dva roky, následně však byla prodloužena na neurčito a Curiosity pracuje dodnes. Snímek z 5. srpna 2015 jej zachycuje na úbočí hory Mount Sharp, těsně před navrtáním kamene pojmenovaného Buckskin.

Vesmír

Baron Adolf Erik Nordenskiöld označil již v 19. století Katalánský atlas za „nejobsažnější kartografické dílo 14. století“

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907