Historické zdravotní záznamy astronautů a kosmonautů ukazují, že dosavadní cesty do vesmíru nevedly většímu rozvoji vzniku rakoviny a kardiovaskulárních chorob
Cesty vesmírem jsou sice úchvatným zážitkem a unikátní zkušeností, zároveň ale intenzivně zasahují do fungování lidského těla. Mikrogravitace pozmění prakticky každý systém v těle. Kosti přicházejí o vápník, svaly se ztenčují a tělesné kapaliny se přesouvají směrem k hlavě.
Kromě mikrogravitace je dalším často skloňovaným rizikem při pobytu ve vesmíru kosmické záření. Na Zemi jsme před ním do značné míry chráněni deštníkem planetárního magnetického pole, ale ve vesmíru je to jiné. Nárůst intenzity pronikajícího záření je tam takový, že astronauté někdy vídají v zorném poli záblesky. Více tvrdého záření by mohlo znamenat především větší riziko nádorového bujení pro lidské posadky. Není divu, že jde o věc, kterou teď vědci a lékaři intenzivně zkoumají.
Americko-ruský tým odborníků nedávno zpracoval historická data o 301 astronautech a 117 kosmonautech, kteří byli ve vesmíru od roku 1957. Snažili se zjistit, zda pobyt ve vesmíru skutečně u lidí zvyšuje výskyt nádorů. A jak se zdá, tak nezvyšuje. Detailní analýzy těchto dat ukázaly, že cesta do vesmíru nevede ke statistickému nárůstu počtu úmrtí kvůli rakovině ani ke zvýšení šance na kardiovaskulární chorobu.
TIP: Čeká na astronauty letící k Marsu demence kvůli kosmickému záření?
Pro vesmírné cestovatele je to rozhodně dobrá zpráva. Zároveň je ale dobré si uvědomit, že současné cesty vesmírem jsou jiné, než bývaly v prvních desetiletích dobývání vesmíru. Lidé tráví na oběžné dráze Země dlouhou dobu a brzy se vypraví do hloubi Sluneční soustavy. Proto bude bezpochyby nutné dlouhodobý vliv kosmického záření na lidské zdraví při takových misích i nadále pečlivě sledovat.
ZajímavostiCesta ke špicberskému souostroví byla velmi komplikovaná. Skutečné problémy však tehdy Italii teprve čekaly.
VědaDávné značky (ve výřezu) ve starém kostele měly chránit před čarodějnicemi a černou magií.
Příroda„Plavit se“ umí i gekoni
Indický oceán z Madagaskaru na Andamanské ostrovy přepluli před 6 miliony předci gekonů felsuma andamanská (Phelsuma andamanense). Na přírodním voru se plavili více než 5 000 kilometrů. Dnes jsou v Bengálském zálivu jedinými zástupci felsum. Jejich nejbližší příbuzní žijí stále v „domovině předků“ na jihozápadě Indického oceánu.
