Insignie v kosmonautice: Jak vznikají jména pro kosmické lodě a vesmírné mise?
Apollo, Gemini, Sojuz či Saljut. Proč se začaly jednotlivé mise a kosmické lodě pojmenovávat? A proč má každý astronaut na rameni nášivku? Nejen na to jsme se v rozhovoru zeptali popularizátora kosmonautiky Ondřeje Šamárka.
S kosmonautikou úzce souvisí zajímavé téma pojmenovávání vesmírných misí, lodí a významu emblémů. Názvy strojů i nášivky totiž tvoří přirozenou součást kosmonautického „folkloru“ a nejednou se za jejich zrodem skrývají zajímavé příběhy. O pozadí tohoto fenoménu jsme si popovídali s Ondřejem Šamárkem.
Kosmonauty v kombinézách a skafandrech většinou vnímáme jako statečné a odolné jedince, či přímo hrdiny. Co všechno se skrývá za maskou těchto „rytířů nebes“?
Kosmonauti bývají opravdu považováni za jedince, kteří téměř postrádají emoce, dokážou řešit krizové situace v mžiku oka a v podstatě se podobají biorobotům. Není divu, že si je lidé takto představují – stačí se podívat na jejich „bojovou zbroj“. Zároveň jde ovšem o špičkové vědecké operátory, protože každá minuta ve vesmíru stojí neuvěřitelné množství peněz, a proto jsou kosmonauti vycvičení pro ovládání nejpokročilejších technologií a provádění složitých experimentů na palubách vesmírných stanic a lodí.
Jak je vnímáte vy osobně?
Člověk musí být tak trošku robot, když se usadí na špici obřího nosiče, kde pod ním spočívají stovky tun vysoce hořlavých látek. Ale když jsem se jako kluk začal o kosmonautiku zajímat hlouběji, zjistil jsem, že jsou to normální lidé z masa a kostí. Ano, bezpochyby velmi schopní a nadaní, ale přece jen lidé.
Poprvé na skafandrech
Součást kombinéz kosmonautů tvoří také emblémy. Ví se, kdo je použil poprvé a proč vznikly?
První emblém, tedy osobní emblém, se dostal do vesmíru už v červnu 1963, a to na skafandru Valentiny Těreškovové, která si nechala na rameno své kombinézy umístit nášivku s holubicí míru – přestože jejím volacím znakem byl racek. Ono se to totiž dalo docela dobře propagandisticky využít. Menší zádrhel spočíval v tom, že zmíněný „průkopník emblémů“ nebyl na skafandru vůbec vidět.
Takže svou funkci vlastně nesplnil?
To se také úplně říct nedá. Emblém na skafandru Těreškovové byl, ale přes něj se tehdy oblékal ještě životně důležitý oranžový overal: Pokud by totiž přistála v nějaké nepředvídané oblasti, záchranáři by ji díky němu lépe našli. A právě z uvedeného důvodu se svět o její nášivce dozvěděl až s poměrně velkým zpožděním.
Jurij Gagarin tedy na své kombinéze emblém neměl?
Ne, první člověk ve vesmíru na své kombinéze skutečně osobní emblém neměl.
Do jaké míry se emblémy u kosmonautů rozšířily a co zobrazovaly?
Osobní emblémy či nášivky se značně rozšířily obzvlášť u Sovětů, respektive u Rusů, zatímco Američané se orientovali spíš na zájmy jednotlivých týmů či misí. U Rusů se tak na emblémech objevovaly například původní profese – jako třeba postavička lékaře s kufříkem první pomoci u Valerije Poljakova – ale občas také město, odkud dotyčný pocházel, a podobně.
Kdo emblémy pro kosmonauty navrhoval?
Především u amerických misí byly emblémy velmi dobře promyšlené a propracované. Astronauti na jejich návrzích zároveň spolupracovali a vlastně dodnes spolupracují s věhlasnými designéry a výtvarníky. Například emblém Apolla 10 zahrnoval všechny důležité milníky mise, tedy i zkoušku u Měsíce, kromě přistávacího manévru.
Zakryté motto
Mohli si kosmonauti nechat na emblém vyšít jakékoliv informace, třeba i osobní?
To úplně ne. Například u mise Gemini 5 z roku 1965, kdy měli Gordon Cooper a Pete Conrad strávit na oběžné dráze tehdy rekordních osm dní, byl s jejich návrhem docela problém. Oni totiž nášivku původně koncipovali s nápisem „eight days or bust“ čili „osm dní, nebo nic“. Bylo jasné, že se to vedení NASA nelíbilo, protože kdyby se vyskytly nějaké potíže, mohla by se těmi slovy devalvovat hodnota celého letu. Pracovníci agentury se zároveň obávali, že by text mohl působit i tak, že astronauti nepovažují misi za úspěšnou, pokud nedosáhne vytyčené délky trvání. Proto je přinutili onen slogan v emblému překrýt kouskem textilu, a teprve po zdařilém přistání se oba mohli pochlubit nášivkou tak, jak byla původně zamýšlena.
V případě Gemini 5 se komplikace skutečně vyskytly. Mohl byste nám je přiblížit?
Šlo o první misi, která jako zdroj energie využívala palivové články namísto klasických baterií. A právě s nimi byly značné potíže, přičemž hrozilo i předčasné ukončení letu. Naštěstí se tak nestalo a elektrický systém Gemini se podařilo „oživit“ natolik, že byla rekordní délka mise zachována, přestože se musel do jisté míry osekat letový program.
A jaký emblém měla průkopnická mise Apollo 11, při níž lidé poprvé stanuli na Měsíci?
Jednalo se také svým způsobem o zajímavý emblém. Překvapivě totiž postrádal jména členů posádky, stalo se tak ovšem zcela záměrně: Astronauti si uvědomovali, že jde doslova o historickou misi, a nechtěli se vyvyšovat nad nepostradatelný tým lidí v zázemí, kteří jejich zásadní let umožnili.
Nešťastná třináctka?
Existuje nějaký netradiční, výrazně zajímavý či specifický emblém?
Jeden specifický emblém, který je dnes velmi vzácný a žádaný, vznikl v souvislosti se slovem triskaidekafobie neboli „strach z čísla třináct“. První lety raketoplánů se totiž označovaly písmeny STS, tedy Space Transportation System, a k nim se přidávalo číslo mise. Po devítce však najednou místo STS-10 startovala STS-41B. Tento krkolomný název si vymyslel tehdejší administrátor NASA Jim Beggs, který právě triskaidekafobií trpěl a obával se, že pokud by letěla mise STS-13, určitě by ji potkal podobný osud jako Apollo 13…
Co tedy označení STS-41B znamenalo?
Čtyřka odpovídala fiskálnímu roku 1984, na který se let plánoval, a jednička značila start z Floridy. Dvojka by patřila Vandenbergově vesmírné základně v Kalifornii, odkud však nakonec žádný raketoplán neletěl. Písmeno B pak znamenalo druhý let fiskálního roku 1984. Každopádně astronauti o chystané změně značení i jejích důvodech věděli, a tak si z ní udělali trošku legraci: Posádka STS-41C si vyrobila neoficiální nášivku zobrazující černou kočku se zeleným číslem třináct na boku, pod jejímž břichem prolétal raketoplán. A jistě pochopíte, proč ji administrátorovi NASA raději příliš neukazovali.
Co se týká onoho nového systému značení kosmických misí, jak se osvědčil?
Bohužel na sebe mise, a tedy ani jejich číslování vlastně téměř nenavazovaly. Některé lety se zpozdily, jiné naopak přeskočily ostatní v řadě, takže nakonec ve značení panoval pořádný chaos.
Stopařův průvodce na ISS
Má svůj emblém i Mezinárodní vesmírná stanice?
ISS je stanice, nikoliv mise. Ale pokud si o ní vyhledáme konkrétní informace, zjistíme, že má emblémy dva. Jeden z nich se jmenuje Kolo národů či Mezinárodní vesmírná stanice národů a vyobrazuje vlajky USA, Kanady, Japonska, Ruska, Belgie, Dánska, Francie, Německa, Itálie, Nizozemska, Norska, Španělska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie.
Některé mise směřující na ISS měly i speciální plakáty, jež se posléze proměnily v zajímavé sběratelské artikly…
Jedná se také o moc pěknou tradici a mnoho nadšenců kosmonautiky jistě toužilo takový plakát vlastnit. Velmi zajímavý byl například plakát Expedice 42, inspirovaný Stopařovým průvodcem po Galaxii z pera Douglase Adamse a číslem 42 coby odpovědí na „základní otázku života, vesmíru a vůbec“. Anebo třeba plakát Expedice 16 v duchu filmového hitu Matrix.
Jak se bude jmenovat?
Od emblémů a názvů misí se nyní přesuňme k vesmírným lodím. Jaká je historie jejich pojmenovávání?
Téměř každé americké plavidlo s posádkou, které kdy startovalo do kosmu, mělo svůj název. Už první loď, v níž v roce 1961 zamířil Alan Shepard na suborbitální let, se jmenovala Freedom 7.
Freedom znamená „svoboda“. Proč ale číslo sedm, když se jednalo o první let?
Většina lidí má za to, že šlo o poctu kolegům z prvního oddílu astronautů, čítajícího sedm členů. Nicméně pravda je taková, že Shepardova kabina představovala sedmý kus, který sjel z výrobní linky.
A co název lodi Freedom 7-2, s níž měl Shepard letět do vesmíru podruhé?
Mělo jít o „uzavírací“ misi programu Mercury a skutečně speciální let. Měl totiž trvat tak dlouho, dokud by se téměř kompletně nevyčerpaly rezervy systému zajištění životních podmínek. Předpokládalo se, že by se mohlo jednat o tři, ale v krajním případě až o šest, či dokonce sedm dní. Shepard tuto loď pojmenoval Freedom 7-2, ale bohužel pod uvedeným názvem do kosmu nikdy neletěla, jelikož nastoupil program Gemini a ten byl kvalitativně úplně někde jinde než Mercury.
Program Gemini se odehrával v letech 1961 až 1966. Jaká jména dostaly kosmické lodě v jeho rámci?
Dá se říct, že hned první kabina vzbudila svým názvem menší poprask. Velitel Virgil „Gus“ Grissom ji totiž pojmenoval Molly Brownová. Při jeho prvním suborbitálním letu v červenci 1961 se loď Mercury po normálním přistání na hladinu Atlantiku ladně pohupovala na vlnách, když vtom se zničehonic odpálil její poklop – pravděpodobně v důsledku výboje statické elektřiny, který aktivoval pyrošrouby. Dovnitř se okamžitě začala valit voda a Grissom se jen tak tak zachránil. Molly Brownová byla přitom na počátku dvacátého století velmi známá mezi tehdejší smetánkou a v dubnu 1912 se plavila na Titanicu. Ztroskotání legendárního zaoceánského parníku přežila a začalo se jí přezdívat Nepotopitelná Molly Brownová.
Podařilo se Grissomovi uvedený název v NASA prosadit?
Když s ním přišel za vedením, bylo mu taktně naznačeno, aby popřemýšlel nad jiným jménem. Astronaut však svým úsečným stylem odvětil: „Co třeba Titanic?“ NASA poté rozhodla, že se kosmické lodě pojmenovávat nebudou a bude se používat pouze označení Gemini s číslem letu, aby se už podobné situace nemusely řešit.
S vlajkou na rameni
A skutečně se kosmické lodě pojmenovávat přestaly?
Opravdu ano. Další pojmenování se objevilo až v roce 1969, kdy bylo třeba odlišit mateřské plavidlo Apollo a jeho lunární modul. Každopádně Gusovi asi zrovna nepoděkovali jeho následovníci z Gemini 4, kteří chtěli svou loď patrioticky nazvat American Eagle. Jenže rozhodnutí už padlo, takže se ani patetický „americký orel“ nekonal.
Uposlechla posádka zmíněnou výzvu?
Oni si řekli, že když nesmějí pojmenovat loď, dají svůj patriotismus najevo jinak. A proto učinili úplně jednoduchý krok, který dělá od června 1965 každý americký astronaut: Na levé rameno skafandru si nechali našít vlajku Spojených států. A od té doby žádný Američan nestartoval do vesmíru bez ní.
Pojmenovat něco tak impozantního a důležitého, jako je vesmírná loď, jistě nepředstavuje snadný úkol. Vyskytla se například i nějaká hodně pozoruhodná jména?
Ano, přičemž je zajímavé, že některé názvy se na orbitu vůbec nedostaly – respektive lodě se tam dostaly, ale s jiným jménem. Například Donald Slayton, který měl v roce 1962 letět jako druhý Američan na oběžnou dráhu, pojmenoval svoji kabinu Delta 7. Několik týdnů před startem ho ovšem lékaři kvůli problémům se srdcem „uzemnili“, načež jeho místo zaujal Scott Carpenter a zvolil pro zmíněnou loď název Aurora 7.
A s jakými jmény startovaly do vesmíru sovětské či ruské lodě?
Sověti si pojmenováním svých kosmických lodí příliš hlavu nelámali. U nich šlo prostě o Vostok, Vostok 2, Vostok 3, Voschod, Voschod 2, Sojuz 1, Sojuz T-2, Sojuz T-3 a tak dál…
Ondřej Šamárek (*1976)
Rodák z Opavy, kde dnes pracuje jako speciální pedagog, se ke kosmonautice dostal už v dětství, díky publikaci Karla Pacnera Kosmonauti 20. století. Od té doby ho lety do vesmíru fascinovaly a doslova hltal každou takovou knihu, která se mu ocitla v rukou. V roce 2012 objevil diskusní fórum Kosmonautix, pro něž poté vedle běžných příspěvků začal psát také miniseriál Kritické momenty kosmonautiky. Následovalo dalších jedenáct seriálů, mimo jiné o programech Gemini, Almaz, MOL, Skylab, Saljut, Mir a dalších. Kritické momenty kosmonautiky a Vesmírné osudy, na nichž spolupracoval s Lukášem Houškou, se posléze přetavily do knižní podoby.
Kromě seriálů a článků pro Kosmonautix píše Ondřej Šamárek rovněž pro různá periodika, včetně Tajemství vesmíru. Spolu se svou partnerkou stojí také za podcastem Time4Space, který se věnuje rozšiřování povědomí o kosmonautice ve formě přístupné pro všechny zájemce.
