Einsteinovy prstence patří k nejpodivnějším úkazům vesmíru. Jak tyto zvláštní zářící kruhy vznikají?

Einsteinův prstenec reprezentuje zvláštní případ gravitační čočky, tedy ohybu světla v důsledku zakřivení časoprostoru podle obecné teorie relativity. Když se pozorovatel, gravitační čočka a vzdálený zdroj světla ocitnou přesně v přímce, pak se světlo z odlehlého objektu – například z galaxie či kvazaru – ohýbá k pozorovateli symetricky kolem čočky a vzniká kruhový obraz neboli Einsteinův prstenec.

Zmíněné prstence nebo jejich neúplné části tvoří přímý důsledek vlivu gravitace na částice světla čili fotony. Ty sice nemají klidovou hmotnost, ale při pohybu vykazují hmotnost setrvačnou, na kterou gravitace působí. Tvar a velikost prstence určuje několik faktorů: Čím vyšší hmotnost objektu fungujícího jako čočka, tím silnější zakřivení a větší prstenec. Jeho úhlový rozměr dále ovlivňuje vzdálenost mezi zdrojem, čočkou a pozorovatelem. Zároveň platí, že čím přesnější zarovnání objektů, tím symetričtější a úplnější prstenec pozorujeme.

S Einsteinovými prstenci či jejich nedokonalými formami se nejčastěji setkáme na snímcích z kosmických dalekohledů, jež se zaměřují na velmi vzdálené vesmírné cíle. Příhodné podmínky pro jejich vznik přitom nastávají zejména v hustých galaktických kupách.