Drsný vzestup Velké Moravy: Mojmírův triumf nad nitranským knížetem
První písemná zmínka o Moravanech v roce 822 předznamenala vzestup Mojmíra I., který o dekádu později porazil nitranského knížete Pribinu a položil základy Velkomoravské říše.
K roku 822 přinášejí Letopisy království Franků první písemnou zprávu o Moravanech, a to v souvislosti se sněmem císaře Ludvíka I. Pobožného, kam přizval „vyslance všech východních Slovanů, tj. Obodritů, Srbů, Veletů, Čechů, Moravanů … a v Panonii sídlících Avarů, kteří byli k němu posláni s dary“. Moravané jsou v originále nazýváni jako Marvani, přibližně v téže době je takzvaný Geograf bavorský nazývá Marharii. Nic víc se ale o těchto lidech nedozvídáme a trvá dalších deset let, než se před námi začne odvíjet příběh prvního z velkomoravských vládců Moymara, známějšího jako Mojmír I.
Moravané na vzestupu
Utváření Velké Moravy pravděpodobně provázely děje stejně dramatické jako později v Čechách, kde česká přemyslovská knížata soupeřila s klany Zličanů, Doudlebů nebo Charvátů. Avšak v případě Moravy nevíme o sjednocování zhola nic. A i když známe finále mocenského soupeření a tušíme něco o jménech knížat Mojmíra I. a Pribiny, zůstávají bližší okolnosti vzniku velkomoravského panství stále neznámé. Co se tehdy mezi Mojmírem a nitranským knížetem Pribinou přihodilo a proč?
Doba Mojmírovy vlády byla pouhou tečkou za větou, kterou rozepsal nám neznámý autor. Boj o svrchovanost nad Moravou se vedl tak, jak kázaly nepsané zákony tehdejší doby. Ilustrací nám budiž mnohem lépe známé děje ve Franské říši i pozdější události sjednocování české kotliny.
Pohanští družiníci kmenových náčelníků naplňovali představy svého vůdce často ze hřbetu koně, s mečem v ruce jedné a pochodní v ruce druhé. Smrtící koktejl pak býval okořeněn nějakou tou sňatkovou politikou a posílen krátkodobě výhodným spojenectvím. Útočištěm moravským válečníkům byla dobře opevněná a hospodářsky zajištěná hradiště na řece Moravě, na území dnešních Mikulčic, Starého Města u Uherského Hradiště a v Olomouci. Když se roku 822 poprvé dozvídáme z franských pramenů o knížectví Moravanů, byla již Morava celistvá.
Souboj víry
Pravděpodobně někdy kolem roku 830 se stal moravským knížetem Mojmír I., okolnosti této události neznáme a nic vlastně nevíme ani o samotném vládci. Neznáme ani jeho předchůdce. Na základě kusých zpráv a zejména svědectví archeologických pramenů víme, že se ocitáme v době, kdy byla moc Moravanů na vzestupu. Na uprázdněných avarských državách severně od Dunaje pak vznikala slovanská hradiště s centrem v nově založené Nitře. Mojmír I. byl knížetem nejen vojensky schopným, ale také prozíravým, což se ukázalo roku 831, kdy přijal spolu se svými věrnými křest z rukou pasovského biskupa Reginhara. Zbaven cejchu pohanství a pod ochranou kříže mohl nyní pokračovat v započatém díle svých předků.
V době, kdy moravský kníže sebevědomě kráčel za svým cílem, třímal otěže vlády nad Nitranským knížectvím jistý Pribina (Priwina), muž stejně ctižádostivý jako Mojmír. Víme toho o něm ještě méně než o prvním jmenovaném. Jediné, čím jsme si v Pribinově životě v této době jisti, je, že založil v Nitře kostel, který vysvětil salcburský arcibiskup. V době, kdy stále silně tlouklo srdce pohanských kultů, to byl jistě bohu i církvi libý počin. Bohužel, sám Pribina byl stále pohanem. Proč tedy kostel stavěl?
Velmi pravděpodobně to bylo pro svou bavorskou ženu, křesťanku z hraběcího rodu. Aby mohlo k sňatku dojít, Pribina se patrně zavázal přijmout křest a zbudování kostela bylo prvním krokem. Datovat lze tuto událost kolem roku 831, kdy křest z vlastní iniciativy přijal Mojmír s celou družinou. Pribina svoji konverzi už nestihl. Moravský kníže utnul jeho ambice hned v zárodku.
Pribinova vzpoura
O Pribinovi se dříve soudilo, že šlo o svébytného knížete v Nitře a jako takový poněkud překážel Mojmírovým ambicím sjednotit Slovany do jednoho státu. Zažitou představu ale narušil doktor Dušan Třeštík, který přišel s podloženou teorií, že Pribina byl ve skutečnosti Moravanem, jemuž byla svěřena správa Nitranského knížectví, jež už tehdy bylo nedílnou součástí moravského dominia. Pribina se v této úloze našel a začal usilovat o větší samostatnost. Tomu ostatně nasvědčuje snaha přiblížit se křesťanskému světu Franků sňatkem i výstavbou kostela, který byl po svém dokončení jediným křesťanským chrámem západních i východních Slovanů.
Pribinův sňatek s bavorskou křesťankou, stavba a vysvěcení kostela, to vše následovalo v poměrně krátké době let 830–832. Měl zřejmě v úmyslu přijmout také křest, aby se stal rovnocenným protivníkem Mojmíra. Aby se vymanil z jeho vlivu, utekl Pribina z Nitry pod ochranu Ratboda, správce franské Východní marky roku 833–4. Proč tak rychlý obrat v době, kdy byl Pribina na vzestupu?
Válečné tažení
Nitranský kníže se totiž pravděpodobně skutečně vzepřel svému moravskému pánu ve snaze osamostatnit se. Oslabení vlastní moci i rostoucího impéria však Mojmír nechtěl a nemohl připustit. Proto se v čele své družiny a ostatního vojska vypravil k Nitře, aby učinil této revoltě přítrž.
O tažení Mojmíra proti Pribinovu Nitranskému knížectví opět nevíme vůbec nic. Jedinou krátkou zmínku přináší franská kronika „O obrácení Bavorů a Korutanců“ z 9. století, kde se uvádí, že „v této době přišel jakýsi Pribina, který byl vyhnán knížetem Moravanů Mojmírem, přes Dunaj k Ratbodovi“. Jak ono vyhnání probíhalo? Pomineme-li možnost, že šlo o pouhý formální akt bez vojenského zásahu, kdy byl Pribina, jako exponent moravské moci, vypovězen ze země, pak před námi vyvstává pravděpodobný obraz vojenské výpravy moravských bojovníků, vedených samotným knížetem. Doba onoho vyhnání se totiž shoduje s druhou fází dobývání Slovenska Moravany.
Mojmírovu výpravu proti vzpurnému poddanému čekal zhruba týdenní pochod úrodnými nížinami, které v půli přetínal masiv Malých Karpat. Nitranské hradiště na ostrohu nad řekou Nitrou, která ze tří stran opevněné sídlo chránila, kníže viděl už z dálky, neboť šlo o dominantní krajinný bod. Jakou podobu měl onen osudový střet? Byl Pribina moravským vojskem zaskočen? Došlo k obléhání? Nebo snad sebevědomě vytáhl s vlastním vojskem proti Mojmírovi?
Tato varianta asi nebude příliš pravděpodobná, protože měl málo času, nedostatečnou hotovost a zbavil by se i strategické výhody za hradbami Nitry. Ostatně, o pevné zdi velkomoravských hradišť se v blízké budoucnosti tříštily i síly Franků. Ať už tedy pod tíhou obléhání, nebo dobrovolně, Pribina opustil Nitranské knížectví, které bylo roku 833 definitivně připojeno k Moravě. Velkomoravská říše povstala.
