Tišitel duševní bídy: Kokain byl v dobách první republiky drogou číslo jedna

„Kokainu vem sběračku“

Na rozdíl od opiátů neměl v českých zemích ani minimální tradici. S výjimkou omezeného lékařského využití a několika málo experimentátorů u nás nebyl až do konce války rozšířen. V meziválečném období však v českém prostředí již jednoznačně dominoval. Pochybnou popularitu kokainu dělaly u nás i kabarety a noční podniky. Populární byl například kuplet Kokain: „Kdo má ženu starou bábu a chce z ní mít mladou žábu, kokainu vem sběračku a máš z báby fešačku. – Když je někde pivo brynda, tak se z kapsy kokain vyndá, šňupne se a máme hned, pivo jako malvaz – med (…)“

Slavní kokainisté

Mezi kokainisty zaznamenáváme v dobových policejních hlášeních a vzpomínkách pamětníků jména jako Saša Rašilov, Lída Baarová, Ljuba Hermanová či Hugo Haas. Herečka Adina Mandlová vzpomíná: „Haas se s narkomanií nijak netajil, každý o tom věděl, a když dostal občas záchvat beznadějnosti a melancholie, všichni jsme věděli, že nemůže sehnat kokain. Prodej obvykle zprostředkovával vrátný v Hunkově restauraci, kam chodili tancovat teplí; nakonec se však zjistilo, že když nemá dostatek kokainu, škrábe ze stěny omítku a s ní ho míchá; počítal ovšem tu směs stejně draho jako čistou drogu.“

TIP: Pod pokličkou: Jak účinkují nejznámější drogy na lidský organismus

Kokain se záhy začal šířit i do dalších sociálních vrstev – mezi dělníky, studenty, majiteli a zaměstnanci kaváren a restaurací, mediky, lékaři a lékárníky, vrátnými, úředníky, obchodními cestujícími i nezaměstnanými. Ve třicátých letech již policie odhadovala počet osob zneužívajících kokain v obvodu Velké Prahy na 10 000 osob. To by znamenalo, že se do kontaktu s touto drogou dostával zhruba každý desátý Pražan.