Historická detektivka: Marie Turková byla skutečným předobrazem Maryši

Na pomezí Brněnska a Hanáckého Slovácka leží vesnička Těšany. Poklidné víska s asi jedenácti sty obyvateli vypadá podobně jako jiné vesničky na úrodné jižní Moravě. Přesto sem turisté zavítají častěji než do mnoha jiných. Na místním hřbitově totiž odpočívá Marie Turková rozená Horáková (1867–1943), předobraz Maryši ze stejnojmenného dramatu bratří Mrštíků.

Mrštík ji chtěl za ženu

Marie Horáková byla velice pěkné děvče, které žilo v domku na návsi poblíž kostela. Vyrůstala v houfu sourozenců, ráda se pěkně oblékala a často chodila k muzice. Právě v době, kdy se jí začali dvořit první nápadníci, přišel na místní dvoutřídku nový podučitel. Nebyl jím nikdo jiný než Alois Mrštík (1861–1925). Pocházel z Jimramova, malého městečka na Českomoravské vrchovině, kde žili lidé skromní a pracovití. Alois byl vynikajícím pozorovatelem a se svým bratrem Vilémem (1863–1912) chodil do místní hospody, kde se probíraly osudy místních lidí.

Pozornosti mladého podučitele samozřejmě Marie neunikla. I když ve vsi učil pouhý jeden rok, stihl zde načerpat mnoho látky pro svá díla a také několikrát požádal starého Horáka o ruku jeho dcery. Neúspěšně. Hospodáři nebyl venkovský učitel dost dobrý, navíc Marie už dlouho milovala chudého hocha Šimona Petláka.

Šťastné lásce ovšem osud nepřál. V té době bylo nemyslitelné, aby se chudá dívka vdala za bohatého sedláka nebo aby se chudý chasník přiženil na bohatý grunt. Otec měl pro svou dceru vyhlídnutou lepší partii. Co na tom, že sedlák Turek byl o patnáct let starší než ona, že po smrti své ženy vychovával tři dcery a z hospody se často vracel hodně pozdě v noci.

Přestože dvacetiletá Marie před svatbou plakala a prosila rodiče, ať ji do nechtěného sňatku nenutí, bylo rozhodnuto. A tak se 6. června 1888 konala svatba s bohatým ženichem a smutnou nevěstou. Na Aloise tato událost hluboce zapůsobila a v jeho hlavě se pomalu začínala rodit látka k novému literárnímu dílu.

Maryša literární

V dramatu bratří Mrštíků byla Maryša zamilovaná do chudého hocha Francka. Její rodiče ji však donutili ke sňatku s bohatým sedlákem Vávrou. Vdovec se třemi dětmi rád pil, karbanil, a Maryšu dokonce bil. Francek odešel na vojnu, ale ani dlouhá doba odloučení lásku nezpřetrhala. Když se Francek po letech vrátil, jeho první kroky směřovaly za Maryšou.

Z mladé krásné dívky se mezitím stala utrápená troska. I Maryšin otec prosil děvče, aby se vrátilo domů. Maryša částečně ze vzdoru, částečně z přesvědčení o neporušitelnosti manželství odmítla. Vávra zjistil, že Francek chodí za Maryšou a ve vzteku na něj vystřelil. Jeho ženu příhoda vylekala, začala se obávat o život svého milého a rozhodla se, že se manžela zbaví.

Čin se odehrál paradoxně v momentě, kdy k ní manžel promlouval smířlivým tónem. Káva, již Maryša Vávrovi jednoho odpoledne uvařila, byla posledním nápojem, který Vávra ve svém životě pil. Dala mu do ní totiž jed a za svůj čin hodlala převzít plnou odpovědnost. Nelitovala. A přesto ji nenazveme krutou vražedkyní. Nebo ano?

„Krutá“ realita

Těšanská Maryša opravdu strávila život ve vynuceném sňatku. I když má Felix Turek (1852–1927) s literárním Vávrou mnoho společných rysů, jedno mu upřít nelze. Jako hospodář byl pracovitý a úspěšný, šlo tedy o opak líného Vávry. Sňatek z rozumu ale ani jemu mnoho štěstí nepřinesl.

Manželství historické Maryšy sice trvalo 39 let a pár spolu vychoval kromě Turkových tří dcer ještě dalších osm dětí, které měli manželé spolu, o velké lásce se ale rozhodně mluvit nedalo. Je pravda, že Turek se ke své první ženě Anně nechoval právě nejlépe a svojí hrubosti odvykl až ve svazku s Marií. Tu po celý život trápilo, že stráví život po boku nemilovaného muže, ale protože byla silně křesťansky založená, na nějaký vzdor či odchod za Šimonem nebylo pomyšlení. 

Sláva nepřišla

Když bratři Mrštíkové psali Maryšu, byli si vědomi toho, že charaktery lidí popsali v horším světle, než jaké ve skutečnosti byly. Turek prý na Marii nikdy ruku nevztáhl, Šimon ji nepřemlouval, ať s ním uteče a opustí děti a manžela, hluboce věřící Marie by nikdy žádného člověka neotrávila. Alois tedy nařídil, aby se Maryša v Těšanech rozhodně nehrála. Došlo k tomu až po jeho smrti.

V roce 1926 představení nacvičila tělovýchovná jednota Sokol pod vedením místního učitele a odehrála ho přímo na těšanské návsi. Felix prý stál úplně vzadu, zamračen a rozhořčen, Šimonovi se hra líbila a podle svědků neskrýval dojetí. Drama mu připomnělo dobu prožitou v náručí jeho milované. Že by byla představení přítomná i Marie, není známo. Lze ale předpokládat, že se jí uvedení hry hluboce dotklo, zvlášť když z děje vyšla jako vražedkyně.

Vesnice nepřijala drama o nic lépe. Horákova a Turkova rodina dílo odsoudily, protože silně zasáhlo do jejich životů. Z Turka si lidé dělali legraci hlavně v hospodě, když se jim jazyky pletly v alkoholovém opojení. Předhazovali mu, že se chová k Maryše hrubě a nenechali si přitom vysvětlit, že se jedná o literární fikci. Turek to svým sousedům nemohl odpustit a stejně tak ho mrzelo, že Marii je v dramatu připisováno něco, čeho by se nikdy nedopustila.

Někteří Těšanští tvrdili, že Alois udělal z Maryši vražedkyni schválně, aby se jí pomstil za to, že ho jako nápadníka kdysi odmítla. Některým obyvatelům vesnice bylo naopak Turkových líto. Ovšem oba dva tábory se shodli na jednom, „že tak to nebelo“.

Maryša byla Turkovi věrnou ženou až do jeho smrti. Svého manžela přežila o šestnáct let, muže, kterého milovala, o sedm. Smířená se svým osudem nikomu nic nevyčítala, přijala roli trpělivé manželky a tu žila. Literární Maryša byla „děvčica neščasná“, která v životě učinila jedinou svobodnou volbu – rozhodla se otrávit svého muže. Její skutečný předobraz žádnou volbu neměl. Marie Horáková vždycky žila tak, jak jí to naplánovali druzí.

---

Čtěte také:

Šťastná to žena? Jak to bylo doopravdy s Babičkou Boženy Němcové?

Babička Boženy Němcové je klenotem české kultury. Od roku 1855, kdy vyšla poprvé, se dočkala více než 300 českých vydání a byla třikrát zfilmována. Co je z Babičky pravda a co jen...