Vědci odhalili tajemství koňského řehtání. Zvládají zpívat i pískat současně
Nový výzkum ukazuje, že koně při řehtání současně vytvářejí dva různé zvuky a dokážou tak sdělit více informací najednou.
To, co nám zní jako obyčejné koňské řehtání, je ve skutečnosti sofistikovaný hlasový výkon kombinující dvě frekvence a dva různé mechanismy. (ilustrační foto: Pexels, Kostiantyn Klymovets, PDM 1.0)
Koňské řehtání je jedním z nejcharakterističtějších zvuků v celé živočišné říši. Na první poslech jde o jednoduchý projev, který je ale ve skutečnosti překvapivě složitý. Vědci jej přirovnávají k hudebnímu výkonu: kůň totiž dokáže současně „zpívat“ i „pískat“.
Jedinečný koňský zvuk vzniká kombinací dvou typů tónů – hlubokých a vysokých. Je to, jako kdyby se spojilo bručení s pískáním do jednoho jediného hlasového projevu. Právě tato kombinace dává řehtání jeho nezaměnitelný charakter.
Dvě frekvence, jeden hlas
Nová studie publikovaná v odborném časopise Current Biology ukazuje, že řehtání vzniká pomocí dvou různých mechanismů v hrtanu. První složka zvuku má nízkou frekvenci kolem 200 hertzů. Vzniká vibrací hlasivek – tedy stejným způsobem, jakým lidé vytvářejí hlas při zpěvu nebo mluvení.
Druhá složka je naopak vysokofrekvenční, přesahuje 1 000 hertzů, a vzniká jakýmsi „pískáním“ přímo v hrtanu. Kůň tedy dokáže v jednom okamžiku produkovat dva odlišné zvuky.
Podle obecného pravidla platí, že čím větší zvíře, tím hlubší zvuky vydává. Velcí savci mají větší hrtan a produkují proto nižší frekvence. Naopak malá zvířata, jako třeba myši, vydávají vysoké pískavé tóny. Koně ale toto pravidlo částečně porušují. Jsou velcí, přesto dokážou vytvářet i vysoké frekvence – a navíc současně s těmi nízkými. Podle vědců jde o unikátní schopnost, která u jiných druhů nebyla pozorována.
Proč si koně vyvinuli tak složitý způsob komunikace? Odpověď může souviset s emocemi a sociálním chováním. Výzkum Élodie Brieferové z Kodaňské univerzity naznačuje, že každá z frekvencí nese jiný typ informace. Kombinací obou složek mohou koně v jediném zvuku sdělit více – například svou náladu, míru vzrušení nebo vztah k ostatním jedincům. Jde tedy o jakýsi „akustický balíček informací“, který jim umožňuje efektivnější komunikaci ve stádu.
Objev otevírá dveře dalšímu studiu hlasových projevů nejen u koní, ale i u příbuzných druhů. Vědci očekávají, že by mohl inspirovat širší výzkum toho, jak zvířata kombinují různé zvukové mechanismy k předávání informací. Koňské řehtání tak už není jen obyčejným zvukem z pastvin, ale i fascinující ukázkou toho, jak sofistikovaná může být komunikace ve zvířecí říši.
