Klokani, antilopy i blechy jsou skokanskými mistry. Lidé proti nim zůstávají jen průměrnými atlety
Pokud obdivujete fantastické výkony skokanů na atletických oválech, víte, že ti nejlepší v současnosti „létají“ přes osm metrů daleko a 230 centimetrů vysoko. Ve srovnání s nejlepšími skokany mezi zvířaty jsou ale lidští šampioni jen průměrnými účastníky okresního přeboru.
Skoky z rozmaru
Mezi nejlepší skokany živočišné říše patří bezpochyby antilopy, které tuto dovednost mají mnohdy i ve svém druhovém jméně. Názorným příkladem je antilopa skákavá (Antidorcas marsupialis) – stádní druh z jihu Afriky. Menší štíhlá a elegantní antilopa váží obvykle kolem 35 kilogramů, a pokud je zdravá, dokáže z pouhého rozmaru skákat hodně přes dva metry vysoko. Samci antilop skákavých tímto způsobem dávají najevo svoji dominanci a dobrý zdravotní stav. O síle jejich nohou svědčí i fakt, že dokážou běhat rychlostí až kolem 88 km/h, tedy dvakrát rychleji než trénovaní lidští atleti.
Dalším přeborníkem ve skocích je antilopa impala (Aepyceros melampus), která je dvakrát těžší než antilopa skákavá. Impaly bez problémů dokážou přeskočit třímetrové keříky nebo jiné impaly, které jim stojí v cestě při útěku. Přitom doletí do vzdáleností až kolem desíti metrů! (foto: Shutterstock)
Velká energie ušáků
Přeborníci ve skocích jsou také mezi zajícovci (Lagomorpha), zejména z řad zajíců a králíků. Jejich lehká a pevná kostra v kombinaci s výkonnou svalovinou s vysokým obsahem rychlých svalových vláken dělá z těchto živočichů velmi dobré atlety. Kromě vysoké rychlosti v běhu zvládají také neobvykle dlouhé a vysoké skoky. Zadní nohy zajícovců jsou dlouhé a silné a díky nim dokážou tito savci skočit až pět metrů do dálky a téměř dva metry do výšky. Mezi nejlepší atlety patří druh zajíc polní (Lepus europaeus), který žije i na našem území a jeho severoamerický příbuzný zajíc prériový (Lepus townsendii). Oba druhy běžně běhají rychlostí kolem 55 km/h a jejich skoky měří kolem pěti metrů.
Řád zajícovců zahrnuje dvě čeledi – zajícovité a pišťuchovité. Všichni jsou typickými býložravci a mají i svoje významné hospodářské využití. V poměřování atletických dovedností vyhrávají zajíci nad králíky, ale to spíše jen proto, že jsou celkově větší. (foto: Shutterstock)
Vládci skoku
V žádné pomyslné skokanské soutěži by nebylo možné ignorovat australské klokany rudé (Macropus rufus). Tento mohutný druh vačnatce těží ze svých silných šlach na nohou, které mu umožňují nejenom dobře skákat, ale také pohybovat se australskou prérií rychlostí přes 60 km/h (a na krátkou vzdálenost dokonce až kolem 85 km/h). Kromě délky skoku (kolem 9 metrů i víc) zaujme i jejich výška, která běžně činí kolem 1,5 metru, ale může dosáhnout i tří metrů, což je na zvíře vážící (v případě dospělých samců) kolem 90 kilogramů více než slušné.
Klokani jsou v současnosti v Austrálii hojným druhem, kterému rozhodně nehrozí vyhubení. Jen v roce 2000 zde bylo zabito téměř 1,2 milionu těchto vačnatých savců. Klokani jsou také chováni pro komerční účely, zejména pro maso a kůži. (foto: Shutterstock)
Tvůrci vodních piruet
Výborné skokany najdeme nejen na souši, ale také ve vodním živlu. Pokud zůstaneme u savců, nabízejí se k bližšímu představení například někteří delfíni. Delfín dlouholebý (Stenella longirostris) totiž dosahuje prakticky stejných výkonů jako klokan rudý, ovšem zcela jiným způsobem. Tito delfíni měří na délku kolem dvou metrů a dosahují maximální hmotnosti 80 kilogramů. Zajímavá je technika jejich skoků, která má podobu šroubovitě zatočených výskoků nad hladinu. Delfíni tak mohou vyletět až tři metry vysoko.
Delfíni a jim příbuzné druhy jsou zároveň velmi rychlými plavci, což platí i u kolosálně velkých druhů. Například několikatunová kosatka dravá (Orcinus orca) dokáže vyvinout rychlost kolem 56 km/h. (foto: Shutterstock)
Bezobratlí rekordmani
Všechny pomyslné rekordní výkony musíme samozřejmě pojímat i s ohledem na celkovou velikost těla jejich autorů. A žádný obratlovec se nemůže rovnat výkonnosti některých bezobratlých, pokud přepočteme délku či výšku jejich skoků v poměru k velikosti těl. Tak například pěnodějky (Cercopoidea) jsou několik milimetrů dlouhý hmyz, který dokáže vyskočit až 70 cm vysoko. Fantastických výkonů samozřejmě dosahují i blechy (Siphonaptera), které dokážou přeskočit 200krát svoji vlastní výšku!
Za zmínku stojí také klanonožci (Copepoda), planktoničtí mořští korýši, kteří mají extrémně silné svaly na končetinách. Za nepostřehnutelný moment díky nim dokážou zrychlit na rychlost bezmála tisíce délek vlastního těla za sekundu! (foto: Shutterstock)
