Před čtvrtstoletím si teraristé na ostrov Gran Canaria přivezli několik korálovek kalifornských. Pozdější útěk těchto atraktivních hadů do volné přírody ale znamenal katastrofu…
Korálovky kalifornské (Lampropeltis californiae) jsou atraktivní nejedovatí hadi ze západu USA a Mexika, kteří nejsou nebezpeční lidem. Tedy až na občasná a vcelku neškodná kousnutí. Mezi teraristy jsou velmi oblíbené, což jim otevřelo dveře do světa a nabídlo jinak nedostupné příležitosti.
V roce 1998 byly korálovky dovezené na ostrov Gran Canaria, třetí největší ostrov Kanárských ostrovů. Pár z nich poté uprchlo do volné přírody a brzy se ukázalo, že prostředí ostrova Gran Canaria korálovkám velmi vyhovuje. Úspěšně se zde rozmnožily a rychle zaplavily celý ostrov. Šlo vlastně o svého druhu rychlou a efektivní invazi. Jak to ale v podobných případech často bývá, ostrovní příroda je vůči invazním druhům velmi zranitelná.
Jako největší problém se brzy ukázal apetit korálovek – nepohrdnou totiž ptáky, savci, obojživelníky ani plazy vhodné velikosti. Potvrzují to zjištění Juliena Piqueta a Marty López-Darias ze španělského institutu Instituto de Productos Naturales y Agrobiología. Badatelé si všimli, že se na ostrově Gran Canaria v posledních letech dramaticky snížil počet původních plazů.
TIP: Lstiví hadi: Invazní bojgy hnědé létají po světě letadly
Podle vědců je zřejmé, že za jejich náhlým úbytkem jsou korálovky kalifornské, které tyto původní plazy jednoduše snědly. Jak ukazuje porovnání s okolními ostrovy, zmizelo například asi 90 procent velkých ještěrů, 80 procent scinků a 50 procent gekonů. Výzkum španělských vědců opět ukázal, jak devastující může být vliv úspěšného invazního druhu, a to ve velmi krátkém čase.
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)