Keltští válečníci si balzamovali lebky nepřátel a vystavovali je před svými obydlími
Lidské pozůstatky z keltského naleziště Le Cailar v jižní Francii
Pokud jde o oslavy vítězství v bitvách, Keltové si je dokázali užívat dosyta. Vyprávějí o tom antické řecké a římské texty, protože Keltové po sobě psané záznamy nezanechali. Problém je ale v tom, že obzvláště Římané s Kelty drsně válčili a jejich líčení historie bývá poněkud přibarvené. Historici si tak lámou hlavu s tím, čemu v římských pramenech o Keltech mohou věřit, a co je jenom dávná válečná propaganda.
Římané například popisovali, jak si Keltové z boje odnášeli hlavy zabitých nepřátel, které si pak balzamovali a vystavovali před svými domy. Takové trofeje pak podle záznamů zvyšovaly prestiž a moc válečníků, stejně jako zastrašovaly jejich případné protivníky. Dělali to ale Keltové doopravdy?
TIP: Vítejte u Keltů! Jak se žilo tajemnému kmeni na českém území?
Nové archeologické nálezy říkají, že podle všeho ano. Francouzští archeologové prozkoumali úlomky lebek z jihofrancouzského naleziště La Cailar z doby Keltů. Od objevu v roce 2000 se zde našlo asi 50 lebek starších než 2 tisíce let, které jsou rozlámané do přibližně 2 500 kousků. Analýzy potvrdily, že část těchto úlomků lebek prošla balzamováním. Je to poprvé, kdy chemický rozbor odhalil balzamování lebek u Keltů doby železné.
Live Science
ZajímavostiTajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.
VesmírSonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.
PřírodaPři lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.
RevueLeTourneau: Terénní stonožka
Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.
Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.
