Jak vypadá koloběh metanu na Titanu?

26.05.2018 - Michal Švanda

Největší Saturnův měsíc se v mnoha ohledech podobá Zemi. Mimo jiné má hustou atmosféru, v níž se však tvoří metanové srážky

<p>Koloběh metanu na Titanu</p>

Koloběh metanu na Titanu


Reklama

Těleso vyrobené lidskou rukou dosud přistálo jen na několika objektech Sluneční soustavy, každý z nich je ovšem něčím zajímavý. Mezi ty nejpřekvapivější bezpochyby patří Saturnův měsíc Titan, který v roce 2005 navštívilo výsadkové pouzdro Hyugens. Souputník však dlouhá léta zůstává i pod bedlivým dohledem sondy Cassini, jež se složitě proplétá kolem planety a jejích oběžnic. 

Ukazuje se totiž, že se Titan v mnohém podobá Zemi, i když ve srovnání s ní získává od Slunce asi jen 1 % energie. Na měsíci totiž probíhá podobný cyklus, jakým prochází na naší planetě voda – pouze s tím rozdílem, že tamní pracovní látku představuje směs uhlovodíků, zejména metan. Pozorování jednoznačně ukazují, že se na povrchu Titanu nacházejí uhlovodíková jezera a řeky, a dokonce i známky uhlovodíkových zátop. 

TIP: Průtrže mračen na Saturnově měsíci Titanu: Mnohem větší, než bychom čekali

Na vzdáleném přirozeném satelitu panují takové podmínky, že se metan může snadno odpařovat a stoupat do atmosféry. Tam poté vytváří oblačnost, neproniknutelnou pro vnější pozorovatele v oblasti viditelného záření. A z ní vypadávají metanové kapky, jinými slovy prší metanový déšť: Nepodařilo se jej sice přímo pozorovat, ale nepřímé důkazy hovoří přesvědčivě.

Je dokonce možné, že bychom na Titanu mohli sledovat duhu – ovšem v infračervené oblasti spektra. Atmosféra měsíce vykazuje globální cirkulaci, podobně jako ta zemská. Zdá se, že nejčastěji prší v oblastech tamních pólů, zatímco rovníkové zóny jsou spíš sušší.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Americký náklaďák GMC CCKW-353 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907