Reklama


Největší katastrofa v dějinách lidstva: Na celé Zemi zůstalo jen 10 000 lidí

24.09.2017 - Mgr. Vladimír Socha, Ph.D.

Na téma vyhynutí lidstva již bylo natočeno mnoho filmů a napsána řada knih. Některé z těchto hororů a sci-fi děl však překvapivě stojí na reálném dramatickém základě. Dávný výbuch sopky Toba měl totiž skutečně málem na svědomí zánik lidského pokolení

Pravěká apokalypsa -<p>Výbuch supervulkánu byl natolik silný, že téměř způsobil vyhlazení nejen lidské rasy, ale i mnoha dalších živočišných druhů.</p>
Pravěká apokalypsa -

Výbuch supervulkánu byl natolik silný, že téměř způsobil vyhlazení nejen lidské rasy, ale i mnoha dalších živočišných druhů.


Reklama

Na počátku dramatu stála sopka Toba na ostrově Sumatra a její extrémně silná erupce, k níž došlo zhruba před sedmdesáti tisíci lety. Následovalo šestileté období tzv. vulkanické zimy (viz box Co je to vulkanická zima) a dále asi tisíciletá doba ledová s poklesem průměrných letních teplot až o 12 °C. Je velmi pravděpodobné, že toto dlouhé období zdecimovalo drtivou většinu tehdejších populací člověka moderního typu, ať již šlo o neandertálce nebo poslední zástupce větve Homo erectus, člověka floréského. 

Genetické studie ukazují, že v období před 100–50 tisíci lety klesl celkový počet lidí na planetě na pouhých deset tisíc dospělých jedinců. Šťastlivci, kteří tuto globální katastrofu překonali, se zřejmě nacházeli pouze ve dvou vzdálených oblastech: jednak v izolovaných tropických útočištích rovníkové Afriky a jednak – paradoxně – poměrně blízko sopky. Na Jávě tak přežili zástupci člověka vzpřímeného (Homo erectus soloensis) a na indonéském ostrově Flores zástupci člověka floréského (Homo floresiensis). Podle vědců byla jejich záchrana podmíněna tím, že žili na návětrné straně, tedy proti větru vanoucímu od Toby

Jednou za 450 milionů let

K výbuchu Toby došlo přesněji před 71 tisíci lety a následný spad vulkanického popela je možné zmapovat podél severozápadních hranic Indie. Tloušťka vyvřelin dosahuje průměrně jednoho až tří metrů, ale místy i šesti. Celou jižní Asii pak tehdy pokryla vrstva popela o výšce asi patnáct centimetrů. Celkový rozsah spadu dosáhl zhruba 800 km³, což je čtyřicetinásobek známé erupce sopky Tambora na indonéském ostrově Sumbawa v roce 1815. 

Odhaduje se, že při výbuchu Tambory zahynulo vše živé v okruhu 80 km od výbuchu a pod popelem našlo hrob na 92 tisíc lidí. Následující rok byl kvůli množství sopečného popela v Evropě a Americe znám jako „rok bez léta“. Pokud si takový efekt vynásobíte čtyřiceti, dostanete globální katastrofu skutečně apokalyptických rozměrů. Geologové navíc tvrdí, že se v případě výbuchu Toby jednalo o jednu ze tří nejsilnějších doložených vulkanických událostí za posledních 450 milionů let, tedy od doby starších prvohor. Silnější byly jen erupce na konci permu před 250 miliony lety a na konci křídy před 65 miliony lety, kdy zřejmě došlo k vyhynutí dinosaurů

Smrtící chlad 

Podrobné geofyzikální výzkumy ukázaly, že v průběhu šesti let po erupci Toby se na Zemi uložilo nejvíce vulkanické síry za posledních 110 tisíc roků. Zhruba na dalších tisíc let po této události pak došlo k dramatickému poklesu teploty. Podmínkou takto rozsáhlé změny klimatu je, že vulkanické aerosoly uvolněné sopkou musí dosáhnout stratosférické výšky alespoň 17 km. Toba přitom vychrlila popel do dvojnásobné výšky. 

Vědci předpokládají, že v důsledku této ekologické katastrofy, jejíž součástí bylo i výrazné narušení fotosyntézy a potravních řetězců, došlo k téměř úplnému odlesnění jihovýchodní Asie. Také povrchová teplota moří zřejmě na dlouhá léta poklesla asi o 3–3,5 °C. Zatímco Tambora způsobila v 19. století na severní polokouli „rok bez léta“, Toba přinesla světu vulkanickou zimu na celých šest let a následnou dobu ledovou. To vedlo k zániku rozsáhlých ekosystémů, k nedostatku potravy pro všechny živočichy a málem i k vyhynutí populací pravěkého člověka.

Slovo má genetika 

Nevíme přesně, kolik lidí přežilo. Nejčastěji skloňovaným počtem je deset tisíc. Je ale možné, že šlo o pouhou tisícovku plodných párů. Tato nepříjemná situace vyústila v tzv. efekt hrdla lahve neboli „bottleneck effect“. Poprvé si časové souvislosti mezi snížením lidské populace a erupcí Toby všimla v roce 1993 antropoložka Ann Gibbonsová a od té doby si již teorie získala poměrně velké množství příznivců. Například zkoumání genomu (souborné genetické informace) populací savců výrazně nasvědčuje tomu, že v podstatě všechny druhy velkých savců vykazují z hlediska genetiky obnovu po výrazném snížení populací v době před 70–55 tisíci lety.

TIP: Pohromy, které měnily dějiny lidstva

Odpůrci teorie se zase opírají o archeologické doklady. Nedávno byly například objeveny stopy osídlení a kamenné nástroje v oblasti jižní Indie z doby před výbuchem i po něm. Genetický výzkum navíc ukázal, že již v době před 1,2 milionu let nepřesahovala lidská populace 26 tisíc jedinců – Toba tak nemusela být hlavním důvodem vymírání člověka. Možná, že počet lidí na Zemi prostě pravidelně kolísal po celé období pravěku.

Co je to vulkanická zima

Jde vlastně o podobný efekt, k jakému by došlo po globálním jaderném konfliktu. Při výbuchu supervulkánu zastíní prach a dým vyvržený do atmosféry Slunce a velké množství slunečních paprsků se odrazí zpět do vesmíru. Následkem toho dojde k dramatickému ochlazení klimatu. 

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Souboje vozatajů bývaly nesmírně vypjaté. Závodníci si mohli vydělat ohromné peníze, stejně tak ovšem často končili jako mrzáci.

Zajímavosti

Přímo v Terezíně zemřelo kolem 40 000 osob, dalších 87 000 odtud nacisté odeslali do vyhlazovacích táborů.

Historie
Zajímavosti
Věda

Planeta WASP-69b s heliovým ohonem u své hvězdy

Vesmír
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907