Největší říše starověku (3): Římské císařství a jeho vavříny vykoupené krví

30.11.2019 - Kateřina Helán Vašků

Odkaz římského impéria, jež svého času sahalo od Atlantiku až k řece Eufrat a od Británie až k saharské poušti, zůstává živý i víc než 16 století po pádu Západořímské říše. Budoucí mocný stát se přitom velmi skromně zrodil z několika sjednocených vesnic v kopcích u řeky Tiber


Reklama

Za pozdější ohromný rozmach vděčil Řím nejen obratné politice, ale i poloze na významné křižovatce cest spojujících Evropu s Asií a severní Afrikou. Strategické umístění přinášelo vedle obchodních benefitů rovněž kontakt s jinými kulturami, z nějž bylo možné těžit. A nejednalo se zdaleka jen o Řeky: Silný vliv na počátky impéria mělo rovněž sousedství s Etrusky, kteří do Říma přinesli mnohé – počínaje znalostí kamenného oblouku a kanalizace přes závody válečných vozů až po náboženské zvyky

Krize pod povrchem

Právě Etruskové seznámili Římany s upravenou řeckou abecedou a z řad jejich šlechty usedali na trůn první římští králové. Když éra království roku 509 př. n. l. skončila, vystřídala jej republika a strmě se rozrůstala díky výbušné vojenské politice. Vítězstvím v punských válkách roku 146 př. n. l. se její pozice definitivně upevnila: Stala se jedinou dominantní silou v celém západním Středomoří.

Navzdory stálé expanzi se ovšem již tenkrát stát potýkal s hlubokou krizí, kdy ideály kolektivně spravované republiky cíleně ničili ctižádostiví a mocní muži, kteří se snažili urvat co největší podíl na moci. Vše vyvrcholilo roku 27 př. n. l., kdy byl Octavianovi udělen titul „Augustus“ (viz Diktátor v čele republiky) a republikánské zřízení se proměnilo v imperiální v čele s jediným „caesarem“. Pod Augustovým vedením pak říše po desetiletích válčení zažila blahobyt a rozkvět. Zhruba ve stejné době ji obývalo bezmála 57 milionů lidí, čímž se zařadila k nejpočetnějším civilizacím starověku

Armáda jako základ

Pakliže první Perskou říši charakterizovala tolerance a tu Maurjovskou dokonalý administrativní aparát, římské císařské impérium soustředěné pod nadvládu jediného diktátora stavělo na perfektně řízené vojenské moci. Na rozdíl od republiky se totiž opíralo o stálou armádu (nikoliv milice svolávané v čase krizí), kterou tvořili skvěle vycvičení a vysoce organizovaní profesionálové, loajální císaři.

Administrativně se rozsáhlé území členilo na provincie, v jejichž čele stáli prokonzulové. Uplatňovalo se tam římské právo a vojenská kontrola početných legií, které nelítostně potlačovaly jakékoliv náznaky vzpoury. V jednotlivých podrobených oblastech přitom Římané používali různý stupeň dominance: „Civilizovaným“ národům přiznávali práva blížící se těm římským, zatímco k lokalitám odpírajícím poslušnost či regionům, jež považovali za barbarské, přistupovali mnohem razantněji. Oba způsoby přitom fungovaly poměrně efektivně.

Betonová revoluce

Augustus věnoval značný zájem architektuře a okázalé stavby budované za jeho vlády měly ještě zvýšit lesk impéria. Dohlížel také na přeměnu Říma, který byl podle něj „cihlový, když tam přišel, a až ho opustí, bude celý z mramoru“. Vznik mnoha tehdejších budov a děl umožnila i technologická novinka: beton. Nový materiál znamenal v římském stavebnictví opravdovou revoluci a hodil se především tam, kde měla konstrukce nést velkou zátěž

Právě beton dovolil zrod takových skvostů, jako je Koloseum nebo kupole Panteonu. A s jeho užitím vznikaly i rozsáhlé vodovody, mosty či celé přístavy, k nimž se řadila například Caesarea Maritima v Judeji. 

Mramor versus hlína 

Pro běžné občany neznamenal ovšem přerod v císařství podstatnější změny. Obyvatelstvo se dál dělilo na majetnou šlechtu neboli patricije, obyčejný lid čili plebejce a ohromnou masu otroků bez práv. Ti tvořili hybnou sílu celého kolosu a zajišťovali, že se kola impéria nepřestávala točit. Představovali však bezmála třetinu populace, což vedlo k prohlubování sociálních nepokojů. 

TIP: Základ každé domácnosti: Jak se žilo otrokům v římských dobách?

A zatímco Octavius nechal vztyčovat jeden architektonický skvost za druhým a hlásal přerod Říma v mramorové město, životní realita většiny lidí byla úplně jiná. Plebejci a otroci se tísnili v jakýchsi nízkonákladových starověkých „činžácích“ zvaných insulae: Vznikaly ze dřeva, hliněných cihel a betonu a zahrnovaly průměrně šest až sedm bytů. V 1. století, kdy starověkou metropoli obýval asi milion lidí, jich tam údajně stálo až 15 tisíc. 

Diktátor v čele republiky

Octavianus se narodil v roce 63 př. n. l. a byl synovcem i adoptivním synem Gaia Julia Caesara. V čele Římské říše stanul roku 27 př. n. l. poté, co přijal titul „Augustus“ neboli „vznešený“, který byl do té doby vyhrazen pouze bohům. Nešlo však o žádný oficiální přívlastek: Ani titul „Caesar“, tedy „císař“, nevyjadřoval funkci, ale symbolicky Octaviana spojoval s jeho zavražděným adoptivním otcem, který coby diktátor dosáhl u lidu ohromné popularity. 

Formálně Octavianus stále řídil republiku, protože senát zůstal zachován. Reálně ovšem vládl autokraticky a senátoři ovládaní strachem se zmohli na pouhé schvalování jeho rozhodnutí. Během téměř 40 let se mu podařilo nastolit v ohromné říši mír a bez nadsázky položil základy impéria, jež v průběhu následujících století určovalo běh dějin. 


Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Událost, známá jako železniční neštěstí v Montparnassu, se objevila i v trikové scéně Scorseseova filmu Hugo a jeho velký objev či na obalu jednoho alba hardrockové skupiny Mr. Big.

Historie

O transport amerických speciálů na Takur Ghar se staraly vrtulníky MH-47E Chinook.

Válka

Modré šipky ukazují nově objevené slinné žlázy

Věda

Kamera pro cizí světy Lunar ExoCam

Vesmír

Zbarvení samců a samiček se liší hlavně v oblasti genitálií. Pokud v intimních partiích kosatky při výskoku nad hladinu zahlédnete bílý ovál se třemi černými skvrnami, jde o samici.

Zajímavosti

Leopold II. se svou početnou rodinou. Se svou ženou Marií Ludovikou Španělskou měl 16 dětí (12 synů a 4 dcery).

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907