Nevydařené manévry: Setkání trojice Sojuzů na oběžné dráze

- Vít Straka

Třináctého října 1969 se na oběžné dráze poprvé v historii setkala tři pilotovaná plavidla naráz: sovětské lodě Sojuz 6, 7 a 8. Dvě se měly podle plánu spojit, třetí je fotografovat. Skutečnost však nakonec byla jiná

<p>Spojení Sojuzu 7 a 8 včetně přestupu kosmonauta ve skafandru bohužel zůstalo jen v představách ilustrátora.</p>

Spojení Sojuzu 7 a 8 včetně přestupu kosmonauta ve skafandru bohužel zůstalo jen v představách ilustrátora.

13 . 10 . 1969

Reklama

I pro personál kosmodromu Bajkonur šlo jistě o nevšední zážitek: tři starty raket Sojuz ve třech dnech po sobě. Nejdřív zamířil 11. října na orbitu Sojuz 6 s Georgijem Šoninem a Valerijem Kubasovem. O den později ho následovala „sedmička“ s Anatolijem Filipčenkem, Viktorem Gorbatkem a Vladislavem Volkovem, pozdější obětí havárie Sojuzu 11 v roce 1971. A konečně 13. října opustilo rampu plavidlo s číslem osm a v něm Vladimir Šatalov a Alexej Jelisejev

Vzrušující plány

Oficiální popis letu tří Sojuzů zněl celkem „nudně“: testování systémů a designu lodí, společné manévrování, vědecké, technologické a medicínské experimenty. Realita však byla mnohem víc vzrušující: Sojuzy 7 a 8 se měly na orbitě napevno spojit, přičemž posádka „šestky“ by manévr natáčela a fotografovala ze vzdálenosti pouhých 50 m! Podle nepotvrzených informací měl poté dokonce proběhnout výstup do volného prostoru, při němž by se blíže nejmenovaný kosmonaut ze Sojuzu 7 či 8 přesunul ve skafandru „venkem“ z jedné lodi do druhé. 

Zde lze nalézt zajímavou souvislost: Tehdy, na podzim roku 1969, přestože už po úspěchu Apolla 11, stále žil sovětský program přistání na Měsíci – například v praxi neúspěšná obří raketa N-1, jež měla vynášet kosmonauty SSSR k misím na povrch našeho souputníka, naposledy startovala až v roce 1972. A právě výše popsaným způsobem, tedy ve skafandru po vnějším plášti lodi, se měl jeden z členů posádky na lunární oběžné dráze přemístit ze Sojuzu do přistávacího modulu. Sověti totiž tehdy ještě nedisponovali technologií hermeticky uzavřeného přechodového tunelu, jaký spojoval lodě Apollo s jejich lunárními moduly – Američané tudíž prakticky mohli prolézt do přistávacího modulu v teplákové soupravě. Během letu tří zmíněných Sojuzů se tak možná mělo jednat o praktické zkoušky pro budoucí sovětské výpravy na Měsíc. Program byl však brzy poté ve světle úspěchů misí Apollo zrušen. 

Výpočty selhaly

Při letu tří Sojuzů však k žádnému výstupu a přestupu stejně nedošlo. Když lodě s číslem sedm a osm dělil na oběžné dráze už jen kilometr, selhal automatický radarový naváděcí systém Igla. Kosmonauti mohli plavidla teoreticky spojit v režimu ručního řízení, pozemnímu středisku se to však příliš nezdálo a letoví kontroloři jejich setkání odložili. Pro posádky na orbitě se blížila pauza na spánek a řízení letu spočítalo, že následujícího rána, po obnovení spojení, poletí Sojuzy 7 a 8 jen necelý kilometr od sebe. Propočty byly ovšem chybné a skutečná zjištěná vzdálenost obou lodí činila druhého dne asi 40 km! 

Sojuzy musely poté dvakrát přeletět nad ruskými pozemními spojovacími stanicemi, než letoví kontroloři získali potřebná data k výpočtu dalších manévrů. O několik hodin později se díky novým instrukcím Sojuzy 7 a 8 vzájemně přiblížily na 1 700 m a kosmonauti zahájili den předtím zamítnutou „stykovku“ v režimu manuálního řízení. Velitel „osmičky“ Šatalov provedl čtyři zážehy trysek lodi, na finální přiblížení k Sojuzu 7 si však netroufl kvůli nedostatku informací o aktuální vzdálenosti obou plavidel. Pro jistotu tak zas odletěl do bezpečné vzdálenosti. 

Mise už se však chýlily ke konci. Po přistání Sojuzu s číslem šest 16. října se uskutečnily ještě dva pokusy o spojení Sojuzů 7 a 8, oba však selhaly kvůli špatně propočítaným orbitálním manévrům. Musíme si uvědomit, že setkání dvou plavidel, která letí rychlostí skoro 8 km/s stovky kilometrů nad Zemí, nepředstavuje nijak snadný úkol. V 60. letech přirovnávali i američtí inženýři tento manévr ke srážce dvou malých kamenů hozených nad střechu domu. 

Sváry v kosmu

Sověti později neúspěch přičetli špatné funkci setkávacích počítačů na palubách všech tří lodí. Co přesně s nimi bylo, se dodnes neví. Dotyčné procesory se totiž nacházely na zadních částech servisních modulů, které Sojuz před návratem odhazuje, takže moduly shořely v atmosféře. Poletová analýza tudíž nepřicházela v úvahu. Spekulovalo se o špatně těsnících boxech, v nichž byla elektronika umístěna a do kterých se pro její lepší fungování vhánělo helium kvůli zachování potřebného tlaku

TIP: Drama v nekonečném tichu: Nepovedené svařování na palubě kosmické lodi Sojuz

Za zmínku rovněž stojí, že na palubě Sojuzu 6 proběhly první experimenty se svařováním ve vakuu a mikrogravitaci. Z orbitální sekce lodi se vypustil vzduch, načež se aparatura Vulkan ovládaná na dálku Kubasovem z návratové části dala do práce a vyzkoušela postupně tři druhy sváru. Po opětovném natlakování orbitálního modulu se kosmonauti přesunuli dovnitř, aby vyzvedli výsledky své práce. Podařilo se přitom dokázat, že vesmírné sváry nejsou o nic méně kvalitní než ty pozemské. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Templáři bývali ve výběru daní efektivnější než panovník – což vyvolávalo nenávist šlechticů.

Zajímavosti

Významným zdrojem ultrajemných částic je spalování – doprava, vytápění, průmyslová výroba, lesní požáry a výbuchy sopek.

Věda
Reklama

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) prozkoumal nová data roveru Curiosity z Marsu a zjistil, že se na rudé planetě nečekaně pohybuje hladina kyslíku. 

Vesmír

Uvítání v Římě. Ne vždy čekaly na americké vojáky jen polibky mladých dívek

Válka

Jestliže výše postavený šimpanz přihlíží tomu, jak probíhá čištění srsti mezi dvěma níže postavenými jedinci, skončí očista mnohem dřív

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907