Nová studie naznačuje, že změny ve stravě mohou přes střevní bakterie „přeprogramovat“ tukovou tkáň do spalovacího režimu

Ne všechen tělesný tuk funguje stejně. Zatímco bílá tuková tkáň slouží především jako zásobárna energie, hnědý tuk energii naopak aktivně spaluje a pomáhá regulovat tělesnou teplotu. Mezi nimi stojí ještě třetí typ – tzv. béžový tuk, který může za určitých podmínek vznikat z bílého tuku a získávat jeho „spalovací“ schopnosti. Právě tato proměna je v posledních letech jedním z hlavních cílů výzkumu obezity.

Metaboličtí mikrorežiséři

Nová studie publikovaná v časopise Nature ukazuje, že důležitou roli v této přeměně může hrát množství bílkovin ve stravě – a překvapivě také střevní mikrobiom. V experimentu u myší vedla nízkobílkovinná dieta k řetězci biologických reakcí, které spustily přeměnu bílého tuku na béžový. Tento efekt se však neobjevil u myší bez střevních bakterií, což jasně naznačuje, že mikrobiom není jen pasivní složkou, ale aktivním hráčem celého procesu.

Když myším klesl příjem bílkovin, určité druhy střevních bakterií změnily svůj metabolismus a začaly produkovat signální molekuly, které ovlivnily tukovou tkáň. Ukazuje se tak, že i relativně jednoduché mikrobiální „společenství“ může mít výrazný dopad na fungování organismu.

„Nejvíc vzrušující moment pro nás nastal, když jsme zjistili, že k vyvolání přeměny tuku při nízkobílkovinné dietě stačí pouhá čtveřice bakteriálních kmenů,“ říká Kenya Honda, imunolog a spoluautor studie působící v City of Hope, americké instituci zaměřené na výzkum a léčbu rakoviny.

Tuk, který se učí spalovat

Proměna bílé tukové tkáně nebyla jen kosmetická. V buňkách výrazně přibylo mitochondrií – struktur zodpovědných za produkci energie – a zároveň se zvýšilo napojení na sympatický nervový systém. Nervová vlákna v tukové tkáni zhoustla a vytvořila komplexnější síť, což je typický znak tkáně připravené spalovat kalorie místo jejich ukládání.

Za celým procesem stojí dvě paralelní dráhy. První zahrnuje žlučové kyseliny, které aktivují receptor FXR a „připravují“ tukové buňky na přeměnu. Druhá vychází z amoniaku, vedlejšího produktu bakteriálního metabolismu, který v játrech stimuluje tvorbu hormonu FGF21 – klíčového regulátoru energetické rovnováhy. Tyto dvě cesty se navzájem doplňují: jedna připravuje půdu, druhá podporuje procesy související se samotným spalováním.

Více, nebo méně proteinu?

Ačkoliv výsledky působí slibně, vědci varují před unáhlenými závěry. Studie byla provedena na myších, které přijímaly výrazně méně bílkovin (zhruba třetinu proti normálu) než je běžné, což by u lidí mohlo vést například ke ztrátě svalové hmoty. Přesto experimenty naznačují, že podobné mechanismy by mohly existovat i u lidí – zejména pokud se vezme v úvahu vliv konkrétního složení střevního mikrobiomu.

Výzkum zároveň posouvá pohled na střevní bakterie. Už nejde jen o to, jaké druhy ve střevech žijí, ale především jaké chemické reakce provádějí a jaké signály vysílají do zbytku těla. To otevírá cestu k budoucím terapiím, které by mohly napodobit žádoucí účinky těchto procesů bez nutnosti drastických diet.

V době, kdy jsou vysokoproteinové diety často doporučovány pro hubnutí, přináší tato studie zajímavý protipohled. Naznačuje, že za určitých podmínek by nižší příjem bílkovin – v kombinaci se správně nastaveným mikrobiomem – mohl podpořit spalování energie. Zatím však jde spíše o inspiraci pro další výzkum než o praktické doporučení pro jídelníček.