Chirurgové dynastie Ming používali jako anestetikum jed z oměje. Naznačují to stopy nalezené na středověkých nástrojích

V roce 1974 byly v čínské hrobce váženého chirurga Sia Čchüan-a (Xia Quan), který žil přibližně v letech 1348 až 1411, objeveny jeho nástroje – rezavé kovové nůžky a pinzety. Už tehdy to sice vypadalo, že na nástrojích jsou nějaké zbytky po operacích, ale před padesáti lety ještě nebyly k dispozici technologie, které by dokázaly určit, zda na jejich železném povrchu zůstaly i nějaké chemické látky.

Badatelé, které vedl Cchung-cchang Čao (Congcang Zhao) ze Severozápadní univerzity v Číně, prozkoumali kousky červeného materiálu z těchto nástrojů metodou stimulovaného Ramanova rozptylu (SRS) a narazili na pozoruhodnou látku. Jsou přesvědčeni, že nástroje obsahují pravděpodobně nejstarší přímý chemický důkaz chirurgické anestezie. Jde o první objev svého druhu a současně také důkaz o vysoké úrovni medicíny za dynastie Ming.

Anestezie jedovatým omějem

Látkou používanou k anestezii byl podle vědců akonitin, velmi účinný neurotoxický alkaloid získávaný z jedovatých rostlin rodu oměj (Aconitum). S akonitinem se musí zacházet velice opatrně, což ukazuje na vyspělost tehdejší medicíny i hlubokou znalost rostlin.

Vědci se domnívají, že nalezený akonitin pochází z oměje druhu Aconitum carmichaelii, který se vyznačuje blankytně modrými květy a roste v Číně a okolních zemích. Dobové texty uvádějí, že lékaři používali několik metod ke snížení toxicity této látky. Patřilo mezi ně ošetření močí mladých chlapců, vaření v octu nebo namáčení v odvaru z černých sójových bobů.

Po těchto bezpečnostních úpravách byl připravený prášek s akonitinem nejspíš nanášen na pacientovu pokožku, aby znecitlivěl dané místo před bolestivým zákrokem.

Objev akonitinu na chirurgických nástrojích dokonale zapadá do historických záznamů a ukazuje, že lékaři dynastie Ming měli propracované znalosti bezpečné přípravy i podávání toxických sloučenin při léčbě.