Nové důkazy: Na Jupiterově měsíci tryská voda z podzemního oceánu

18.05.2020 - Stanislav Mihulka

Analýza dat sondy Galileo odhalila možné výtrysky vody na Europě.

<p>Výtrysky detekované na měsíci Europa v letech 2014 a 2016</p>

Výtrysky detekované na měsíci Europa v letech 2014 a 2016


Reklama

Jupiterův měsíc Europa je fascinující svět. Podle všeho je na něm hluboký oceán, který se ukrývá pod ledovým příkrovem. Tento oceán dráždí fantazii vědců i laiků

Odborníci se již nějakou dobu domnívají, že z podpovrchového oceánu Europy občas tryská voda na povrch a do okolního kosmického prostoru. Hans Huybrighs z evropské vesmírné agentury ESA a jeho spolupracovníci využili k získání nových důkazů přítomnosti takových výtrysků vody na Europě dost neobvyklý postup. Využili k tomu stará data americké sondy Galileo, která v roce 2000 prolétala kolem Europy.

Částice v magnetickém poli

Tento postup byl sice zvláštní, ale opíral se o velmi dobrý důvod. Sonda Galileo v tomto případě detekovala elektricky nabité částice kolem měsíce Europa. A těchto částic tam bylo méně, než vědci čekali. Planeta Jupiter má mohutné magnetické pole. Je asi dvacetkrát silnější než to zemské a zasahuje miliony kilometrů do kosmického prostoru. A Europa tímto magnetickým polem na své oběžné dráze prochází.

TIP: NASA potvrzuje: Na Jupiterově měsíci Europa se vyskytuje vodní pára

Počítačové simulace Huybrighsova týmu ukázaly, že zvláštní nedostatek elektricky nabitých částic, který u Europy zaznamenala sonda Galileo, by mohl mít na svědomí výtrysk vody z oceánu Europy, k němuž by došlo před průletem sondy. Když se tyto částice, tedy nabité vysokoenergetické protony kroužící v magnetickém poli Jupiteru, střetly s neutrálními částicemi ve výtrysku vody, přišly o vlastní elektrický náboj a mohly odletět z dosahu Jupiteru. Proto jich tam bylo při průletu sondy málo.

  • Zdroj textu:

    IFL Science

  • Zdroj fotografií: NASA, JPL-Caltech

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907