Reklama


Hitlerův muž Otto Skorzeny: Nacista, který se nechal zverbovat Mossadem (2)

23.05.2017 - Jiří Suchánek

Když Adolf Hitler vyznamenával Ottu Skorzeného Rytířským křížem a posléze i Dubovými ratolestmi, jen těžko mohl tušit, že se jeho oblíbenec a expert na speciální operace nechá za necelých 20 let zverbovat Mossadem

Otto Skorzeny -<p>Otto Skorzeny (druhý zleva) v roce 1943</p>
Otto Skorzeny -

Otto Skorzeny (druhý zleva) v roce 1943


Reklama

Počátkem roku 1962 padlo rozhodnutí, že Mossad Skorzeného nezabije, ale pokusí se ho zverbovat. Operaci dostal na starost Yosef „Joe“ Raanan, který působil jako řídící důstojník Mossadu v Německu. V první fázi sestavil tým, který odjel do Španělska kvůli sběru informací. Jeho členové sledovali Skorzeného, jeho dům i pracoviště a pozorovali jeho denní rutinu.


Předchozí část: Hitlerův muž Otto Skorzeny: Nacista, který se nechal zverbovat Mossadem


Součástí skupiny byla i mladá Němka, která plnila roli pomocníka. Interní dokumenty izraelské tajné služby ji uváděly pod jménem Anke a popisovaly ji jako pěknou, temperamentní a skutečně svůdnou ženu ve věku kolem 28 let. Její vlastnosti se velmi hodily do hry, kterou agenti rozehráli v následující fázi akce – kontaktu s cílovou osobou. Jednoho večera se Skorzeny se svou ženou Ilse von Fickenstein (mimochodem neteří nacistického ministra financí Hjalmara Schachta) dobře bavil v luxusním madridském baru. Po čase je barman seznámil s německy mluvící dvojicí, ženou před třicítkou a mužem kolem čtyřicítky. Představili se jako němečtí turisté a vzápětí přidali historku o tom, jak byli onoho dne na ulici o vše okradeni.

Čtveřice strávila zbytek večera pospolu a Ilse nakonec pozvala okradené turisty, ve skutečnosti však agenty Mossadu, domů a nabídla jim přespání. Po příchodu do Skorzeného vily bylo ve vzduchu cítit sexuální napětí, které však bývalý esesák náhle utnul. Vytáhl totiž pistoli, zamířil na neznámý pár a prohlásil: „Vím, kdo jste, a vím, proč jste přišli. Jste z Mossadu a přišli jste mě zabít.“

Agenti ani nemrkli okem a muž odpověděl: „Máte pravdu jen napůl. Jsme sice z Mossadu, ale kdybychom vás přišli zabít, byl byste mrtvý již před pár týdny.“

Pak promluvila Anke: „Když nás teď zabijete, ti, co přijdou po nás, už s vámi nebudou chodit na drink. Neuvidíte ani jejich obličej předtím, než vám vystřelí mozek z hlavy. My jen chceme vaši pomoc.“ 

Agenti nejprve nabídli Skorzenému za spolupráci peníze, on je ale odmítl. Měl jiný požadavek. Chtěl, aby jej lovec nacistů Simon Wiesenthal odstranil ze svého seznamu válečných zločinců. Izraelci si sice o Skorzenyho nevinnosti mysleli své, přislíbili mu však, že toto přání mu vyplní.

Bez servítek

Následovala cesta do Izraele, kde byl bývalý esesák představen Har‘elovi, prošel výslechem a podrobnější instruktáží. Někteří důstojníci Mossadu stále nechtěli věřit tomu, že by se „nejnebezpečnější muž Evropy“ nechal zverbovat jen proto, že si tak zakládal na své reputaci a nechtěl být uváděn mezi válečnými zločinci. Sám Skorzeny se zřejmě domníval, že z něj umístění na Wiesenthalově seznamu dělá mnohem patrnější terč. Bral proto práci pro Mossad nejspíše jako životní pojistku. Další motivace mohla být ještě triviálnější – prostředí speciálních operací a s ním související adrenalin jednoduše miloval.

První úkol splnil Skorzeny bez zaváhání. Letěl do Egypta, kde sestavil seznam všech německých vědců včetně jejich adres a telefonních čísel. Dodal také seznam evropských firem, které zásobovaly Egypťany součástkami a technologiemi pro jejich vojenské projekty. Byla mezi nimi i společnost Intra z Mnichova, které šéfoval Heinz Krug. Ten podobně jako jeho kolegové dostával výhružné dopisy a bezpochyby věděl, že za nimi stojí Izraelci. Přemýšlel tedy, jak si zajistit bezpečí, a napadlo ho kontaktovat Skorzeného.

Krug zmizel beze stop 11. září 1962, tedy ve stejný den, kdy se měl sejít se svým domnělým zachráncem. Schůzka se odehrávala ve vědcově bílém mercedesu. Vyjeli z Mnichova a po chvíli Skorzeny prohlásil, že jako první krok zajistil Krugovi tři bodyguardy, načež ukázal na auto, které je sledovalo. Ve skutečnosti šlo o agenty Mossadu. Měli dojet do lesa a tam společně celou situaci probrat. Když byli na místě a vystoupili, muž s jizvou na tváři vytáhl pistoli a svého svěřence bez váhání zastřelil.

Izraelci pak tělo polili kyselinou, chvíli počkali, a to, co z Kruga zbylo, pohřbili do jámy, kterou zasypali vápnem. „Joe“ Raanan pak dál řídil celou operaci, v kontaktu se Skorzeným ale měli být dva jeho nejlepší operativci: Rafi Ejtan a Avraham Ahituv. První z nich se proslavil jako „Pan únos“, neboť se podílel na odvlečení Adolfa Eichmanna z Argentiny a také na zajištění dalších významných osob, které Mossad hledal.

Skorzeny každopádně nepřestával udivovat mírou své spolupráce. Během pobytu v Egyptě dokonce rozesílal dopisní bomby, přičemž jedna z nich zabila pět Egypťanů pracujících v továrně 333.

Konec spolupráce

Celá operace proti egyptskému raketovému programu probíhala dobře a většina německých vědců zemi pyramid opustila. Jenže ještě předtím, než Izrael zcela zastavil veškeré násilné i nenásilné přesvědčování, jeden z týmů Mossadu byl zadržen ve Švýcarsku a tím došlo k prozrazení akce. Tehdejší izraelský premiér David Ben Gurion dostal strach, že by celá aféra mohla poškodit těžce budované vztahy mezi Izraelem a západním Německem, které židovském státu tajně dodávalo zbraně.

Iser Har‘el rezignoval a nový šéf Mossadu generál Meit Amir preferoval před naháněním a zastrašováním starých nacistů jiné úkoly. I on však Skorzeného ještě jednou naposledy kontaktoval, když sondoval možnost mírových rozhovorů s Egyptem. Nic z toho ale nakonec nebylo. Otto Skorzeny zemřel v červenci 1975.

Na obou jeho pohřbech (v Madridu a poté ve Vídni) se sešlo mnoho bývalých esesmanů, kteří se neostýchali svého starého spolubojovníka naposledy pozdravit zdviženou pravicí.

Na obřadu v Madridu se ale objevil i muž, kterého nikdo neznal. Byl to „Joe“ Raanan, vysloužilý příslušník Mossadu a nyní úspěšný izraelský obchodník. Z vlastní vůle přišel vzdát poslední hold jednomu z nejlepších, ale zároveň i nejodpudivějších agentů, které ve své kariéře řídil.

Zbývá ještě dodat, jak to dopadlo se slíbenou odměnou za spolupráci. Mossad Skorzeného podvedl. Jeho agenti se sice pokusili Wiesenthala přesvědčit, aby bývalého esesmana vyškrtl ze svého seznamu, ten to však striktně odmítl. Mossad proto padělal dopis, ve kterém slavný lovec nacistů potvrzuje Skorzenému vyřazení jeho jména.

  • Zdroj textu:

    II. světová květen 2016

  • Zdroj fotografií: Bundesarchiv

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Víc než devítimilionová metropole leží asi 80 km od ústí Temže do Severního moře.

Cestování
Věda

Mezi knihami, které nechal Koniáš spálit, byla literatura bludná, pověrečná i nemravná

Historie
Vesmír

Robotičtí úhoři budou pracovat v Severním moři

Věda

Plamenomety nasadily do boje také jednotky Freikorpsu

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907