Reklama


Pochodující hrozba: Měření ukazují, že italská sopka Etna se pohybuje

11.01.2019 - Zdeněk Urban

Vulkán Etna patří k nejaktivnějším na světě a pravidelně ožívá i v současnosti. Vědci však nyní odhalili, že riziko nepředstavují ani tak samotné výbuchy, jako spíš fakt, že se sopka vlivem gravitace „hýbe“. Pokud by se její část zřítila do moře, vyvolalo by to obří tsunami s nedozírnými následky

<p>Kdyby se sopka sesunula do moře, vyvolalo by to ničivou vlnu tsunami, jež by zasáhla celé Středomoří.</p>

Kdyby se sopka sesunula do moře, vyvolalo by to ničivou vlnu tsunami, jež by zasáhla celé Středomoří.


Reklama

Etna se řadí mezi tři stále aktivní italské sopky. Podstatně menší Vesuv nedaleko Neapole nechvalně proslul zničením Pompejí v roce 79 a poslední z trojice, Stromboli, leží na stejnojmenném ostrově severně od Sicílie. Ze všech tří je ovšem Etna zdaleka nejaktivnější (viz Rekordman ze Sicílie), a to nejen v rámci Itálie, nýbrž i na celém starém kontinentě. Odmyslíme-li si italské Alpy, jde s výškou 3 329 m n. m. také o nejvyšší vrchol země na Apeninském poloostrově. K dalším prvenstvím Etny patří, že se jedná o nejvyšší aktivní sopku Evropy.

Není tedy divu, že jí vulkanologové i příslušné úřady věnují pozornost. V patrnosti vedou hlavně potenciální ohrožení obyvatel žijících v okolí. Pokud by se sopka probrala větším výbuchem, dopady v podobě změn počasí i klimatu by nepochybně pocítila celá Evropa. 

Pravidelně vzhůru

Etna má pět kráterů a na svých svazích kolem tří set průduchů. K životu se probírá poměrně pravidelně: Historicky dominují výbuchy v letech 396 a 122 př. n. l., v novověku pak katastrofa zaznamenaná v roce 1669, kdy vymrštěná láva dopadla až do 40 km vzdálené Katánie

I v průběhu minulého století byl vulkán mnohokrát aktivní a v posledních dvou dekádách se opakovaně probouzel v letech 2002–2009, 2011–2012 a v roce 2015. Mediálně známá je také epizoda z března 2017, kdy láva po náhlém kontaktu se sněhem zranila desítku lidí, včetně zpravodajského týmu televize BBC.

Je tedy zřejmé, že Etna o sobě dává vědět víceméně nepřetržitě. Velký výbuch s rozsáhlým výlevem lávy však podle prognóz vulkanologů nehrozí. Svahy sopky tak dokonce v letech 2011 a 2017 posloužily jako dojezd etapového cyklistického závodu Giro d’Italia. 

Smrtelné sklouznutí 

Ve hře ovšem nezůstává jen vzlínání magmatu a následné výlevy, jak v časopise Science Advances připomněl tým vědců z Německa a Itálie pod vedením Morelie Urlaubové. Podle badatelů se totiž hýbe část jihovýchodního svahu sopky pod hladinou Středozemního moře. Znamená to, že v místě může téměř kdykoliv dojít k obrovským skluzům a sesuvům. Pokud by se jen část vulkánu zřítila, následná vlna tsunami by se projevila v celém Středomoří. Navíc by mořská voda pronikla k rezervoárům magmatu Etny. Důsledky by byly nedozírné. 

O sklouzávání Etny do moře, které potvrdily i satelitní snímky, vědí odborníci již delší dobu. Ostatní úbočí jsou podle nich naštěstí převážně stabilní. Otázka však až donedávna zněla, zda a jak intenzivně pohyb svahu pod hladinou pokračuje. První zachycení horizontálního i vertikálního pohybu ponořené části vulkánu umožnila až nová geodetická monitorovací síť GeoSEA. 

Podmořská premiéra 

„U Etny jsme jako u první sopky použili podmořskou geodetickou monitorovací síť, takzvanou mořskou geodézii založenou na šíření zvukových vln,“ vysvětlila vedoucí týmu Urlaubová. V dubnu 2016 umístili s kolegy na mořské dno pět akustických transpondérových stanic, které umožňují měřit šíření zvukových vln. Rozmístili je podél zlomu, jenž tvoří hranici sklouzávající a stabilní části jihovýchodního svahu. 

V průběhu následujících 15 měsíců vysílaly transpondéry každých 90 minut akustické signály a zaznamenávaly též změny tlaku. Vědci pak z rychlosti šíření zvuku ve vodě a časů šíření signálů mezi zařízeními dokázali s přesností víc než 1 cm vypočítat aktuální vzdálenosti mezi transpondéry.

Už po několika měsících se potvrdilo, že se hýbe celý jihovýchodní svah. „V květnu 2017 jsme si všimli, že se vzdálenosti mezi transpondéry na různých stranách zlomu zřetelně změnily. Svah během osmi dnů sklouzl o čtyři centimetry k moři a klesl o centimetr,“ vysvětlila Urlaubová. 

Pod vlivem gravitace 

Stejný jev pozorujeme při velmi pomalém zemětřesení, tzv. pomalém sklouznutí. V případě Etny ovšem vědci vůbec poprvé zaznamenali horizontální pohyb příslušného typu pod hladinou. Srovnání údajů se satelitními měřeními pak prokázalo, že se ve stejném pozorovacím období posunula i jihovýchodní suchozemská část Etny. „Polohu tudíž změnil celý jihovýchodní svah,“ dodává Urlaubová. 

Výsledky však podle ní odhalily ještě jednu zajímavou věc: Svah totiž sklouzává nikoliv v důsledku vzlínání magmatu, jak se badatelé dřív domnívali, ale vlivem gravitace. Kdyby totiž jeho deformaci spustily pohyby magmatu ve středu sopky, posuv by byl větší na souši než pod vodou. Zmíněný poznatek hraje naprosto klíčovou roli při odhadech rizika spojeného s italským vulkánem v blízké budoucnosti a umožní nám lépe určit kritický moment, pokud by k sesunutí jeho svahu mělo skutečně dojít. 

Sídlo bájné bestie

Řecké pojmenování slavné Etny znamená v překladu „hořím“. Podle starořeckých mýtů uvěznil kdysi Zeus pod sopkou obří nestvůru Tyfona, poslední dítě bohyně Země Gaii. Bestie měla mít sto dračích hlav a mohutnými křídly vyvolávat zemětřesení i větrné smrště.


Rekordman ze Sicílie

Etna se tyčí na severovýchodním pobřeží Sicílie, mezi městy Katánie a Messina. Její masiv je velmi rozsáhlý, zabírá plochu téměř 1 200 km² a obvod u základny dosahuje 140 km. Sopka ovšem představuje také administrativně-politickou kuriozitu: Na jejím vrcholu se totiž setkávají hranice hned deseti samosprávných celků. Blízké okolí vulkánu je hustě obydlené, přičemž největším sídlem zůstává zmíněná Katánie. Zdánlivý paradox odráží trend známý už od starověku, kdy se lidé usazovali v blízkosti sopek nehledě na riziko. Hlavní benefit totiž spočíval v půdě úrodné díky živinám ze sopečného spadu. U Etny vyrostly zejména úrodné vinice a sady.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Felix Gross, Alessandro Bonforte, pbs.twimg.com, uni-kiel.de

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Podle záznamů Theodora Morella bral Hitler 74 různých léků a substancí, včetně heroinu, kokainu a injekcí testosteronu.

Zajímavosti

Astroláb - Starý navigační nástroj z portugalské lodi.

Věda

Autonomní minihelikoptéra Mars Helicopter se chystá na rudou planetu.

Vesmír

Na účastníky čekaly popravy i konfiskace

Historie
Revue

 Mnoho prvoválečných pilotů mělo po válce problém s uplatněním. Ne tak Hermann Göring, jenž dosáhl 22 vítězství a po roce 1918 se spřáhl s nacisty.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907