Pochoutky pouze pro otrlé: Co si dát, když máte opravdu silný žaludek
Vaření patří mezi nejvíc opěvované dovednosti a vytvoření chutného pokrmu lze označit za umění. Existují však také jídla, která vám žaludek spíš rozbouří…

Kvašený poklad severu
- surströmming | Švédsko
Ať se podíváte na jakýkoliv žebříček vizuálně nejméně vábných a chuťově nejhůř hodnocených jídel, budou mu vévodit pokrmy ze Skandinávie. Ano – v nejšťastnějších a nejbohatších zemích planety se v minulosti zrodily ty nejodpornější věci, jaké lze položit na talíř. Má to svoji logiku: Kdysi nesmírně chudá, zimou svíraná periferie Evropy musela přežít s čímkoliv, co se dalo zpracovat technologií té doby. Téměř se zdá, že index štěstí v severských státech vyjadřuje radost tamních obyvatel z faktu, že už nemusejí konzumovat jídla svých předků.
Hvězdou odpudivé kuchyně se stal nepochybně švédský surströmming, tedy „kyselý sleď“. Jak již název napovídá, základ pokrmu tvoří sleď obecný, který se na západě kontinentu tradičně nakládá do slaného nálevu, zatímco ve východní a střední Evropě převládá octová varianta. Když ovšem Švédskem v 16. století zmítaly války, nebylo soli dostatek. Experimentování pak ukázalo, že se kýženého konzervačního účinku podaří dosáhnout, pokud se ryba nasolí jen trochu a nechá se zkvasit.
Na stejném principu se pokrm připravuje i dnes. Do kádě se přidá jen tolik soli, aby ryby neshnily, ale aby mohla proběhnout fermentace. Zhruba po šesti měsících se maso přesune do konzerv, kde proces pokračuje. Víčka nádob jsou tudíž vypouklá a při neopatrné manipulaci hrozí jejich protržení, proto je například řada leteckých společností zakazuje brát na palubu. Konzumenti pak konzervy často otevírají ponořené do vody, aby předešli „vymalování“ místnosti. Ryba se jí obvykle v pšeničné placce s bramborami, kysanou smetanou a cibulí, nicméně u nezkušeného strávníka už pouhé přičichnutí vyvolává dávení. (foto: Shutterstock)

Tarantule v trojobalu
- a-ping | Kambodža
Na tržištích v Kambodži můžete narazit na šokující pohled v podobě hromad dokřupava osmažených tarantulí. Průvodci turistům často vysvětlují, že jde o „tradiční pokrm“, není to však pravda. Jídlo se poprvé objevilo během genocidy Rudých Khmerů na konci 70. let minulého století, kdy rolníci trpěli tak velkým hladem, že neváhali pozřít cokoliv, co našli v džungli. A tarantule se ukázaly jako výživné. Nejedí se končetiny pavouka, ale obsah masité hlavohrudi a zadečku, který se musí rozlomit a vysát. (foto: Shutterstock)

Sýrová lahůdka s červy
- casu marzu | Itálie
Jak dostat z pecnu ovčího sýra tu nejlepší chuť? Pusťte na něj mušky sýrohlodky, aby dovnitř nakladly vajíčka. Vylíhnuté larvy se mléčným výrobkem několik týdnů živí a mění jeho strukturu v mazlavou kaši s ostrým odérem. Ta se pak natírá na pšeničnou placku i s živými červy, a jedlíci si tedy musejí dát pozor, aby jim skákající larvy neskončily v oku. Nezaměnitelná chuť prý na jazyku přetrvává dlouhé hodiny, a i když je samotný prodej sýra kvůli riziku infekce zakázaný, podomácku se vyrábět může. (foto: Profimedia)

Chlapecká vejce v moči
- tongzi dan | Čína
Několik staletí stará lidová pochoutka má původ v provincii Če-ťiang na východě Číny a její název lze přeložit jako „vejce mladých chlapců“. K výrobě se využívá výhradně moč hochů do deseti let, v níž se vejce nejprve uvaří. Jakmile pak ztvrdnou, kuchař skořápku napraskne a opět je nechá vařit ve zmíněné tekutině. Ostře zapáchající výsledek údajně chutná jemně a moč má skýtat blahodárné účinky na zdraví. (foto: Profimedia)

Ovčí bulva na kocovinu
- khoniny nüdnii shüüs | Mongolsko
Máte příšernou kocovinu? Bolí vás něco? Váš sexuální apetit je na dně? Nezoufejte, Mongolové pro vás mají řešení, a to prý už z dob velkého Čingischána. Přestože v jeho éře ještě nebyla po ruce rajčata, již ve 12. století si slavný vojevůdce dopřával nápoj z fermentovaných ovčích očí. Moderní epocha potom léty prověřený recept vylepšila právě o rajčatovou šťávu. A přestože výsledek vypadá odpudivě, údajně má příjemně kořenitou chuť. (foto: Profimedia)

Česká zabijačka
Možná vám česká jídla připadají obyčejná, ale pro cizince bývají nezřídka šokující. Mezi tradice, jež u zahraničních návštěvníků často vyvolává dávivé reakce, patří zabijačka. Domácí hospodářství vyšla především v západní Evropě z módy a zmíněný trend se projevuje i u nás. Ještě před deseti lety se podle Ministerstva zemědělství v domácích podmínkách poráželo sto tisíc prasat ročně, zatímco loni šlo o „pouhých“ 22 500.
První šok utrpí cizinci – a nezřídka i místní – již během porážky, která je jinak milosrdně ukrytá za zdmi jatek. Prozření, že maso nevzniká v plastové vaničce, dokáže některé jedince prudce zasáhnout… Zahraniční hosté pak nevěřícně zírají na jídla připravená z krve, tedy černou polévku a jelita. Odmítavá reakce se obvykle dostavuje také u škvarků nebo u rypáku, uší a nožiček naložených v rosolu. Největší pobouření ovšem zřejmě způsobí mozeček připravený s vejcem. Česká tradiční kuchyně zkrátka není pro každého. (foto: Wikimedia Commons, ChickSR, CC0 1.0)