Proč jsou plejtváci tak velcí? Podle vědců je vykrmila doba ledová

02.05.2020 - Zuzana Teličková

Jak je možné, že plejtváci obrovští dorůstají velikosti, jaká nebyla k vidění ani za dob dinosaurů? Na to se snaží odpovědět tým mořských biologů pod vedením Jeremy Goldbogena ze Stanfordovy univerzity

<p><strong>Plejtvák obrovský</strong> je nejmohutnějším tvorem, který kdy obýval naši planetu. Největší známý exemplář měřil na délku 30 metrů a dosahoval hmotnosti 190 tun. Kvůli jeho opravdu mimořádné velikosti je ho jen zřídka možné vidět od špičky hlavy až po konec ocasu.</p>

Plejtvák obrovský je nejmohutnějším tvorem, který kdy obýval naši planetu. Největší známý exemplář měřil na délku 30 metrů a dosahoval hmotnosti 190 tun. Kvůli jeho opravdu mimořádné velikosti je ho jen zřídka možné vidět od špičky hlavy až po konec ocasu.


Reklama

Plejtvák obrovský je nejmohutnějším tvorem, který kdy obýval naši planetu. Největší známý exemplář měřil na délku 30 metrů a dosahoval hmotnosti 190 tun. Proč ale tyto velryby tolik narostly?

Kalifornský tým mořských biologů poukazuje na neobyčejnou techniku krmení, jakou používají všechny velryby patřící do čeledi plejtvákovitých (Balaenopteridae), kam vedle plejtváka obrovského (Balaenoptera musculus) patří také plejtvák myšok (Balaenoptera physalus) nebo keporkak (Megaptera novaeangliae). Všechny tyto velryby se krmí tak, že zrychlí svůj pohyb a zároveň otevřou ústa dokořán. Vznikne tím tlak, díky němuž nasají do úst obrovské množství vody, jejíž objem se rovná například velikosti autobusu. Když ústa zavřou, odfiltrují vodu přes kostice a zbylé organismy – ryby, kril a korýše – spolknou. Denně tak spořádají tři až čtyři tuny potravy.

To ale není jediný důvod velikosti plejtvákovitých. „Kostice se velrybám vyvinuly před asi 20 miliony let a bezprecedentní růst těchto tvorů jsme přitom zaznamenali až během posledních tří až pěti milionů let,“ vysvětluje Jeremy Goldbogen.

TIP: Obři mezi zvířaty: Kdo jsou největší tvorové současnosti

Když biologové zkoumali data související s evolucí velryb, všimli si, že doba, kdy velryby začaly výrazně nabývat na délce a hmotnosti, se shoduje se začátkem doby ledové. Domnívají se proto, že dramatické změny teploty zapříčinily i výraznější srážky, které začaly do moří splachovat více živin z pevniny. Při pobřeží tak bylo ve vodě větší množství potravy a změněné mořské proudění vyneslo další živiny ze dna oceánů k hladině. Před tvory s mimořádným potravním mechanismem se tak „najednou“ prostřel mnohem bohatší stůl. Díky tomu jejich běžná hmotnost během pár milionů let vzrostla ze zhruba 10 tun na desetinásobek.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907