Pod hřbitovem v americké Ithace se ukrývá obrovské podzemní „město“. Žije v něm 5,5 milionu samotářských včel

Rachel Fordyceová, technička entomologické laboratoře na Cornellově univerzitě v americké Ithace, se snažila ušetřit za parkování u obchodního centra East Hill Plaza. Odtamtud chodila pěšky na univerzitu a cestu si krátila přes malebný hřbitov East Lawn Cemetery, což je vlastně docela pěkný lesopark s několika hroby.

Jednoho dne na jaře 2022 přinesla ze zmíněného hřbitova svému šéfovi Bryanovi Danforthovi sklenici plnou včel. Ten zjistil, že jde o samotářské včely pískorypky druhu Andrena regularis. Šlo o počátek fascinujícího výzkumu, jehož výsledky nedávno uveřejnil odborný časopis Apidologie.

Včelí megapole

Danforth a jeho kolegové zjistili, že se pod hřbitovem East Lawn Cemetery nachází gigantické podzemní „město“ pískorypek. Je pozoruhodnou ironií, že pískorypky, které patří k „samotářským včelám,“ tam žijí v jednom z největších a nejstarších známých seskupení samotářských podzemních včel na světě.

Hřbitov East Lawn Cemetery vznikl v roce 1878 a první pískorypky tam byly zaznamenány počátkem dvacátého století. Badatelé odhadují, že zde žije asi 5,5 milionu jedinců, což odpovídá asi 200 úlům včel medonosných. 

Jak se počítají miliony

Vědci k mapování pískorypek využili inovativní metodu založenou na malých nadzemních pastích, které zachytávají hmyz při jeho vynořování ze země. Během jara 2023 rozmístili deset takových pastí a zachytili přes 3 200 jedinců různých druhů. Na základě hustoty včel na metr čtvereční pak dopočítali celkovou populaci na ploše přibližně 6 000 m². Výsledky ukázaly rozmezí 3 až 8 milionů jedinců, s průměrem kolem 5,5 milionu.

Životní cyklus těchto včel je fascinujícím příkladem přírodní synchronizace. Pískorypky přezimují jako dospělci pod zemí a na jaře se objevují přesně v době, kdy začínají kvést ovocné stromy. Nejprve se objevují samci, kteří čekají na samice, aby maximalizovali šanci na páření.

Hřbitovy se v dnešní době často stávají lokálními centry biodiverzity. Díky minimálním zásahům do půdy, absenci pesticidů a celkovému klidu zde vznikají ideální podmínky pro řadu organismů – od rostlin přes hmyz až po ptáky a savce. 

Výzkum zdůrazňuje, že podobné obří populace nejsou jen entomologickou kuriozitou, ale mají zásadní ekologický i ekonomický význam. Samotářské včely jsou efektivními opylovači a jejich ztráta by mohla mít přímé dopady na produkci potravin. Zároveň je ale jejich existence velmi křehká. Stačí jediný zásah – například zástavba nebo zpevnění půdy – a miliony včel mohou zmizet během okamžiku.