Obchod s divokými zvířaty podle nové studie výrazně zvyšuje riziko přenosu nebezpečných patogenů mezi zvířaty a lidmi

Obchod s volně žijícími zvířaty není jen otázkou ochrany přírody – podle nové studie může zásadně zvyšovat i riziko přenosu nemocí mezi zvířaty a lidmi. Tyto praktiky, ať už legální či nelegální, se přitom týkají přibližně čtvrtiny všech druhů savců.

Výzkum publikovaný minulý týden v prestižním časopise Science ukazuje, že druhy zapojené do tohoto obchodu sdílejí s člověkem výrazně více patogenů než ty, které zůstávají mimo něj. A to v době, kdy si svět stále připomíná pandemii covidu-19, která znovu otevřela otázku zoonóz – tedy nemocí přenosných ze zvířat na člověka.

Nebezpečná hra s ohněm

Tým vedený bioložkou Cleo Bertelsmeierovou z Univerzity v Lausanne analyzoval čtyřicet let dat o legálním i nelegálním obchodování s divokými zvířaty a propojil je s databázemi vztahů mezi hostiteli a patogeny. Výsledek je znepokojivý: savci zapojení do obchodu mají o 50 % vyšší pravděpodobnost, že sdílejí s lidmi alespoň jeden virus, bakterii, houbu nebo parazita.

Riziko se navíc dále zvyšuje v případě nelegálního obchodu nebo při prodeji živých zvířat, například jako exotických domácích mazlíčků. Právě tehdy dochází k nejintenzivnějšímu kontaktu mezi lidmi a potenciálně infekčními organismy.

Jedním z nejvýraznějších zjištění studie je role času. Čím déle je daný druh součástí obchodních řetězců, tím více patogenů sdílí s lidmi. V průměru platí, že každých deset let na trhu znamená jeden další sdílený patogen. Tento efekt ukazuje, že nejde jen o samotnou existenci obchodu, ale o kumulaci kontaktů v čase – čím více interakcí mezi lidmi a zvířaty, tím větší prostor pro přenos nemocí.

Studie se zaměřila na volně žijící savce, tedy druhy, které nebyly domestikovány – na rozdíl od psů, koček nebo hospodářských zvířat. Patří sem jak zvířata odchycená ve volné přírodě, tak jedinci chovaní v zajetí, například pro kožešiny.

Do této kategorie spadají i stále populárnější „exotická“ zvířata, jako jsou fenci (Vulpes zerda), afričtí trpasličí ježci (Atelerix albiventris), vakoveverky létavé (Petaurus breviceps) nebo kočky bengálské (Prionailurus bengalensis), jejichž oblibu výrazně podporují sociální sítě. Výzkum přitom zahrnoval nejen obchod se živými zvířaty, ale i s produkty jako jsou kožešiny, kůže, šupiny nebo rohy.

Důležité je, že samotné používání těchto produktů (například nošení kožešiny) nepředstavuje přímé riziko nákazy. Klíčový problém se odehrává na začátku celého řetězce – při lovu, manipulaci a transportu zvířat, kde dochází k přímému kontaktu a potenciálnímu přenosu patogenů.

Ekologie a veřejné zdraví

Obchod s divokými zvířaty má podle vědců hned několik závažných dopadů. Kromě rizika šíření nemocí přispívá také k úbytku druhů v důsledku nadměrného lovu a k biologickým invazím, kdy uniklá nebo vypuštěná zvířata narušují místní ekosystémy.

Přenos patogenů přitom není jen teoretickou hrozbou. Vedle covidu-19 připomínají vědci například epidemii opičích neštovic v USA v roce 2003, která byla spojena s prodejem nakažených zvířat jako domácích mazlíčků.

Současná mezinárodní dohoda CITES reguluje obchod s ohroženými druhy především z hlediska jejich ochrany před vyhynutím. Nová studie však ukazuje, že by bylo potřeba více zohlednit i zdravotní rizika.

Autoři proto zdůrazňují nutnost posílit biologický monitoring obchodovaných zvířat i jejich produktů a zároveň omezit samotný objem obchodu. Právě množství kontaktů mezi lidmi a divokými zvířaty totiž hraje klíčovou roli v tom, zda vzniknou nové infekční choroby.

Výzkum Cleo Bertelsmeierové tak jasně ukazuje, že rozhodnutí, která činíme jako spotřebitelé, mohou mít nepřímý, ale zásadní dopad nejen na přírodu, ale i na globální veřejné zdraví.