Regiment Královského letectva: Od obrany letišť k elitním operacím
Uprostřed zuřící druhé světové války vznikla pozemní jednotka britského Královského letectva, která měla za úkol bránit základny RAF před útoky nepřítele. Příslušníci RAF Regimentu se zapojili do bojů v Evropě, Africe i Asii nejen ve druhé světové válce, ale i po ní a své úkoly jsou připraveni plnit i dnes.
Úspěch německé taktiky blitzkriegu v počáteční fázi války ukázal zranitelnost leteckých základen před útoky vysoce mobilního nepřítele. Jednotky RAF, které se pokoušely uniknout před postupujícím Wehrmachtem během bitvy o Francii na jaře 1940, utrpěly vážné ztráty od pozemních a leteckých sil nepřítele. Následné intenzivní letecké útoky na letiště RAF během bitvy o Británii dále posílily argument, že královské letectvo by se mělo více snažit o jejich ochranu. Pád Kréty v roce 1941 byl pro RAF obzvlášť katastrofální, přičemž hlavní operační základna v Maleme byla prakticky okamžitě dobyta německými výsadkáři a následně využita Luftwaffe k podpoře vlastních sil bojujících na ostrově.
Jak ubránit letiště?
Britská armáda se v té době nacházela pod značným tlakem protivníka a nebylo snadné najít a vyčlenit síly pro obranu letišť. Po ztrátě Kréty byl vytvořen výbor pod vedením státního podsekretáře pro Indii a Barmu lorda Cavendishe, který měl za úkol najít řešení problému. Výbor doporučil, aby se v rámci RAF zformoval sbor (Royal Air Force Aerodrome Defence Corps), který měl velitelům letectva zajistit obranu základen a uvolnit dosavadní strážní jednotky pro armádu.
Nový sbor, který dostal jméno Královský letecký pluk (RAF Regiment), byl založen královským rozkazem 1. února 1942. Základnu měl v Belton Parku v Granthamu v hrabství Lincolnshire. Jeho motto znělo „Per Ardua“ („Přes překážky“) a znak tvořily zkřížené pušky Lee-Enfield Mk 4 v hvězdnaté koruně.
Střelci i dělostřelci
Po celé Velké Británii rychle vznikala výcviková střediska pluku RAF pro důstojníky a střelce, kteří byli cvičeni jako pěchota, osádky obrněných vozidel a obsluhy protiletadlových děl. Pluk nakonec obsahoval dva typy operačních jednotek: polní eskadrony (field squadron) a eskadrony protiletadlového dělostřelectva (anti-aircraft squadrons). Vzniklo také několik výsadkových eskadron, které měly pomáhat při dobývání a zajištění letišť nepřítele. Všichni příslušníci pluku však byli nejprve vycvičeni jako řadová pěchota. Toto uspořádání existuje dodnes. Ve výzbroji měly jednotky především obrněná auta, lehké kulomety a kanony Oerlikon ráže 20 mm, později přibyly i 40mm kanony Bofors.
Od počátku čítal pluk 66 000 osob, během války jejich počet narostl až na 80 000 vojáků, kteří sloužili v 280 squadronách po 185 mužích. Každá squadrona se skládala z několika letek (flight) – velitelské, protiletadlové, obrněných aut a tří střeleckých. Letky byly dle potřeby seskupovány do křídel (wing). Na konci června 1944, kdy britská armáda sváděla urputné boje v Normandii, bylo rozhodnuto převést 25 000 mužů a důstojníků z pluku RAF k pozemní armádě, kde většinou sloužili jako pěchota.
Tvrdé boje v džungli
Na bojišti v severní Barmě a severovýchodní Indii, kde horský terén a neprostupná džungle znemožňovaly pozemní zásobování, byly vytvořeny takzvané „obranné boxy“, území, bráněná jednotkami, jejichž zásobování se uskutečňovalo leteckou cestou. Z toho důvodu byla jejich letiště nesmírně významná, a protože je mohl snadno napadat nepřítel, bylo nutné tyto základny silně střežit. Výcviková základna a skladiště vznikly v indickém městě Secunderabad, v říjnu 1942 došlo k přeškolení pozemního obranného personálu.
Původně bylo vytvořeno šest polních eskadron a 70 protiletadlových eskadron, které čítaly dohromady 160 důstojníků a čtyři tisíce poddůstojníků a příslušníků mužstva. Příslušníci pluku hájili letiště a předsunutá radarová stanoviště při arakanské kampani na přelomu let 1942–1943. Během bojů o Imphál na jaře a v létě 1944 také zajišťovali životně důležitou obranu letišť. Po neúspěchu japonské operace U-Go bylo rozhodnuto, že během období monzunů mají být zničeny zbytky japonské 15. armády v Barmě. Polní eskadrony tehdy postupovaly pralesem spolu s indickými a východoafrickými jednotkami, aby získaly zkušenosti s bojem v džungli.
Jednotky křídla 1307 byly 1. března 1945 letecky přepraveny na právě dobyté a strategicky významné letiště Meiktila, které pak po tři týdny hájily před zuřivými japonskými pokusy je znovu dobýt. Příslušníci regimentu tak přispěli k vítězství v bitvě, která znamenala konec japonské okupace severní Barmy.
Vojáci Regimentu RAF bojovali také v severní Africe, v Itálii u Monte Cassina, na Balkáně či v severní Evropě. V Británii pomáhalo 68 lehkých protiletadlových letek sestřelovat německé létající střely V-1. Během vylodění v Normandii patřila křídla pluku mezi první jednotky, které se dostaly na pláž Juno. Muži z pluku patřili k prvním britským jednotkám, které vstoupily do osvobozené Paříže, mezi prvními vjeli do Bruselu a oddíl velitele eskadrony Marka Hobdena dokonce zajal Hitlerova nástupce Karla Dönitze v jeho sídle ve Flensburgu.
Nové konflikty
Rozpad britské koloniální říše doprovázela řada vojenských konfliktů, v nichž mnohdy zasahovali i muži z Regimentu RAF. Šlo například o Palestinu, Kypr, Suez, Malajsko, Indonésii či Omán. Jednotky pluku se ale také podílely na vnitřních bezpečnostních úkolech, když byly od roku 1969 nasazeny v Severním Irsku. V roce 1974 dostaly čtyři eskadrony střežící letiště RAF v západním Německu do výzbroje protiletadlový raketový systém Rapier. Tato moderní zbraň byla nasazena i ve válce o Falklandy v roce 1982 jako protiletadlová obrana při vyloďování v zátoce San Carlos. Rapiery pak oblohu nad Falklandami střežily až do roku 2008.
K největšímu nasazení Regimentu RAF došlo za války v Zálivu v roce 1991, kdy při operaci Granby, osvobození Kuvajtu okupovaného iráckými vojsky, představoval personál pluku celých 19 % všech britských sil nasazených v této kampani. Některé jednotky postupovaly do Kuvajtu spolu s dalšími spojeneckými útvary v čele útoku. V posledních letech se pluk RAF podílel také na operacích na Balkáně, v Sieře Leoně či v Afghánistánu. V roce 2003 se obránci letišť vrátili do pouště, když byla většina eskader nasazena při invazi do Iráku.
Výcvik a organizace
V současnosti trvá výcvik příslušníka squadrony 29 týdnů – poté je připraven jak k obraně letišť, tak ke školení ostatního personálu RAF ve vojenských dovednostech. Příslušníkům pluku se v rámci RAF přezdívá skalní opice nebo skály. Početní stav eskadrony činí obvykle 171 příslušníků mužstva a důstojníků. Jejich služba nepředstavuje pouze pasivní střežení obranného perimetru kolem letiště, ale může zahrnovat také hlídky do okolí. K výzbroji patří průzkumná vozidla pěchoty Jackal MWMI, bojová vozidla Land Rover WMIK, těžké kulomety L1A1 ráže 12,7 mm, univerzální kulomety L7A2 ráže 7,62 mm a 81mm minomety.
Mezi další role RAF Regimentu patří vytváření skupin řízení taktického letectva (Tactical Air Control Party, TACP), které jsou určené jako styčné skupiny letectva u pozemních sil a pro řízení letadel. Dále mají vybrané squadrony na starosti detekci a dekontaminaci látek CBRN (chemických, biologických, radioaktivních a nukleárních), pátrací a záchranné operace a podporu speciálních operací. Polní eskadrona č. 2 se základnou v Honingtonu v Suffolku patří navíc k jednotkám, které mají elitní výsadkářský výcvik a jsou připravené k seskoku padákem a obsazení letiště.
Z řad příslušníků 2. eskadrony se také rekrutují asi čtyři desítky vojáků do Jednotky podpory speciálních sil (Special Forces Support Group, SFSG), která poskytuje podporu speciálním jednotkám jako SAS či SBS. Jejich úkolem v rámci SFSG je poskytování ochrany sil a zajištění skupin řízení taktického letectva a týmů odstřelovačů. Mottem 2. eskadrony je Nunquam Non Paratus (Nikdy nepřipraveni). Od roku 2007 do současnosti padlo při bojích v Iráku a Afghánistánu deset příslušníků RAF Regimentu, řada dalších byla zraněna. Ve stejném období byli tři vojáci vyznamenáni za statečnost Vojenským křížem (Military Cross).
