Vylodění na pláži Juno: Úspěch javorových listů

30.10.2016 - Roman Petz

Kanadským pěším a tankovým jednotkám určilo spojenecké velení jako místo vylodění pláž Juno. Ztráty byly i přes původní obavy relativně nízké a Kanaďanům se podařilo již v dopoledních hodinách na pobřeží zachytit

Pláž Juno -<p>Vylodění kanadských vojáků na pláži Juno provázely relativně nízké ztráty</p>
Pláž Juno -

Vylodění kanadských vojáků na pláži Juno provázely relativně nízké ztráty


Reklama

Pláž Juno se rozkládala napravo a nalevo od malého rybářského přístavu Courseulles-sur-Mer, přičemž samotný prostor vylodění měl šířku necelých 10 km. Juno tvořila centrální část britského sektoru a k jejímu dobytí byly určeny téměř výhradně kanadské jednotky.


Pokračování a předchozí části:

Vylodění na pláži Omaha 1944: Americká Golgota (1) (vyšlo 9. října) 

Vylodění na pláži Omaha 1944: Americká Golgota (2) (vyšlo 16. října)

Vylodění na pláži Gold: Úspěch vojáků Jeho Veličenstva (vyšlo23. října)

Vylodění na pláži Juno: Úspěch javorových listů (vyšlo 30. října)

Vylodění na pláži Sword: Směr Caen! (vychází  6. listopadu)

Vylodění na pláži Utah: Přistání na jiném místě (vychází  13. listopadu)


Hlavní údernou sílu tu představovala 3. kanadská pěší divize pod velením gen. Rodney Kellera podporovaná 2. kanadskou tankovou brigádou. Kromě toho se zde vylodil 48. prapor britské námořní pěchoty (Commandos). Pláž Juno se dělila na sektory Love, Mike (sekce červená, bílá) a Nan (sekce červená, bílá, zelená). Obranu tohoto úseku pobřeží zajišťoval 736. prapor německé 716. pěší divize podporovaný obrněnou technikou 21. tankové divize, která vyčkávala jako záloha v Caen.

Zákeřné vlnolamy

Původní spojenecký plán předpokládal, že první kanadské jednotky zahájí útok na francouzské pobřeží v 7:35, ale vzhledem k tomu, že bezpečné vylodění komplikovaly překážky na dně u břehu (zpočátku je vojáci považovali za útesy, ale později se ukázalo, že jsou to vlnolamy), bylo nutno posunout hodinu H o deset minut, aby měli ženisté čas na zničení alespoň některých z nich.

Vlivem přílivu však část překážek zmizela hluboko pod hladinou a jejich odstranění již nebylo možné. Proto také utrpěla plavidla téměř třicetiprocentní ztráty. Z toho důvodu i kvůli rozbouřenému moři tak první útočná vlna Kanaďanů nakonec přistála v 7:49, tedy o 14 minut později oproti plánu. Celkově se vylodění na jednotlivých sektorech pláže Juno opozdilo až o 30 minut. Na pobřeží musely následně výsadkové vozy kličkovat mezi pobřežními překážkami a 70 z celkových 306 jich bylo nenávratně ztraceno či poškozeno.

Na samotné pláži pak Kanaďané čelili kromě kulometné palby i dělům ráží 10,5, 8,8 a 7,5 cm, umístěným v masivních betonových kasematách, kde tloušťka stěn přesahovala jeden metr. Šance na jejich vyřazení nebo poškození leteckým a dělostřeleckým bombardováním byly minimální. Nejvýznamnější německé postavení pobřežního dělostřelectva v prostoru pláže Juno představovala baterie Moulineaux, ležící asi pět kilometrů od pláže ve vnitrozemí poblíž obce Bény-sur-Mer. Disponovala čtyřmi houfnicemi FH 18M ráže 10,5 cm, z nichž dvě byly umístěny v betonových kasematách.

Nepřesní dělostřelci

Většina kanadských vojenských historiků se shoduje v tom, že na pláži Juno byly letecké útoky předcházející vylodění nepřesné, a stejně nelichotivě se zpravidla hodnotí i výkon námořních dělostřelců na palubách spojeneckých válečných lodí. Než se však vojáci probojovali k silnici kopírující linii pobřeží, museli překonat několikasetmetrový úsek dun a kráterů po bombách zaplavených vodou, což ztěžovalo postup zvláště těžké technice.

Dlouho odolávala obrana v Courseulles, kterou pomohly pěchotě zlikvidovat tankové a ženijní jednotky až v pozdním odpoledni. Při přechodu pláže u Berniéres utrpěli Kanaďané velké ztráty, avšak následně město jedním rychlým útokem dobyli. Avšak i přes zpočátku relativně dobře fungující německou obranu se příslušníci obou základních komponentů kanadské 3. pěší divize – 7. brigády v sektorech Mike (červený, bílý) a Nan (zelený), stejně jako 8. brigády v sektoru Nan (červený, bílý) na plážích díky palebné podpoře plovoucích tanků Sherman DD zachytili a v průběhu dopoledne zahájili postup do vnitrozemí.

Spojení s Brity

Jakmile Kanaďané dosáhli silnice spojující obce St. Aubin a La Riviére, jejich postup se výrazně zrychlil. Ještě během dopoledne dobyli obec Berniéres ležící přibližně uprostřed sektoru Nan a později obsadili St. Aubin nacházející se v bodu dotyku s pláží Sword. Do večera se Kanaďané spojili s Brity na pláži Gold.

Přestože se jim během prvního dne nepodařilo spojit s britskou 3. divizí na pláži Sword – a vzniklou tříkilometrovou mezeru vyplnily jednotky německé 21. pancéřové divize – vylodění na pláži Juno bylo hodnoceno jako jedno z nejúspěšnějších. Čelní jednotky kanadské 3. pěší divize dosáhly v první den invaze – jako jediná spojenecká vojska – silnice spojující města Caen a Bayeux, která probíhá ve vzdálenosti více než 10 km od pobřeží.

Přitom původní předpoklad ztrát v první den vylodění (až 2 000 mužů) se naštěstí pro Kanaďany nevyplnil. Celkem 359 mužů padlo, 574 utrpělo zranění a 47 padlo do zajetí. Z 21 400 vojáků, kteří se v den D vylodili na pláži Juno, tak představují celkové ztráty necelých 4,5 %. Kanadské vojenské hřbitovy se nacházejí v Bény-sur-Mer-Reviers a v Cintheaux.

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE SPECIÁL Vylodění v Normandii

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bílý slon je absolutní a finančně velmi nákladnou přítěží, kterou ale nemůžete nepřijmout

Historie
Válka

Dineobellator žil ve světě těsně před dopadem osudového meteoritu.

Věda

Slayton během výcviku na trenažéru v Houstonu - lékaři mu diagnostikovali vzácnou srdeční vadu. Ani je však nenapadlo ho vyřadit z přípravy ke kosmickým letům.

Vesmír

Historie Leptis Magna byla krátká, avšak oslňující. Město vzniklo v 7. století př. n. l. coby obchodní přístav Féničanů a dlouho tvořilo součást Kartága. 

Cestování

V Zoo Praha se narodilo mládě slona indického.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907