Šestice soch, které zdánlivě popírají fyziku

18.10.2021 - Vilém Koubek

Některé skulptury jsou natolik vratké a nereálné, až vypadají, jako by je držela pohromadě pouze optická iluze. Za jejich neuvěřitelným vzhledem však často stojí kreativní konstrukční řešení, podpořené netradičními materiály

<h3>Vytrženo z kontextu</h3><p><strong>The Furniture Lift | Leandro Erlich</strong></p><p>Argentinský umělec <strong>Leandro Erlich</strong> si pro svou neotřelou instalaci zvolil náměstí ve francouzském Nantes. Přímo nad jeho střed do výšky zhruba deseti metrů umístil kus rohové budovy, k jejímuž oknu vede nábytkový výtah. Erlich si zakládá na realističnosti svých projektů, a výsek stavby se proto jeví velmi uvěřitelně: Nechybějí ani takové detaily jako cihly ve stěnách či prostory pod podlahou. <strong>Kus konstrukce vyrobený z ultralehkých materiálů přitom nedrží ve vzduchu žádná pomocná lana – jeho jedinou oporu představuje právě žebřík</strong>. <em>(foto: Profimedia)</em></p>

Vytrženo z kontextu

The Furniture Lift | Leandro Erlich

Argentinský umělec Leandro Erlich si pro svou neotřelou instalaci zvolil náměstí ve francouzském Nantes. Přímo nad jeho střed do výšky zhruba deseti metrů umístil kus rohové budovy, k jejímuž oknu vede nábytkový výtah. Erlich si zakládá na realističnosti svých projektů, a výsek stavby se proto jeví velmi uvěřitelně: Nechybějí ani takové detaily jako cihly ve stěnách či prostory pod podlahou. Kus konstrukce vyrobený z ultralehkých materiálů přitom nedrží ve vzduchu žádná pomocná lana – jeho jedinou oporu představuje právě žebřík. (foto: Profimedia)

<h3>Kdo otáčí světem?</h3><p><strong>The Force of Nature | Lorenzo Quinn</strong></p><p>K vytvoření série soch s názvem <em>The Force of Nature</em> neboli „síla přírody“ inspirovala <strong>Lorenza Quinna</strong> spoušť, kterou za sebou zanechávají hurikány. Svými skulpturami z oceli, bronzu a hliníku ztvárnil italský umělec matku přírodu, jež zuřivě otáčí naší planetou. Energie a divokost, které socha vyzařuje, nám mají připomenout, že je příroda všemocná a nikde před ní nejsme v bezpečí. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Kdo otáčí světem?

The Force of Nature | Lorenzo Quinn

K vytvoření série soch s názvem The Force of Nature neboli „síla přírody“ inspirovala Lorenza Quinna spoušť, kterou za sebou zanechávají hurikány. Svými skulpturami z oceli, bronzu a hliníku ztvárnil italský umělec matku přírodu, jež zuřivě otáčí naší planetou. Energie a divokost, které socha vyzařuje, nám mají připomenout, že je příroda všemocná a nikde před ní nejsme v bezpečí. (foto: Shutterstock)

<h3>Na špičce chobotu</h3><p><strong>Würsa | Daniel Firman</strong></p><p>Roku 2012 se ve vídeňské Kunsthalle zabydlel slon jménem <em>Würsa</em>. Jeho hyperrealistické tělo vysoké 5,3 metru vytvořil z laminátu a polymeru Francouz <strong>Daniel Firman</strong> a na pomoc si přizval vycpavače se specializací na exotická zvířata. <strong>Umělec následně spojil uvěřitelné s neuvěřitelným, když sochu vyvážil tak, aby dokázala stát na špičce chobotu</strong>. Nepravděpodobně naaranžované zvíře pak i díky umístění v historické knihovně doslova vyráželo dech. <em>(foto: Profimedia, Flickr, Jean-Pierre Dalbéra, CC BY 2.0)</em></p>

Na špičce chobotu

Würsa | Daniel Firman

Roku 2012 se ve vídeňské Kunsthalle zabydlel slon jménem Würsa. Jeho hyperrealistické tělo vysoké 5,3 metru vytvořil z laminátu a polymeru Francouz Daniel Firman a na pomoc si přizval vycpavače se specializací na exotická zvířata. Umělec následně spojil uvěřitelné s neuvěřitelným, když sochu vyvážil tak, aby dokázala stát na špičce chobotu. Nepravděpodobně naaranžované zvíře pak i díky umístění v historické knihovně doslova vyráželo dech. (foto: Profimedia, Flickr, Jean-Pierre Dalbéra, CC BY 2.0)

<h3>Život v kufru</h3><p><strong>Les Voyageurs  | Bruno Catalano</strong></p><p>Coby dvacetiletý se stal <strong>Bruno Catalano</strong> námořníkem a začal cestovat po světě. Nomádský styl se poté promítl do jeho nejznámějšího díla <em>Les Voyageurs</em> neboli „cestovatelé“, které tvoří deset bronzových soch. Surreálným postavám chybějí kusy těl a každá nese od pohledu velmi těžké zavazadlo. Kufr však zároveň spojuje horní a dolní část torza a podle autora obsahuje osobní věci, díky nimž si lze i na cestách zachovat identitu. <em>(foto: Profimedia)</em></p>

Život v kufru

Les Voyageurs  | Bruno Catalano

Coby dvacetiletý se stal Bruno Catalano námořníkem a začal cestovat po světě. Nomádský styl se poté promítl do jeho nejznámějšího díla Les Voyageurs neboli „cestovatelé“, které tvoří deset bronzových soch. Surreálným postavám chybějí kusy těl a každá nese od pohledu velmi těžké zavazadlo. Kufr však zároveň spojuje horní a dolní část torza a podle autora obsahuje osobní věci, díky nimž si lze i na cestách zachovat identitu. (foto: Profimedia)

<h3>Kámen ke kameni</h3><p><strong>Kamenné formace | Adrian Gray</strong></p><p>Zatímco většina soch popírajících gravitaci sází na šálení diváka, kamenné formace <strong>Adriana Graye</strong> nic nepředstírají ani neklamou zrak: <strong>Umělec dosahuje efektu jejich dokonalým balancováním. Vyvažování kamenů se věnuje víc než 18 let a během své kariéry už vytvořil vše od miniaturních stolních soch až po šestimetrové kompozice</strong>. Pro svá díla si pečlivě vybírá vodou omleté horniny a vrší je na sebe tak, že výsledek na první pohled nepodléhá přitažlivé síle. <em>(foto: Profimedia)</em></p>

Kámen ke kameni

Kamenné formace | Adrian Gray

Zatímco většina soch popírajících gravitaci sází na šálení diváka, kamenné formace Adriana Graye nic nepředstírají ani neklamou zrak: Umělec dosahuje efektu jejich dokonalým balancováním. Vyvažování kamenů se věnuje víc než 18 let a během své kariéry už vytvořil vše od miniaturních stolních soch až po šestimetrové kompozice. Pro svá díla si pečlivě vybírá vodou omleté horniny a vrší je na sebe tak, že výsledek na první pohled nepodléhá přitažlivé síle. (foto: Profimedia)

<h3>Nechybí tu něco?</h3><p><strong>Take my lightning but don’t steal my thunder | Alex Chinneck</strong></p><p><strong>Alex Chinneck</strong> proslul tvorbou architektonických optických iluzí, nicméně „roztržená“ replika historické budovy v londýnské Covent Garden patří k jeho nejlepším. Jejím prostřednictvím chtěl prý propojit moderní umění s tradiční architekturou: Obě patra drží pohromadě ocelový rám, na nějž jsou uchyceny jednotlivé části budovy. <strong>A jakkoliv opravdové se zdají, vznikly z druhu polystyrenu zvaného filcor. Horní polovinu pak stabilizuje čtyřtunové závaží, ukryté v zeleném kiosku</strong>.<em> (foto: Profimedia)</em></p>

Nechybí tu něco?

Take my lightning but don’t steal my thunder | Alex Chinneck

Alex Chinneck proslul tvorbou architektonických optických iluzí, nicméně „roztržená“ replika historické budovy v londýnské Covent Garden patří k jeho nejlepším. Jejím prostřednictvím chtěl prý propojit moderní umění s tradiční architekturou: Obě patra drží pohromadě ocelový rám, na nějž jsou uchyceny jednotlivé části budovy. A jakkoliv opravdové se zdají, vznikly z druhu polystyrenu zvaného filcor. Horní polovinu pak stabilizuje čtyřtunové závaží, ukryté v zeleném kiosku. (foto: Profimedia)

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907