Chtěli postavit nejluxusnější hotel světa. Ve stopatrovém kolosu ale dodnes nikdo nespal

Když Severní Korea v roce 1987 zahájila stavbu hotelu Rjugjong, měla ambice, které dalece přesahovaly běžný developerský projekt. Režim chtěl vybudovat symbol národní hrdosti, technologické vyspělosti i triumfu nad západním světem. V centru Pchjongjangu měl vyrůst nejluxusnější hotel planety – monumentální stavba, která by zastínila vše, co do té doby vzniklo.

Místo prestižního hotelu se však zrodil jeden z nejznámějších architektonických paradoxů moderní historie. Betonový gigant, přezdívaný „Hotel zkázy“, dodnes nikdy nepřijal jediného hosta.

Pyramida nad Pchjongjangem

Hotel Rjugjong připomíná obří futuristickou pyramidu. Stavba vysoká 330 metrů měla po dokončení nabídnout více než tři tisíce pokojů a několik otočných restaurací s panoramatickým výhledem na Pchjongjang. Severokorejská propaganda tehdy slibovala otevření už dva roky po zahájení výstavby.

Realita však byla mnohem složitější. Přestože budova v roce 1992 dosáhla plánované výšky, práce se náhle zastavily. A nešlo o krátké přerušení. Staveniště zůstalo opuštěné celých šestnáct let.

Nad městem tak dlouhá léta dominoval obrovský betonový skelet bez oken, zakončený rezavým jeřábem. Režim se navíc snažil tvářit, že stavba prakticky neexistuje – hotel dokonce mizel z oficiálních fotografií i map Pchjongjangu.

Důvod nedokončené stavby byl poměrně prostý. Severní Koreu po rozpadu Sovětského svazu zasáhla hluboká ekonomická krize a peníze na megalomanský projekt rychle vyschly. Země se potýkala s nedostatkem potravin i energií a luxusní hotel přestal být prioritou.

Rjugjong se tak stal nejvyšší neobydlenou budovou světa – monumentem ambicí, které výrazně předběhly možnosti severokorejské ekonomiky.

Druhý pokus o záchranu

Naděje na dokončení se objevila až v roce 2008. Egyptská společnost Orascom investovala přibližně 180 milionů dolarů (v přepočtu zhruba 3,75 miliardy Kč) do nové fasády a budovu pokryla sklem a kovem. Z chátrajícího betonového monstra se tak alespoň zvenčí stal moderně působící mrakodrap.

Uvnitř však zůstala situace mnohem méně působivá. Britský cestovatel Simon Cockerell, jeden z mála cizinců, kteří se do budovy dostali, později popsal interiéry jako nedokončené prostory s odkrytým cementem a minimem vybavení.

Podle odborníků by navíc většina technických systémů z 80. let – od ventilace po elektrické rozvody – pravděpodobně vyžadovala kompletní rekonstrukci.

Dnes hotel Rjugjong po setmění září LED osvětlením a na jeho fasádě se promítají gigantické propagandistické animace. Stavba se stala nepřehlédnutelnou dominantou Pchjongjangu i častým symbolem severokorejských ambicí.

Otázkou ale zůstává, co se skutečně skrývá uvnitř. Není jasné, zda v interiérech pokračují jakékoli práce, nebo zda budova slouží především jako efektní kulisa pro propagandistické účely. A jestli se hotel někdy skutečně otevře veřejnosti? Odpověď zřejmě nezná ani samotné severokorejské vedení.