Třináctá komnata totalitních vůdců (1): Vášnivý malíř Francisco Franco

07.08.2016 - David Bimka

Neomezený vládce je jen tak mocný, jak mocnou má pověst. Kult osobnosti prostě nelze vystavět na lidských chybách nebo slabostech, ať už jde o umění, ženy, nebo o poskvrněnou minulost. Velcí diktátoři minulosti i dneška tedy mají co skrývat. Dnes poodhalíme tajemství uměleckých ambicí španělského diktátora Franca


Reklama

Nejeden historik moderních dějin zastává názor, že druhá světová válka zdaleka nezačala okupací Československa nebo napadením Polska. Za její počátek lze považovat už konflikt, který roku 1936 vypukl ve Španělsku a v němž poprvé a naostro změřily síly politická levice a pravice. Jako vítěz z něj pak vyšel jen málo charizmatický, zato velmi schopný generál – Francisco Franco.

Seriál Třináctá komnata totalitních vůdců

Byl ukázkovým vojákem: pocházel totiž z rodiny, v níž se služba v námořnictvu považovala za nejvyšší čest, a on se chtěl samozřejmě přidat k šesti generacím svých předků, kteří si připnuli prýmky. Španělsko-americká válka z přelomu století však natolik zdevastovala flotilu evropského státu (a s ní i zbytky jeho držav na americkém kontinentě), že Franco nenašel na palubě místo a musel se spokojit s kariérou v armádě.

Schopný a ctižádostivý

Jeho schopnosti i ctižádost ho však velmi rychle katapultovaly mezi nejslibnější vojenské kádry. Brzy se stal velitelem Španělské legie (obdoby Francouzské cizinecké legie) a později šéfem Vojenské akademie. Povolební tahanice z roku 1936 mezi pravicí a levicí (které skončily těsným vítězstvím socialistů) se ale výrazně vyostřily a konflikt zachvátil celou zemi. Pro konzervativního Franca představovala hrozba komunistické vlády noční můru a spolu s dalšími důstojníky zosnoval nacionalistickou rebelii. S podporou Itálie i Německa se vrhnul do tříletého konfliktu, který si vyžádal na půl milionu životů.

Franco se stal diktátorem a u moci zůstal i po druhé světové válce. Dokázal vítězné mocnosti přesvědčit, že zapálený antikomunista v čele totality je lepší než nejistý demokrat, který by mohl koketovat se socialismem. Pod vlajkou teroru a cenzury vládl Španělsku až do své smrti v roce 1975. 

Tajné malování

Jen málo se však o tomto bezohledném antikomunistovi ví, že miloval umění – především malířství. Na rozdíl od Hitlera neměl žádné velké ambice. Zatímco svět by dnes asi vypadal jinak, kdyby nacistického vůdce přijali na výtvarnou akademii (po čemž velmi toužil), Franco maloval jen tak – pro radost a především tajně. Tahy štětcem se učil sám a o jeho vášni věděla pouze nejbližší rodina.

Ani ve zmíněné malbě v sobě ovšem nedokázal zapřít predátora. Drtivou většinu jeho námětů (kromě několika portrétů dcery) tvoří lovecké scény – obvykle smečka psů štvoucí kance, medvědy a jeleny, případně draví ptáci trhající kořist. Nesměla přitom nikdy chybět divoká horská příroda. Idealizovaný svět násilí a volnosti pak Franco čerpal z děl starých mistrů barokní malby a doslova kopíroval jejich kompozice a techniku. Španělský monarchista a konzervativec nemohl vystát (podobně jako Hitler) moderní umělecké směry s jejich abstraktním zobrazováním skutečnosti. V době Joana Miróa a Pabla Picassa s jejich vizuálním světem rozloženým na dílčí prvky, poskládané následně volně do nových obrazů, se Franco dřel s pracnou technikou olejové lazury, která vytváří jemné přechody stínů a barev.

TIP: Katové vlastního lidu: 5 největších vrahů historie

„Pravidelně se po večeři zamykal ve své pracovně, aby mohl malovat,“ vzpomíná Francův vnuk. „Jeho malby sice nepatří k velkým uměleckým dílům, ale mají v sobě kvalitu a realismus, které jsou pro většinu amatérů nedosažitelné.“ Takový byl muž, jehož vláda zanechala po celém Španělsku dva tisíce masových hrobů, v nichž leží na dvě stě tisíc popravených.

  • Zdroj textu:

    100+1 Speciál: Největší záhady dějin

  • Zdroj fotografií: Wikipedie, Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ledoborec Polarstern vyplul 20. září 2019 z norského Tromsø a 6. října se v Severním ledovém oceánu připojil ke kře. Šedá šipka znázorňuje, kterým směrem se loď zřejmě vydá. Do přístavu v německém Bremerhavenu by se měla podle plánu vrátit letos v říjnu.

Zajímavosti

V prachu se může skrývat rezistence na antibiotika 

Věda

Půlmilionový roj sarančat pustinných (Desert locust) dokáže za jediný den spořádat stejné množství jídla jako 10 slonů, 25 velbloudů nebo 2 500 lidí. Velké roje mohou mít až 80 milionů jedinců.

Revue

Bohatství v kopcích nad solným jezerem objevili už neolitičtí zemědělci

Historie

Požár při testu motorů Reaver.

Vesmír

Jádro oblasti rozšíření kakadu palmového (Probosciger aterrimus) se omezuje na region Nové Guineje a cíp na severu Austrálie.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907