Reklama


V grónském ledu jsou olovem vepsána tisíciletí historie Evropy

17.05.2018 - Stanislav Mihulka

Arktický led funguje jako záznam historie prostředí planety. Dá se z něj vyčíst spousta zajímavých věcí

<p>Led vyvrtaný v Grónsku při výzkumu v laboratoři</p>

Led vyvrtaný v Grónsku při výzkumu v laboratoři


Reklama

Led v arktických oblastech je vlastně úžasným datovým médiem, které postupně zapisuje podmínky prostředí, jaké v té době na Zemi panovaly. V ledu totiž zamrzají bublinky vzduchu s tehdejší atmosférou a různými prvky či sloučeninami.

Vědci nedávno přečetli tento záznam ve vyvrtaných ledových jádrech z Grónska a soustředili se na přítomnost olova během posledních 3 tisíc let. Jejich měření byla natolik přesná, že s pomocí olova mohli sledovat načasování dávných válek a období ekonomického rozkvětu.

TIP: Vědci v Antarktidě se provrtali k nejstaršímu ledu: Je starý 2,7 milionu let

Lidé používají olovo již asi 5 tisíc let, jako snadno tavitelný a měkký kov. V Grónsku se ale projevilo především tavení rud olova a stříbra za vysokých teplot. Při něm se do atmosféry dostávají tak nepatrné částečky s olovem, že se mohou dostat s větrem až do Arktidy.

  • Zdroj textu:

    IFL Science, PNAS

  • Zdroj fotografií: PNAS

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907