Reklama


Záhadný původ Tibeťanů: Co o obyvatelích náhorní plošiny prozrazuje DNA?

07.02.2019 - Jaroslav Petr

Původ Tibeťanů se stal v poslední době „výbušným tématem“. Pokud by se ukázalo, že mají společné kořeny s většinovou populací čínských Chanů, pak by to nejspíš čínské vládě posloužilo jako argument pro ospravedlnění anexe Tibetu z roku 1951. Co na původ Tibeťanů říkají vědci?

<p>Některé specifické znaky v DNA Tibeťanů mohou být staré 20 000 až 30 000 let.</p>

Některé specifické znaky v DNA Tibeťanů mohou být staré 20 000 až 30 000 let.


Reklama

Nejstarší psaná historie Tibetu začíná v 7. století zprávami o válečníkovi Songtsanu Gampovi, který sjednotil tamější kmeny a vytvořil na vysokohorské náhorní plošině první říši. Ještě starší historie se ztrácí v mýtech, podle kterých Tibeťané vznikli na posvátné hoře Gangpo Ri jako potomci zbožného opičáka a ženského démona, který se ho rozhodl svést

Tibetské Pompeje

Slunce vystoupalo vysoko na oblohu. Paprsky se opíraly do svahů, na nichž se našedlá barva zbytků sněhu mísila s hnědí rozbahněné půdy a zelení prvních stébel rašící trávy. Vesničané horečně opravovali zemědělské nářadí a vyhlíželi k místům, kde ležela jejich políčka. Letos může být dobrá úroda. Zem dostala při jarním tání pořádnou porci vláhy. Duchové jsou vsi naklonění.

První záchvěv přišel z ničeho nic. Ucítili, jak se jim země otřásá pod nohama. Další a další záchvěvy. A pak se ozvalo slabé vzdálené zaburácení zpod vrcholku hory. Masa těžkého zledovatělého sněhu se dává po pohybu a s rachotem se řítí do údolí. Strhává s sebou sníh a led. Valí před sebou rozblácenou půdu. Proud sněhu, ledu, bahna a kamení se řítí přímo na vesnici.

„Utíkejte!“ Lidé zahazují, co právě drží v ruce. Někteří zmateně pobíhají, jiní zůstanou stát na místě ochromení hrůzou. Matky zoufale volají děti. Pozdě. Před smrtící masou není úniku. Křik a pláč zanikají v rachotu bahenní laviny.

Tibet – křižovatka dávných migrací

Před čtyřmi tisíciletími proměnila přírodní pohroma vesnici Laija na „tibetské Pompeje“. V lokalitě ležící na horním toku Žluté řeky v nadmořské výšce 1 800 metrů se tak archeologům nabídla jedinečná příležitost studovat život dávných Tibeťanů zachycený jako na fotografické momentce. Vedle ostatků obětí laviny nacházejí vědci při vykopávkách i předměty běžné denní potřeby. Ty patří neolitické kultuře Jang-šao, jejíž tvůrci jsou považováni za přímého předchůdce pozdější čínské civilizace

Svědectvím dochovaným v tibetských Pompejích argumentují zastánci názoru, že Tibeťané jsou ve své podstatě Číňané. Obě etnika měla dlouhý společný vývoj a oddělila se relativně nedávno. S touto oficiální čínskou verzí historie Tibetu souhlasí i řada vědců mimo Čínu.

Na druhé straně najdeme i v samotné Číně zastánce zcela opačného názoru, podle kterého je původ Tibeťanů podstatně komplikovanější. Na Tibetskou náhorní plošinu přicházeli lidé už v dávných časech a zdaleka ne jen z východu, z oblasti osídlené čínskými Chany. Údolími řek pronikali do Tibetu lidé i ze západu a z jihu. Náhorní plošina s průměrnou nadmořskou výškou 4 000 metrů sloužila jako velký kadlub, v kterém se pestrá směs různých etnik přetavila na dnešní Tibeťany. 

Jak přežít?

Tibetská náhorní plošina dnes patří k nejméně pohostinným koutům obydleného světa. V poslední době ledové tu panovaly ještě drsnější podmínky. Přesto se vysokohorskému plató lidé ani tehdy nevyhýbali. Chráněnými hlubokými říčními údolími s dostatkem vláhy pronikali hluboko do nitra vyprahlé náhorní plošiny bičované vichry a svírané třeskutými mrazy.

Jedno z nejstarších známých tibetských sídlišť se nachází v nadmořské výšce 2 500 metrů a jeho počátky datují vědci do doby před 39 000 lety. Protože se kamenné nástroje podobají těm, které používali lidé žijící zhruba ve stejné době v Nepálu, vědci předpokládají, že první známí obyvatelé Tibetu přišli z jižních svahů Himálaje

Výzkum jen o trochu mladších sídel ze západního Tibetu odhalil kamenné nástroje napovídající, že jejich výrobci a uživatelé přišli ze sibiřského Altaje. Tito lidé mohli do Tibetu přinést důležitou dědičnou vlohu usnadňující člověku život ve velkých nadmořských výškách. Genetické analýzy dokazují, že tato vloha se dostala do dědičné informace člověka Homo sapiens při křížení se záhadnými pravěkými lidmi označovanými jako Denisované. Ti žili na sibiřském Altaji a s člověkem Homo sapiens se zkřížili před 50 000 až 20 000 lety v prostoru přiléhajícímu k Tibetské náhorní plošině. 

Denisovanský gen pro život ve vysokých horách mají Tibeťané dodnes. Nádavkem k němu evolucí nahromadili za tisíciletí strávená v extrémních nadmořských výškách i další genetické změny, které jim pomáhají zvládat nároky velehorského prostředí. 

Od lovců k pastevcům

První obyvatelé Tibetu se živili sběrem planých rostlin a lovem divokých jaků a další zvěře. I když byly zimy na náhorní plošině velmi tvrdé, většina lovců před nimi neutíkala do nižších poloh. Vědci se domnívají, že pravěcí Tibeťané vzdorovali krutým mrazům i tím, že se uchylovali k horkým minerálním pramenům. Těch je jak v západním, tak i centrálním Tibetu poměrně hodně. 

Nedávno objevené sídliště pravěkých lovců poblíž hlavního města Tibetu Lhasy leží ve výšce 4 200 metrů nad mořem. Pokud by tito lidé chtěli na zimu sestoupit do níže položených oblastí, museli by urazit přinejmenším 700 kilometrů. Podnikat dvakrát do roka tak dlouhou cestu bylo nemyslitelné, což znamená, že tito lidé zcela jistě zvládali nástrahy života v drsných podmínkách Tibetu v průběhu celého roku.

Před 8 000 roky mění Tibet náhle svou tvář. Mizí lesy a nahrazují je travou porostlé stepi. V pozadí této zásadní změny vegetace stojí člověk. Lidé v té době přestávají spoléhat na lov zvěře a sběr planých rostlin a vsázejí na pastevectví. Na náhorní plošině se pasou stále početnější stáda ovcí. Obyvatelé Tibetu využili místní fauny a domestikovali jaka. Také chov těchto zvířat zažívá boom. V půdě z těchto dob je patrná vydatná příměs částic dřevěného uhlí. Ty prozrazují, že pastevci vypalovali lesy, aby zvětšili plochy zarostlé travinami, na kterých mohli pást stáda.

Obilná revoluce

K uživení většího počtu lidí usazených na jednom místě byla nutná další zásadní inovace. Dávní obyvatelé Tibetu museli začít s pěstováním zemědělských plodin. Nejstarší známé trvalé sídlo v Tibetu je staré asi 5 000 roků. Leží v nadmořské výšce 3 100 metrů na horním toku řeky Mekong a žili v něm pěstitelé prosa. Tato plodina nacházela v údolích na jihovýchodě Tibetu vhodné podmínky, protože tu vládlo poměrně teplé podnebí a půda měla dostatek vláhy. Pro pěstování v jiných částech Tibetu se však proso nehodilo.

Tenhle problém vyřešili Tibeťané díky „klimatické krizi“. Před 4 600 roky se na dalších tisíc let výrazně ochladilo a prosu se přestalo dařit. Naštěstí se do východní Asie rozšířilo z Blízkého východu pěstování pšenice a především ječmene. Zrno těchto plodin roste a vyzrává delší dobu než proso. Na první pohled se proto pro pěstování ve výše položených oblastech Tibetu s kratší vegetační sezónou nehodily. V porovnání s prosem však ječmen a pšenice mnohem lépe vzdorují mrazům. A to rozhodlo.

Díky ječmeni a pšenici přežili lidé v nižších polohách Tibetu tisíciletou „malou dobu ledovou“. A když se opět oteplilo, byli pěstitelé ječmene a pšenice schopní osídlit i výše položené, chladné oblasti Tibetské náhorní plošiny, které jejich předchůdcům závislým na sklizních prosa zůstávaly uzavřené.

Genetické kořeny

Do pátrání po kořenech dnešních Tibeťanů se zapojili i molekulární genetici.  Ti analyzovali dědičnou informaci původních obyvatel Tibetu a výsledky porovnali s analýzami DNA většinové čínské populace Chanů. Z výsledků je jasně patrné, že jedny z největších rozdílů vyvstaly mezi oběma etniky v důsledku adaptace Tibeťanů na velehorské podmínky. Tibeťané mají nejméně třicet genů, včetně varianty genu zděděné po pravěkých Denisovanech, které jim pomáhají přežít ve velkých nadmořských výškách. Číňané tyto geny postrádají. Například „velehorskou“ variantu genu EPAS1 si nese v genetické výbavě drtivá většina Tibeťanů, ale mezi Číňany je velmi vzácná. 

Za jak dlouho se tyto zásadní rozdíly mezi Tibeťany a Číňany vytvořily? Genetici to odhadují na 3 až 5 tisíciletí. Ke genetickému „osamostatnění“ Tibeťanů by tak mohlo dojít v době, kdy pěstitelé ječmene zamířili do srdce Tibetské náhorní plošiny, do extrémních nadmořských výšek. 

TIP: Život na hranici extrému: Tibetští šerpové vs mořští nomádi z kmene Bajau Laut

Genetické analýzy však nabízejí i jiný obraz. Některé specifické znaky v DNA Tibeťanů mohou být staré 20 000 až 30 000 roků. To posouvá vznik tohoto etnika do doby příchodu nomádských lovců a sběračů do oblasti Tibetské náhorní roviny. Rozbory DNA potvrzují spletitou historii osídlení Tibetu. V době před 10 000 roky se tamější populace prudce rozrůstala. Během pouhých tří tisíciletí se počet lidí v Tibetu zvýšil na čtyřnásobek. To svědčí o mohutné imigraci.  Mnozí genetici jsou přesvědčeni, že s touto přistěhovaleckou vlnou přišli z východních nížin předci dnešních Číňanů. Současní Tibeťané by pak vznikli smíšením původních obyvatel náhorní plošiny s lidmi, kteří se do této oblasti dostali s velkou migrační vlnou

Vše nasvědčuje tomu, že dnešní Tibeťané mají vlastní velmi hluboké kořeny sahající daleko do ledových dob a spojují v sobě celou řadu etnik, která do krásného, ale velmi drsného světa náhorní plošiny přicházela v následujících tisíciletích. 

Průkopníci Hedvábné stezky

S významným příspěvkem do diskuse o původu Tibeťanů přicházejí i jazykovědci. Čínština a tibetština mají společné kořeny, ale na druhé straně se oba jazyky od sebe významně liší. Vědci jsou přesvědčeni, že obě řeči se od sebe oddělily přinejmenším před 7 000 roků

Z genetických analýz i archeologických nálezů vyplývá, že Tibeťané se ve své vysokohorské domovině nikdy neuzavřeli před světem a neocitli se v izolaci. Horstva obvykle považujeme za bariéry pro kontakt mezi lidmi oddělenými od sebe vysokými hřebeny. Hory však představovaly pro obyvatele nížin odedávna velké lákadlo. Nabízely materiály pro výrobu nástrojů – od vhodného druhu kamene až po rudy kovů. Skýtaly lidem příležitost ke sběru rostlin a lovu zvěře. Byly zdrojem palivového dřeva, a především dostatku vody pro potřebu lidí, zvířat i závlahu polí.

Mnohé archeologické nálezy dokazují, že přinejmenším před 7 000 roky udržovali horalé z rozsáhlé oblasti sahající od střední Asie, přes Himálaj a Tibet až po sibiřský Altaj čilé vzájemné kontakty. Obyvatelé těchto horstev putovali na velké vzdálenosti a pozdější Hedvábná stezka vedla často místy, která pomáhali prošlapat předci Tibeťanů už v pravěku.

  • Zdroj textu:

    100+1 Speciál

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikimedia, EuroPics

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Archeologické vykopávky v dávno zaniklém mixtéckém městě Teposcolula Yucundaa.

Zajímavosti
Revue

Nejmenší planetou Sluneční soustavy je (po vyřazení Pluta) Merkur, který měří v průměru 4 880 km. Průměr Země je téměř trojnásobný – 12 756 km.

Vesmír

Vojáci 1. dělostřeleckého pluku z Prahy odjíždějí na jižní Slovensko bojovat v československo-maďarské válce.

Historie
Válka

Vyfotit delfínovce araguaiského není vůbec snadné. Neskáčou totiž nad hladinu. Na snímku delfínovec amazonský v zoo Duisburg.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907