Reklama


Až nás nahradí chytré stroje: Skladníci, prodavači, novináři i úředníci v ohrožení

21.08.2016 - Jiří Jevický

Blíží se další průmyslová revoluce a stejně jako naše předky i nás zanedlouho zavalí překotné změny, s nimiž se budeme muset vyrovnat. Jednou z nich se stane úplná robotizace nejen výroby, ale také mnoha služeb. Jak bude vypadat nový svět?

Dnes se autonomní stroje zpravidla omezují na jeden obor činnosti. Autopilot umí ovládat dopravní prostředek a bezpečně jej dostat na požadované místo, robot na automobilové lince bezchybně smontuje karoserii a chytrý software dokáže z jednoduchého záznamu o fotbalovém utkání „vykouzlit“ sportovní zprávu. Díky obrovským skokům ve zdokonalování umělé inteligence však náročnost úkolů, jež neživí pracovníci zvládají, v posledních letech roste. Robotům a chytrým programům se tak pomalu otevírají i profese, ve kterých se až dosud zdáli lidé nenahraditelní

Podle loňské studie University of Oxford nazvané Budoucnost zaměstnání převezmou stroje v příštích dvaceti letech práci telefonistů, kancelářských asistentů, pojišťovacích agentů či recepčních. V ohrožení se ovšem ocitnou i lidé, kteří obvykle nemají právě vysoké platy a jejichž nahrazování roboty se zatím zdálo příliš drahé: třeba operátoři drtiček, montéři pásové výroby, vazači knih nebo operátoři CNC strojů, kteří už dnes vykonávají většinu práce pomocí tlačítek na programovacím panelu. Všechny zmíněné profese může zastoupit dostatečně inteligentní program a robotická ruka s jemnou motorikou. 

Na řadě jsou továrny

Česká republika představuje silně průmyslově zaměřenou zemi a ve výrobě u nás pracuje asi 1,3 milionu lidí. Mezi hlavní složky našeho průmyslu patří automobilky, jejichž provozy jsou už dnes plné robotů, kteří mohou fungovat ve dne v noci. Na tomto poli se sice najde také spousta místa pro lidskou práci, to však nepotrvá věčně.  

Snahy vytvořit „továrnu se zhasnutými světly“ – tedy bez běžných zaměstnanců – sílí a svým způsobem jde o svatý grál výroby. Jako příklad slouží již několik let nizozemská továrna firmy Philips na elektrické holicí strojky, kde pracuje jen několik desítek lidí, převážně výstupních kontrolorů kvality. Fabrika na stejný produkt běžící „po staru“ v Číně přitom potřebovala desetinásobek zaměstnanců. Dalším příkladem plně automatizované továrny je FANUC Robotics, jež vyrábí průmyslové roboty a dokáže bez lidského zásahu fungovat celý měsíc. 

Přesouvání výroby z Číny zpět do Evropy či Ameriky se může zdát jako vítaná vzpruha pro pracovní trh, jenže návrat továren ještě neznamená, že by se vracela i pracovní místa. Zajímavé je, že majitelé čínských provozů si nebezpečí plně automatizované konkurence uvědomují a snaží se nasadit podobné technologie ve svých domovských továrnách. Například firma Foxconn, jež zaměstnává přes milion pracovníků ve výrobě elektroniky, má velmi smělé plány na redukci potřebné pracovní síly: Její šéf Terry Gou prohlásil, že chce do tří let 70 % zaměstnanců nahradit roboty.

Roboti stále šikovnější

V minulosti bylo sestavení plně automatizovaného provozu nesmírně náročné a drahé, ale vývoj robotů a nárůst jejich schopností za poslední roky akceleroval, zatímco jejich cena klesá. Nejdůležitější však je, že se roboti nyní dokážou učit a vnímat své okolí: Není nutné je detailně programovat – stačí jim požadovanou činnost několikrát ukázat. Umějí komunikovat s ostatními roboty, koordinovat svoji činnost, a dokonce si všímat lidských kolegů a spolupracovat s nimi. Navíc se chovají tak, aby nedošlo k nechtěnému zranění, a nemusejí se proto umisťovat do ochranných klecí. 

Jako dobrý příklad slouží robot Baxter. Jednalo se spíš o experimentální model, jehož rychlost a preciznost se ještě zcela nehodila pro masové nasazení. Přesto byl několikrát úspěšně použit například při přemisťování nejrůznějších součástek, což otevřelo cestu druhé, dokonalejší generaci. Jeho nástupci – jako Sawyer, YuMi, UR, Dexter Bot, LBR iiwa – jsou už rychlejší, přesnější a lze je snáz programovat, či spíš „trénovat“. Uplatňují se při montáži, šroubování, balení, paletování, lepení, sváření, při obsluze CNC strojů, kontrole kvality a dalších úkonech.

Prodavač? Luxus

Zatímco obchodníky a nákupčí pravděpodobně technika ještě nějakou dobu nenahradí, u prodavaček, skladníků a účetních to zdaleka tak jisté není. Samoobslužné automatizované pokladny už mnozí z nás znají z prodejen řetězců Tesco, IKEA a dalších. Zatím zdaleka nejsou dokonalé: Najít v systému například „exotičtější“ typ pečiva, jehož název si nepamatujete, není zrovna snadné. Pokud však máte v košíku jen položky s čitelným čárovým kódem, pracuje se s nimi jako po másle.

To je první generace. Blízká budoucnost ovšem přinese pokladny vybavené optickým rozeznáváním zboží, možná i manipulátorem či robotickou paží, jež s vámi navíc zvládnou komunikovat nikoliv prostřednictvím nápisů na monitoru, ale v běžném rozhovoru. Malé prodejny pak zřejmě nahradí plně automatické kiosky, které budou nabízet poměrně široký sortiment zboží. Podobné „stánky“ už delší dobu fungují v Japonsku a šíří se i do dalších zemí. Lidská pracovní síla se v obchodě naopak nejspíš zachová tam, kde je třeba poskytnout určité poradenství (například v kuchyňských studiích), či v oblasti luxusního zboží, jehož pořízením dáváte světu najevo svůj status.

Skladníci v ohrožení

Ani skladníci to nebudou mít lehké. Roboti firem Swisslog, Grenzebach či Kuka AG již úspěšně dobyli velkosklady. Většina těchto nových systémů přitom nespoléhá jen na dopravníkové pásy, ale ukládá zboží do samostatně stojících regálů: Pod každý z nich může zajet malý robot, nadzvednout jej a převézt na místo určení. Tam čeká člověk, jenž vybere zboží, celou zásilku zabalí a předá ji dalším robotům, kteří ji vyexpedují k cíli. Jako první s popsaným mechanismem prorazila firma Kiva Systems: Před rokem ji pak koupil Amazon, načež se z ní stal Amazon Robotics – interní dodavatel velkoskladů Amazonu.

Kromě toho se pracuje i na robotech, kteří člověka „vynechají“ úplně. Například společnost Fetch Robotics nyní provádí pilotní testy svého plně autonomního skladníka s robotickou paží: Zatím sice uzvedne maximálně šest kilogramů, zato se velmi dobře orientuje ve skladu i ve zboží. Pokud by se noví automatičtí prodavači a skladníci ujali ve velkém, bylo by u nás ve velko- i maloobchodě ohroženo na 600 tisíc pracovních míst. 

Domy z 3D tiskárny

Stavebnictví nadále zůstává velmi náročné na lidskou práci – navzdory masivnímu využívání strojů a techniky. I to se však může změnit, přestože zřejmě nikoliv tak rychle jako v jiných odvětvích. 

Technologie 3D tisku přinesla revoluci do výroby drobných součástek. Na rozdíl od tradičního opracovávání kusu materiálu soustruhy, frézami či CNC stroji vytváří 3D tiskárna výsledný produkt vrstvu po vrstvě, postupným nanášením dané látky: Původně se používal pouze plast, dnes ovšem dokážeme tisknout předměty z kovů, skla, keramiky a mnoha dalších materiálů. Ve srovnání s klasickými postupy zanechává tato metoda jen minimální množství odpadu a umožňuje vyrábět struktury, o nichž se inženýrům dřív ani nesnilo. 

Každopádně – tisknout lze nejen drobné předměty, ale rovnou i celé domy. Existuje několik prototypů a pilotních projektů, které pracují s tiskem velkých struktur, zpravidla ze směsí hutnějších a rychle tuhnoucích betonů. Experimentuje se rovněž se speciálními příčkami uvnitř zdí, jež šetří materiál a umožňují použití zateplovacích pěn či natažení kabeláže a trubek, aniž by se muselo do panelů pracně sekat. Zatím nejaktivnější jsou na tomto poli Číňané, Rusové a Italové. Pomocí 3D tisku lze ovšem vyrábět třeba i kovové mosty, jak to ukázal nizozemský pilotní projekt MX3D.

Počítačoví novináři

Přeskočme nyní zdravotnictví: Přestože obor čekají dramatické změny v diagnostice, chirurgii, farmacii a mnoha dalších oblastech, úbytek zaměstnanců u něj očekávat nelze. Se stárnutím populace bude totiž poptávka po službách lékařů naopak stále stoupat. Obecně ve vědě se však roboti prosadí víc. Stejně jako existují plně automatizované továrny, lze najít i samostatně fungující laboratoře. Odborníci vyvinuli algoritmy, které dokážou z dostupných dat generovat hypotézy, odvozovat z nich předpovědi a ty následně testovat v rámci pokusů. Zejména chemie a biochemie už velmi pokročily.

Těžké časy však nastávají novinářům, nebo alespoň některým z nich. Například software Quill od firmy Narrative Science umí ze „suchých“ dat vytvořit zajímavě podanou zprávu, což je jinak ubíjející a nudná práce, která se většinou svěřuje redakčním elévům. Quill nyní „pracuje“ například pro magazíny Time nebo Forbes, kde zajišťuje finanční a sportovní zpravodajství. Jeho tvůrci ovšem neplánují, že by v tomto bodě vývoj ukončili – naopak chtějí software proměnit v analytika a poradce. Zatím každopádně není jisté, zda někdy počítač získá prestižní Pulitzerovu cenu pro žurnalisty… 

I pracovní pozice v administrativě, bankovnictví, účetnictví a jiných sférách „bílých límečků“ mizí jako pára nad hrncem. Znalosti zmíněných zaměstnanců nahrazují informační systémy, databáze a učenlivé algoritmy, které umějí komunikovat lidskou řečí. S jejich pomocí tak jediný člověk zvládne mnohem víc práce. 

Budoucnost zářná, či temná?

Pokud tempo zrychlování technického pokroku vydrží, dokážeme v příštích dvou či třech dekádách věci, které ještě před pár lety představovaly ryzí science-fiction. Otázkou zůstává, jak se k možnostem, jež nová technologie přináší, postavíme. Zachová-li se současný trend patrný ve vyspělých zemích – kdy mediánový příjem domácností i jednotlivců v lepším případě stagnuje a v horším případě klesá, zatímco zisky majitelů stále víc automatizovaného průmyslu prudce rostou –, máme zaděláno na problém. Je možné, že skončíme v nějaké formě dystopie, kde bude velký kapitál ovládat masu nezaměstnaných, kteří nezvládnou konkurovat robotům? 

Podobné obavy vyvstaly už v době, kdy lidem braly práci první parní stroje. Odpovědí na krizi však nebylo ničení strojů, nýbrž přesunutí pracovníků z výroby do služeb. Původně malé odvětví se pak velmi rychle „nafouklo“: Vznikly salony krásy, advokátní kanceláře, architektonická studia a vůbec prodejny všeho druhu, jež nabízely masově produkované výrobky. Vzkvétající terciární sektor se záhy změnil v tahouna ekonomiky a ve vyspělých zemích dnes zaměstnává 75 % populace. V minulosti tedy technický pokrok otevřel víc příležitostí, než kolik placených míst ubral. Bude se historie opakovat? 

Jiná situace, jiná řešení

Dnešní situace je jiná v tom, že nás stroje dokážou nahradit i tam, kde jsme se cítili neporazitelní – v duševní práci. Pokud zvládne samostatný program bezchybně vést účetnictví a přitom rozumí slovně zadaným příkazům, k čemu majitel firmy potřebuje účetní? 

Je možné, že hromadné nahrazování lidské pracovní síly vyvolá nepředvídatelné turbulence v ekonomice. Většina lidí v produktivním věku závisí na příjmech ze zaměstnání. Ti, kdo nepracují (například děti či důchodci), jsou pak závislí na zdanění práce a spotřeby jedinců v produktivním věku. Představme si možnou budoucnost: Pokud se plošně – díky strojům – zvýší produktivita práce, ale současně klesne celkový objem vyplácených mezd (protože nebude třeba tolik zaměstnanců), dojde ke krizi poptávky. Roboti vykonají většinu práce, ale sami nic nespotřebují, nebudou nic „chtít“. Sníží se tak množství prodaného zboží nebo jeho cena a vzroste tlak na efektivitu firem, které budou muset vyrábět levněji než konkurence… a kruh se uzavře.

Sečteno a podtrženo – stále víc lidí v tomto scénáři bude trpět nedostatkem peněz, zatímco ceny budou klesat. Deflace (zlevňování) však představuje pro ekonomiku závažný problém, neboť náš systém je nastaven na zdražování, inflaci. Deflace pro zadlužené státy znamená, že je splácení jejich závazků mnohem náročnější. A pokud skutečně přijde o práci 35 % lidí, jak předpovídá studie University of Oxford, vyberou vlády o třetinu méně na daních. Bude tedy zaděláno na velkou krizi. 

Zdaňte roboty!

Stále silněji dnes proto zaznívá volání po plošném zdanění práce robotů, z nějž by se mohly financovat státní sociální systémy. Samozřejmě to nebude jednoduché: Můžete spočítat, kolik má podnik montážních robotů, o poznání hůř se však zdaňuje práce počítačového programu, který si firma pouze pronajímá od někoho na druhém konci světa. Ať už ovšem dopadne debata o daních jakkoliv, nepochybně nás čekají zajímavé časy. Budoucnost se začíná odehrávat právě teď.

Nevyřešené otázky

Budoucí rozšíření robotů ovšem nezáleží pouze na penězích. Především bude nutné vyřešit množství právních a etických otázek, které s jejich užíváním souvisejí. Například pokud dojde k nehodě vinou robota, kdo bude zodpovídat za vzniklou škodu? Výrobce, prodejce, majitel, či uživatel? Rozřeší to zákony, pojišťovny, nebo někdo jiný?  Roboti se také nepochybně prosadí jako řidiči, a to v autech, která ani nebudeme vlastnit, ale pouze pronajímat. Je možné, že vlastnictví aut zajde na úbytě? Navíc nás čeká pokrytí celého veřejného prostoru senzory a kamerami – a právě roboti budou zpracovávat obrovské množství informací. Ten, kdo bude mít přístup k této infrastruktuře, pak bude opravdu velmi blízko k vševědoucnosti. Leží před námi úplný konec soukromí?

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Profimedia, Kiva Systems, Univerzita v Ravenně

Reklama



Reklama

Aktuální články

Jezero Van ukrývá velkou stavbu z éry království Urartu

Věda
Revue

Druh alkoholu má význam pro náladu pijana

Věda

Jedovatou barvu plnou olova ochutnával, otrava byla otázkou času…

Historie

Střet kavalerie v bitvě u Náchoda 27. června 1866

Válka

Vizualizace planety Ross 128 b o velikosti Země s vhodnými teplotními podmínkami na povrchu. Systém leží pouhých 11 světelných let od Země.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907