Lovná zvěř z Bílého domu: Američtí prezidenti na mušce atentátníků
Hned čtyři američtí prezidenti zemřeli rukou atentátníka, daleko víc z nich však pokusům o zavraždění jen o vlásek uniklo. Seznamte se s nejznámějšími pokusy o odstranění hlavy Spojených států a další osudy jejich aktérů.
Atentátníka zbil holí
První zaznamenaný pokus o vraždu americké hlavy státu přišel na začátku roku 1835. Andrew Jackson už dlouho provokoval část americké veřejnosti svými ekonomickými opatřeními, v čele s uzavřením Druhé banky Spojených států. Zvláště těžce však prezidentovy kroky nesl jistý malíř pokojů Richard Lawrence, který dospěl k závěru, že mu Bílý dům dluží hromadu peněz.
Počkal si na Jacksona, když se vracel z pohřbu, přistoupil k němu zezadu a pokusil se jej zastřelit. Pistole však z neznámých důvodů selhala, a atentátník proto vytáhl druhou zbraň. Ani z té však výstřel nevyšel, ale to se již k Lawrencovi přiblížil rozzlobený Jackson a začal jej mlátit svou vycházkovou holí. Nešťastného atentátníka nakonec zachránil až důstojník a politik Davy Crockett, který jej oficiálně zatkl a odvlekl z dosahu zuřícího prezidenta. Soud později útočníka osvobodil pro nepříčetnost a ten dožil v ústavu pro choromyslné.
Jih je pomstěn!
Vítězství Unie nad Konfederací a osvobození otroků získalo prezidentu Abrahamu Lincolnovi věčnou slávu, ale také spoustu nepřátel z řad poražených. Skupina spiklenců okolo herce Johna Bootha naplánovala vraždu hlavy státu během jeho návštěvy Fordova divadla ve Washingtonu. Atentátníci se předem dobře obeznámili s objektem i průběhem hry. Booth počkal na smích publika a s jednoranným derringerem se vplížil do lóže, kde seděl Lincoln se svou manželkou. Přiložil prezidentovi pistoli k zátylku a vystřelil. Poté, co se politik zhroutil v křesle mrtvý, seskočil vrah z lóže s výkřikem „Tak navždy tyranům! Jih je pomstěn“.
Při útěku z divadla si sice zlomil nohu, ale přesto se mu podařilo z divadla uprchnout. Záhy však jemu a jeho komplicům začala hořet půda pod nohama. Už 26. dubna se ocitl v obklíčení ve skladišti tabáku na hranicích Virginie. Kavaleristé budovu zapálili, a když se Booth pokusil vyplížit, střelil jej jeden z vojáků do zad.
Funkci, nebo život!
Válečný veterán a zapálený bojovník proti otrokářství James Garfield původně vůbec kandidovat nechtěl. Naopak, byl to on, kdo nominoval za hlavního kandidáta republikánské strany Johna Shermana, delegáti však celou věc viděli jinak a zvolili svým zástupcem právě Garfielda. Ten se tak v roce 1881 dostal do Bílého domu, ani nevěděl jak.
Jedním z jeho podporovatelů se stal i výstřední zkrachovalý právník Charles Guiteau. Ten dospěl k závěru, že právě on má hlavní zásluhu na volebním vítězství nechtěného kandidáta, a dožadoval se za to spravedlivé odměny – funkce konzula v Paříži nebo Vídni. Zavaloval nového prezidenta dopisy, a dokonce se mu podařilo získat audienci, k jeho vlastnímu překvapení však Garfield – který o muži do té doby nikdy neslyšel – jeho ambice zdvořile odmítal. Guiteau se tedy rozhodl pro pomstu a pořídil si zbraň.
Na hlavu státu si počkal na nádraží, a když procházela kolem, dvakrát na ni vystřelil. Poté byl zatčen místními policisty, kterým se podařilo zachránit jej před rozzuřeným davem. Garfield prodělal několik operací, ale jeho stav se postupně zhoršoval. Začala se šířit infekce, prezident trpěl horečkami, halucinacemi a během několika dní shodil z 95 kilogramů na 58. Nakonec o dva a půl měsíce později, 19. září 1881, zemřel.
Současní odborníci se domnívají, že vinu na jeho skonu nesou především lékaři, kteří opakovaně sahali do rány nemytýma rukama, když hledali kulku. Jeden z nich mu dokonce při ohledávání prstem propíchl játra. Jen o několik let později by celý zákrok probíhal o mnoho profesionálněji a Garfield by měl výrazně vyšší šanci přežít. Vrah Charles Guiteau byl odsouzen k trestu smrti a oběšen.
Gynekolog nepomohl
Zdálo se, že se republikánský prezident William McKinley nachází na vrcholu. Po hospodářské krizi 90. let 19. století se do Spojených států vrátila ekonomická prosperita a vítězství ve válce se Španělskem zemi přineslo Portoriko a Filipíny. A hlava státu si svůj úspěch náležitě užívala – bezmála šedesátiletý politik se s chutí setkával s veřejností a jen velmi nerad se nechával omezovat bezpečnostními opatřeními. A právě to se mu stalo osudným.
Právě když si v Chrámu hudby v Buffalu srdečně potřásal rukou se svými příznivci, přiblížil se k němu anarchista polského původu Leon Czolgosz a dvakrát jej střelil do břicha. Atentátníka poté zpacifikovali místní detektivové a prezident z posledních sil zabránil jeho lynčování. Poté byl odvezen do místní nemocnice, kde se však tou dobou nenacházel žádný kompetentní lékař. Nakonec se podařilo sehnat alespoň gynekologa Matthewa Manna, který měl též chirurgické vzdělání, ale s vyšetřováním břicha neměl žádné zkušenosti. Situaci navíc komplikovalo i to, že McKinley trpěl značnou obezitou. Doktor kulky nedokázal najít, a tak alespoň vyčistil a zašil prostřelený žaludek. A zprvu se zdálo, že to bude stačit – následujícího dne prezident hovořil s manželkou a přijímal návštěvy.
Už po týdnu ale bylo jasné, že je zle – šířící se gangréna způsobila, že 13. září hlava státu zkolabovala a následujícího dne vydechla naposledy. Téhož dne se úřadu ujal dosavadní viceprezident Theodore Roosevelt. Leona Czolgosze soud shledal vinným z vraždy a odsoudil k popravě na elektrickém křesle.
„Na zabití losa to nestačí!“
Prezidentská kampaň roku 1912 byla v plném proudu. Bývalá hlava státu, nyní opět kandidující Theodeore Roosevelt nasedl do auta, aby odjel pronést předvolební projev do divadla Milwaukee Auditorium, když se k jeho kabrioletu přiblížil muž s revolverem. Německo-americký hostinský John Schrank stačil vystřelit pouze jednou, pak se na něj vrhla ochranka. Kulka prošla politikovým pouzdrem na brýle a složeným papírem s chystanou řečí a zavrtala se mu do hrudi. Okolní dav se poté vrhl na atentátníka a pokusil se jej zlynčovat, Roosevelt se však postavil na nohy a své rozzuřené příznivce uklidnil.
Jakožto zkušený lovec poznal, že když nekašle krev, nepronikl náboj do plic a rána není smrtelná. Přes bolest a krvácení se proto nechal odvézt do divadla, kde pronesl projev, začínající slovy: „Přátelé musím vás poprosit, abyste dnes byli, pokud možno, tiší. Před chvílí jsem byl postřelen – ale na zabití losa to nestačí“ (Los byl prezidentovým osobním symbolem a také znakem jím založené Progresivní strany). Poté přednesl zhruba hodinovou řeč, po které se konečně odebral do nemocnice.
Lékaři rozhodli, že kulka v jeho hrudi nevadí, takže ji tam ponechali. Ani tento incident spojený s nebývalou statečností však na Rooseveltův návrat do Bílého domu nestačil, když ve volbách podlehl demokratickému kandidátu Woodrow Wilsonovi. Atentátníka Johna Schranka shledal soud nepříčetným a ten tak strávil zbytek života v léčebně pro duševně choré.
Zachránkyně z davu
Ve vypjaté atmosféře zuřící ekonomické krize zvítězil ve volbách roku 1932 demokratický kandidát Franklin Delano Roosevelt. Ten sliboval zásadní odstřižení od dosavadní republikánské politiky a významné státní subvence do zuboženého hospodářství. Ne všem se pochopitelně nový kurs líbil. Během prezidentova improvizovaného projevu v Miami na Floridě se do davu příznivců připletl i italský imigrant Giuseppe Zangara. Když se dostal asi na vzdálenost sedmi metrů, vylezl na lavičku a vytáhl revolver.
Rooseveltův život však zachránila jedna z dam v davu – Lillian Crossová – která si všimla ozbrojeného muže a stáhla mu ruku. Atentátník vypálil několik ran a celkem zasáhl pět lidí: nejvýznamnější oběť představoval chicagský starosta českého původu Anton Cermak, který zranění podlehl. Prezident vyvázl bez zranění. Zangara byl odsouzen za vraždu a popraven na elektrickém křesle, z Crossové se stala národní hrdinka.
Komunistický střelec
Demokrat John Fitzgerald Kennedy ležel v žaludku radikálům z obou stran politického spektra. Zatímco jeho ochranka se především obávala ultrapravicových odpůrců, kteří prezidenta kritizovali za protirasistická opatření a považovali jej za až příliš vstřícného vůči socialistickému bloku, atentátník nakonec vzešel odjinud.
Psychicky labilní budižkničemu Lee Harvey Oswald žil téměř tři roky v Sovětském svazu a otevřeně se hlásil ke Castrově Kubě. Byl to právě on, kdo si s odstřelovačskou puškou počíhal na prezidentovu kolonu během návštěvy v Dallasu. Celkem třikrát vystřelil na Kennedyho vůz, přičemž svůj cíl zasáhl do krku a do hlavy. Prezident byl mrtvý, než vůz dorazil do nemocnice. Oswalda o několik dní později zatkla policie, během transportu do dallaské okresní věznice však jeho samotného zastřelil majitel nočního klubu Jack Ruby. Kolem atentátu se tak okamžitě vynořila celá řada konspiračních teorií, opakovaná vyšetřování však již mnoho nových zjištění nepřinesla.
Příliš nedávný atentát
O tom, že atentáty na americké prezidenty nepředstavují jen relikt minulosti, svědčí i předvolební kampaň v červenci 2024. Tu poznamenal i útok na kandidáta, a nakonec i vítěze voleb, Donalda Trumpa. Drama se odehrálo při setkání s voliči u města Butler v Pensylvánii. Sotva dvacetiletý Thomas Matthew Crooks se tehdy dostal s poloautomatickou puškou AR-15 na vzdálenost zhruba 120 metrů od pódia a několikrát vystřelil. Jedna kulka zasáhla Trumpovo ucho, ostatní minuly. Reakce ochranky byla okamžitá – během několika vteřin kandidáta zakryli její členové vlastními těly a odvedli do bezpečí. Útočníka na místě zastřelili členové Tajné služby USA.
Po útoku zůstalo víc otázek než odpovědí. Jak se mohl přes všechna opatření ozbrojený mladík vůbec dostat tak blízko k prezidentskému kandidátovi? Kritika bezpečnostních opatření mířila hlavně na americkou Tajnou službu, což stálo křeslo její ředitelku Kimberly Cheatleovou. Na kobereček se dostala i pensylvánská státní policie a šerifův úřad v okrese Butler. A motiv? Ten je stále zahalený mlhou.
Podle FBI Crooks jednal sám a jeho politické postoje byly nejasné. Vyšetřovatelé pracují jak s verzí, že chtěl odstranit konkrétního kandidáta, tak s možností, že šlo o osamělého střelce – člověka, jehož cílem je vyvolat chaos a zabít co nejvíce lidí. Událost zůstává připomínkou, že radikální teroristické útoky zdaleka nepatří jen historii.
