Bukrinské předmostí 1943: Sovětský výsadkový Arnhem (3)

Rudá armáda byla v budování výsadkových vojsk průkopníkem. Navzdory dlouhodobým zkušenostem však masový útok parašutistů v bitvě o Kyjev na sklonku léta 1943 skončil krvavým fiaskem. Zavinilo ho zbrklé velení, počasí a paradoxně i příliš úspěšný postup vlastních sil

27.08.2017 - Michal Sklenář



Katastrofa sovětského výsadku u Bukrina ale znamenala pro Němce jen malou útěchou za selhání jejich snah o zničení sovětského předmostí 29. září. Všechny parašutisty zcela nepotřeli, ti přeživší se ihned vzpamatovali a organizovali boj navzdory svému zničenému vybavení.

Výsadek přišel o 19 z 25 vysílaček. V noci z 27. na 28. září ještě seskočily tři skupiny radistů, po kterých se ovšem slehla zem, o den později sestřelili Němci letoun Po-2 s vysílačkami. Komunikace tak až do 6. října zůstala sporadická. Šlo o vážný problém, protože rudoarmějci v předmostí podle pamětí Nikity Chruščova někdy výsadkáře považovali za banderovce nebo německé provokatéry a pálili po nich.

Když ne výsadkáři, aspoň partyzáni

Zbytky výsadku se držely v malých skupinách v lesích jižně od Kaněva, Dudari a severně Bučaku. Skupina 230 mužů se dostala přes Dněpr a posílila sovětské hlavní síly. Dalších 600 čelilo Němcům u Kaněva a Čerkass, 200 u Černyši a 300 u Jablonova. Plukovník Sidorčuk jako první navázal kontakty se zbytky parašutistů na levém břehu Dněpru a ihned informoval sovětské jednotky, aby na ně nestřílely. Jeho skupina, zformovaná 5. října u Kaněva, byla se 600 muži největší a na rozdíl od ostatních disponovala dostatkem výzbroje a munice.

Sidorčuk nakonec vytvořil brigádu se třemi střeleckými prapory a ženijní, protitankovou, spojovací a průzkumnou četou. Ještě 6. října navázal spojení se 40. armádou a od 8. do 11. října ho Sověti přes frontovou linii zásobovali. Pak ale na skupinu zaútočili Němci a výsadkáři se museli stáhnout do Taganžského lesa, který nabízel lepší krytí. Tam se k nim připojily další skupiny, například muži A. Bluvštejna, V. V. Fofanova a S. Petrosjana.

Posílený Sidorčukův oddíl znepokojoval německá vojska od 28. října do 11. listopadu. Pomocí kurýra navázal spojení s 2. ukrajinským frontem, konkrétně velením 52. armády, které dalo Sidorčukovovi rozkaz probít se k sovětským liniím a zároveň napadnout a obsadit vsi Lozovok, Sekirna a Svidovok na levém břehu Dněpru. Zpočátku úspěšný útok ale selhal kvůli sedmi německým tankům, přechod Sidorčukových výsadkářů-partyzánů k pravidelným sovětským silám se tak podařil až v noci ze 13. na 14. listopadu.

TIP: Montgomeryho příliš smělý plán: Operace Market Garden

Sovětský výsadek u Velikého Bukrinu se – co do počtu nasazených mužů, techniky a materiálu – s výsadkovou operací Market Garden u nizozemského Arnhemu, uskutečněnou o rok později, úplně srovnat nedá. Obě však měly podobný výsledek. Přílišný optimismus, podcenění nepřítele a ignorace nepříznivých okolností vedly k pohromám, které vlastní krví zaplatili parašutisté. Podobně jako po neúspěchu u Vjazmy se už sovětské velení do podobného dobrodružství nepustilo a srovnatelnou operaci do konce války nepodniklo.

Ztráty výsadkářů

Veliký Bukrin (24.–25. 9. 1943)

  • Útvary: 3. a 5. gardový výsadkový sbor Výsadkových vojsk Vojenského letectva Rudé armády (Vozdušno-desantnyje vojska Vojenno-vozdušnych sil Krasnoj armiji)
  • Nasazeno: 4 575 mužů
  • Padlých a nezvěstných: asi 842 mužů
  • Zajatých: asi 1 458 mužů
  • Celkem ztráty: 2 300 mužů (50,27 %)
  • Zdroj textu

    II. světová Speciál Speciální jednotky

  • Zdroj fotografií

    Wikimedia Commons, Nikkolo, CC BY-SA 1.0


Další články v sekci