Prchající vampýrovka strašila jurský oceán světélkujícími orgány

Paleontologové popsali nový druh druhohorního hlavonožce – Vampyrofugiens atramentum se před predátory bránila světélkujícími orgány a inkoustovou sprškou

21.08.2023 - Stanislav Mihulka



Dnešní oceány obývá poslední zástupce hlavonožců z řádu vampýrovek (Vampyromorpha) - jde o strašidelně vyhlížející vampýrovku hlubinnou (Vampyroteuthis infernalis), žijící v hloubkách okolo jednoho kilometru. Navzdory svému poněkud děsivému vzhledu jde o zcela neškodného požírače drobných organických zbytků, které klesají k oceánskému dnu.

Podle fosilních nálezů ale víme, že dávné oceány obývalo mnohem více vampýrovek, zejména v období střední jury. Právě na ně se zaměřil francouzský tým paleontologů, který detailně prozkoumal dříve nalezené fosilie. Vědci při svém výzkumu využili pokročilé zobrazovací metody a podařilo se jim objevit jeden nový, doposud nepopsaný druh.

Malý lovec jurského oceánu

Jak vyplývá z nové publikace v odborném časopisu Papers in Palaeontology, osmicentimetrová vampýrovka Vampyrofugiens atramentum, jejíž fosilie byla nalezena v jihozápadní Francii, žila v jurském oceánu asi před 165 miliony let. Na rozdíl od dnešní vampýrovky nepaběrkovala na zbytcích, ale zřejmě aktivně lovila živou kořist, kterou uchvacovala svými osmi malými chapadly.

Dnešní vampýrovka hlubinná dorůstá délky okolo 30 cm včetně chapadel. Navzdory svému poněkud děsivému vzhledu jde o neškodného tvora, živícího se především organickými zbytky. (ilustrace: Wikimedia Commons, Carl Chun, CC0)

Nově popsaná vampýrovka si nejspíš pochutnávala na menších rybách, korýších a určitě i menších hlavonožcích. Sama naopak byla kořistí větších druhů ryb i větších hlavonožců. Jak paleontologové zjistili, druhohorní Vampyrofugiens atramentum disponovala na svou obranu hned několika triky, které známe u dnešních hlavonožců.

Vedoucí výzkumu Alison Roweová z Paleontologického výzkumného centra v Paříži (CR2P) a její kolegové použili při studiu fosilie rentgenové snímky s vysokým rozlišením a počítačové modelování. Díky tomu se jim podařilo odhalit světélkující orgán, v podobě kulovitých struktur a inkoustovou žlázu. Oba tyto orgány mají obrannou funkci. 

TIP: Překvapení z Antarktidy: Obří druhohorní hlavonožci se dožívali až 200 let

Kombinaci bioluminiscence a inkoustové žlázy známe i u některých dnešních tvorů, například u některých krakatic čeledi Cranchiidae, u vyhynulých tvorů ale vědci až doposud podobnou výbavu nezaznamenali. Objev tak mimo jiné naznačuje, že v období střední jury, byli hlavonožci výrazně rozmanitější skupinou, než se doposud předpokládalo.


Další články v sekci