Hledání algoritmu lásky: Proč online seznamky nefungují?

Záhy po vzniku internetu se objevily první virtuální seznamky a ani po desítkách let jejich popularita neklesá. Za vhodný způsob hledání partnera je podle průzkumu z roku 2016 považuje 80 % Američanů. Bezmála dvě třetiny z nich uvedly, že jde o snazší a efektivnější řešení, než kdyby vyrazili „lovit“ do reálného světa, a skoro třetina zná někoho, kdo se právě takto setkal se svým pozdějším protějškem. 

V České republice jsou sice lidé na poli internetového randění o něco opatrnější, určitě jim však není zcela cizí: Zatímco v roce 1997 využívalo seznamky 6 % českých uživatelů internetu, o 12 let později šlo o 30 % a dnes si na nich domlouvá schůzku třetina nezadaných Čechů.

Hezká fotka nestačí

Když v roce 1994 jako první svého druhu zahájil činnost webový portál Kiss, nešlo o víc než o databázi profilů, mezi nimiž mohl uživatel libovolně brouzdat a oslovovat vytipované osoby podle vlastního uvážení. O čtvrtstoletí později už mohou zájemci využít daleko sofistikovanější nástroje, které slibují služby na míru. Pokud zadáte požadované údaje – jako pohlaví, věk, vzhled, bydliště, zájmy atd. – vyhledá matematický algoritmus v databázi profil, který by pravděpodobně nejvíc odpovídal vašim požadavkům.

Kritéria si můžete nastavit sami podle toho, co u svého protějšku považujete za podstatné. Vedle všeobecně zaměřených serverů se tak úspěšně zavedly i ty, které se soustředí například jen na jeden aspekt povahy či vzhledu. Otázkou zůstává, do jaké míry může být používání seznamek spolehlivé. Bez ohledu na sofistikovanost totiž v zásadě všechny pracují na stejném principu: Párují profily, jež vykazují maximum shodných znaků. Psychologové už nicméně dlouho vědí, že tak jednoduché to není. Vzájemné sympatie mezi dvěma cizími lidmi vznikají na základě široké škály faktorů, přičemž některé zkrátka nelze zprostředkovat bez osobního setkání.

Signály pod prahem

Zatímco při pohledu na fotografii člověk zapojuje zejména zrak, tváří v tvář se uplatní řada dalších mechanismů. Při osobním kontaktu vstupují do hry veškeré smysly a umožňují protějšek analyzovat na všech úrovních, včetně těch nevědomých. Nejdůležitější roli hrají individuální pachy obsažené především v potu, které obvykle vnímáme zcela podprahově.

Lidský pot zahrnuje mimo jiné mikroskopické množství feromonů, jež nepůsobí na čichovou sliznici, ale aktivují tzv. vomeronazální orgán v nosní dutině. U člověka je sice v porovnání s ostatními obratlovci zakrnělý jen do shluku několika buněk, přesto díky přímému propojení s hypotalamem – coby jednou z vývojově nejstarších částí mozku – dokáže podnítit tvorbu sexuálních hormonů a ovlivňovat tak chování. Ve feromonech je zakódována spousta biologicky důležitých informací, které klíčový orgán bleskově analyzuje a na jejich základě vyhodnotí atraktivitu dané osoby.

Ženské feromony obsahují kromě jiného zprávu, v jaké fázi menstruačního cyklu se dotyčná nachází. Během plodných dnů je jejich intenzita nejvyšší a žena působí na muže sexuálně přitažlivěji. Dámy naopak dokážou z mužského potu poznat, zda mají co do činění s nositelem optimálního genetického profilu. Pokud je vhodný coby potenciální otec jejich dětí, budou ho vnímat jako atraktivního. Proto také může být používání parfémů zrádné: Zakryjí totiž přirozené pachy a zmatou mozek snažící se o jejich analýzu.

Genetika na síti

Dřív seznamky umožňovaly pouze navázat nový kontakt, ale nejnovější projekty jdou ještě o krok dál. Dosud platilo, že pokud spolu partneři chtějí zplodit potomka, nemohou bez speciálních testů předem vědět, zda u něj kombinace jejich genetického fondu nepovede k nějaké dědičné chorobě. Aniž bychom to tušili, je takřka každý z nás nositelem určitých poškozených genů. Ale teprve když počneme syna či dceru se shodně „postiženým“ partnerem, může se právě u dítěte zmíněná skrytá vada projevit například cystickou fibrózou, hemofilií či třeba svalovou dystrofií.

Žádný budoucí rodič si pochopitelně nepřeje vystavit svého potomka takovému riziku. Řešení je přitom jednoduché – stačí mít jistotu, že jsou genomy otce i matky kompatibilní, takže jejich spojením nevznikne potenciálně riziková kombinace. Jak toho ovšem dosáhnout? Odpověď slibují nové seznamovací aplikace pracující s osobními profily DNA. Jednu takovou pod názvem digiD8 nedávno představil harvardský genetik George Church. Rozdíl oproti standardním seznamkám spočívá v tom, že vedle kolonek typu „pohlaví, věk, barva očí“ vyplňuje uživatel i údaje o své genetické informaci.

Myšlenka popsaného párování mužů a žen není nová. Svým způsobem jde o stejný princip, na jakém pracuje eugenika – tedy cílené zdokonalení genetického fondu lidstva pomocí eliminace „nevhodných“ jedinců. Podobné experimenty se však mohou krutě zvrhnout, a také proto se digiD8 stala terčem ostré kritiky.

Nejde přitom o jediný projekt svého druhu. Před rokem například zahájila v Japonsku provoz seznamovací agentura, která stejně jako digiD8 spolupracuje s genetickou laboratoří, kam zasílá vzorky DNA svých klientů. Následně spojuje muže a ženy, jejichž genomy jsou co možná nejrozdílnější – podle všeho totiž lidé považují za atraktivnější protějšky s výrazně odlišným genetickým profilem. Za registraci do databáze se platí v přepočtu 16 700 korun, přesto si firma na nedostatek zájemců nemůže stěžovat a čekací lhůty na test jsou prý až několikaměsíční.

Klíč ke štěstí

Najít si celoživotního partnera představuje natolik obtížný úkol, že při něm polovina populace selže. Statistiky hovoří neúprosně: Rozvádí se 50 % manželství. Od 70. let narostla globální rozvodovost dvojnásobně, přičemž rekord patří Kazachstánu a Rusku s 60 %. A pokud se někdo vdá či ožení znovu, pravděpodobnost, že mu další vztah vyjde, je ještě nižší. Například ve Spojených státech se rozpadne 60 % druhých, a dokonce 73 % třetích manželských svazků.

Žádný návod, jak s drahou polovičkou vydržet až do smrti, bohužel neexistuje. Psychologové a sociologové se však od nepaměti zaměřují na šťastné páry, aby zjistili, co mají společného. Ukazuje se totiž, že klíčovou ingredienci receptu na celoživotní vztahové štěstí netvoří sdílené zájmy, jak by se při pohledu na seznamovací portály nabízelo. Zatím nejrozsáhlejší studie na dané téma vyšla nedávno v magazínu Journal of Research in Psychology a její výsledky programátory virtuálních seznamek nejspíš nepotěší.

Během uplynulých dvaceti let analyzovali vědci z University of Michigan soužití 2 500 amerických heterosexuálních párů a došli k závěru, že spíš než obliba stejných volnočasových aktivit je pro vztah důležitý osobnostní profil – tedy to, jací partneři jsou. Tzv. pětifaktorový model osobnosti hodnotí míru pětice základních vlastností: extroverze, přívětivosti, svědomitosti, emoční stability a otevřenosti vůči novým zážitkům a zkušenostem. Nejpodstatnější roli přitom hraje přívětivost, jinými slovy zda je daný člověk ke svému protějšku dostatečně laskavý a hodný.

Naděje pro méně krásné

Říká se, že protiklady se přitahují, nicméně většina dosavadních psychologických studií oblíbenou poučku vyvrací. Při seznamování vás obvykle osloví spíš ten, kdo je vám nějakým způsobem podobný. Není náhoda, že stabilnější svazky častěji vzniknou mezi lidmi téhož věku, sociálního postavení nebo pracovního zázemí. Podle britského sociálního psychologa Virena Swamiho jsou úspěšnější vztahy, v nichž oba partneři pocházejí z geograficky blízkých oblastí.

Jakou roli v tom všem hraje vzhled? Přímá úměra mezi trvalostí vztahu a pěkným zevnějškem rozhodně neplatí. Dokonce se ukazuje, že spokojenější soužití vykazují páry, kde jeden z partnerů příliš atraktivní není – a konkrétně kupodivu žena. Navzdory všeobecnému přesvědčení, že muži tíhnou ke krasavicím, totiž z dlouhodobého hlediska nabízí větší jistotu spojení méně přitažlivé ženy s atraktivním partnerem. Taková manželka má podvědomou tendenci o svazek víc pečovat, aby si manžela udržela.

V opačném případě by si velice půvabná dáma pravděpodobně užívala pozornosti ostatních mužů a toho vlastního, méně pohledného, by nejspíš zanedbávala. Dlouhodobé soužití s přitažlivou partnerkou navíc může mít i značná zdravotní rizika: Bezprostřední přítomnost krásné ženy totiž pánům snižuje sebevědomí a jejich organismus reaguje vyplavením stresových hormonů. Trvalé působení daných látek se pak negativně podepisuje na zdraví.