Vědci na renesanční kresbě objevili možné genetické stopy Leonarda da Vinciho
Na jedné z kreseb připisovaných Leonardu da Vincimu se vědcům podařilo získat lidskou DNA. Objev by mohl otevřít cestu ke studiu jeho výjimečných schopností i autentifikaci jeho děl.
Co kdybychom dokázali získat DNA Leonarda da Vinciho přímo z jeho uměleckých děl? Právě o to se už téměř deset let snaží mezinárodní tým vědců. A nyní se zdá, že jsou úspěchu o krok blíž. Na jedné z kreseb, která je možná dílem tohoto renesančního génia, vědci objevili lidskou DNA.
Vědci analyzovali kresbu Svaté dítě (Holy Child) – křídovou skicu hlavy mladého chlapce ze 70. let 15. století, která se dnes nachází v soukromé sbírce v New Yorku. Pomocí moderních genetických metod se jim podařilo z povrchu papíru izolovat lidskou DNA, pravděpodobně muže z linie typické pro Toskánsko, tedy oblast, kde se Leonardo da Vinci roku 1452 narodil.
Zajímavé je, že DNA stejné genetické linie byla nalezena i na dopise jednoho z Leonardových blízkých příbuzných. To naznačuje možnou souvislost, nejde ale o definitivní důkaz.
Komu patří DNA?
Zápletka, která jako by vypadla z historického thrilleru, sebou bohužel nese jedno zásadní „ale“. Leonardo da Vinci po sobě nezanechal žádné děti, takže neexistují přímí potomci, s nimiž by bylo možné získanou DNA porovnat. Situaci navíc komplikuje mistrův posmrtný osud: původní hrob Leonarda da Vinciho byl zničen během Francouzské revoluce a ostatky v kapli Saint-Hubert ve francouzském Amboise, které jsou mu dnes připisovány, mohou být smíchané s kostmi jiných lidí.
Ani Leonardova matka nepomůže – nevíme, kde je pohřbena, a její mitochondriální DNA (děděná po mateřské linii) tak nelze získat. A hrob jeho otce ve Florencii zatím nebylo možné prozkoumat. Bez spolehlivého referenčního vzorku tedy nelze s jistotou říci, komu nalezená DNA patří.
Další problém je ryze praktický: za více než 500 let se kresby dotýkala celá řada lidí – sběratelé, restaurátoři, obchodníci s uměním. DNA tedy může pocházet prakticky od kohokoli. Navíc ani samotné autorství kresby není zcela jisté. Někteří odborníci se domnívají, že ji skutečně vytvořil Leonardo, jiní ji připisují jednomu z jeho žáků nebo následovníků.
Aby toho nebylo málo, genetický materiál byl získán z velmi malého vzorku a vědci zatím ani neověřili, jak stará nalezená DNA vlastně je – zda skutečně pochází z doby renesance.
Hon na mistrův chromozom
Prozatím nerecenzovaná studie, zveřejněná na serveru bioRxiv, má přesto podle odborníků velký potenciál. Výzkumníci doufají, že jejich výsledky přesvědčí majitele dalších Leonardových děl, aby jim dovolili odebrat vzorky z dalších artefaktů. Papír je totiž překvapivě dobrý archiv biologických stop – dokáže zachytit pot, kožní buňky i bakterie. A víme, že Leonardo často pracoval nejen štětcem, ale i prsty, což zvyšuje šanci, že na jeho dílech skutečně zůstaly jeho buňky.
Než se tak ale stane, vydali se vědci po jiné stopě. Rozhodli se vypátrat da Vinciho příbuzné a odebrat jim DNA. Doposud se jim podařilo identifikovat více než tucet žijících mužských příbuzných. V hledáčku vědců jsou ale i jeho zemřelí mužští příbuzní – mužský chromozom Y se totiž dědí v téměř nezměněné podobě z otce na syna po mnoho generací. Cílem je vytvořit genetický „otisk“ rodu da Vinci, který by poté bylo možné porovnat s DNA nalezenou na uměleckých dílech.
Pokud by se Leonardovu DNA jednou skutečně podařilo spolehlivě identifikovat, otevřelo by to podle badatelů zcela nové možnosti. Usnadnilo by se například ověřování pravosti jeho uměleckých děl. Leonardova DNA by se ale mohla stát i předmětem výzkumu zaměřeného na biologické faktory jeho výjimečného talentu. Jak se zdá, odhalování tajemství renesančního muže, si žádá renesanční přístup.
