Reklama

Reklama

Národní park Kaziranga: Indie převlečená za Afriku

29.8.2016 - Redakce 100+1
V národním parku Kaziranga se střídají rozlehlé savany s neprostupnou džunglí. Naleznete tam stáda slonů indických či exotické ptáky, nejste však na safari v Africe – tento divoký klenot se nachází v Indii
Národní park Kaziranga
Národní park KazirangaNárodní park KazirangaNárodní park KazirangaNárodní park KazirangaNárodní park Kaziranga

Přírodní rezervace Kaziranga se rozprostírá v severovýchodní části Indie, ve státě Ásám. Tamní rozsáhlé, téměř africké savany porostlé „sloní trávou“ (travinou dorůstající výšky až 4 m) doplňují nebezpečné mokřady i bujná džungle, kde lze narazit na slony, nosorožce, tygry bengálské i řadu vzácných rostlin.

Historie místa coby chráněné oblasti se začala psát již roku 1904, kdy tam zavítala manželka generálního guvernéra Indie baronka Mary Curzonová. A jelikož v lokalitě nespatřila jediného nosorožce, kterými byla oblast vyhlášená, přesvědčila manžela, aby zavedl opatření na ochranu mizejícího druhu. Už o rok později tak vznikla chráněná oblast o rozloze 232 km²; současný národní park se rozkládá na ploše 430 km² a od roku 1985 figuruje mezi památkami UNESCO. 

Ásám je na svůj přírodní poklad patřičně hrdý – ostatně již v příletové hale letiště v hlavním městě Guváhátí vítá cestovatele plastika nosorožce jednorohého, který chráněné místo symbolizuje. V Ásámu zaujme také na indické poměry poměrně čistý venkov i kvalitní hlavní silnice, po níž se za necelé čtyři hodiny pohodlně dostanete přímo k parku. Co by vás však nemělo překvapit, je typický styl řízení v duchu hesla „kdo s koho“. Na ten si musí cestovatel začátečník zvyknout a raději přivřít obě oči. 

Serengeti Asie 

Kaziranga je pozoruhodné místo, které nepřipomíná žádný z dalších indických parků a rezervací: Proto si také vysloužilo přezdívku „Serengeti Asie“ – podle proslulého národního parku v africké Tanzanii. Turisticky dobře přístupná oblast rezervace se dělí na čtyři části, konkrétně na centrální, východní, západní a na poněkud vzdálenější lokalitu známou jako Burapahar. V každé z nich přitom naleznete mírně odlišný biotop i faunu, ale za zhlédnutí rozhodně stojí všechny. 

Safari v Kaziranze funguje jako jinde v Indii: Jezdí se v otevřeném džípu dvakrát denně, přičemž si můžete zvolit zvláštní oblast, kterou chcete vidět, samozřejmě po předchozí domluvě se správou parku. Je třeba dodat, že místní administrativa a byrokracie postupují poměrně pomalu, tudíž je nutné se při vyjednávání trasy obrnit trpělivostí. 

Blízká setkání s nosorožci

V Kaziranze se nabízí jedinečná možnost začít den brzkou ranní vyjížďkou na slonech v centrální části parku. Máte tak příležitost dostat se téměř na dotek například ke vzácným nosorožcům nebo ke stádu jelenů barasinga či jelínků vepřích. 

Nosorožci se navzdory své pověsti projevují velmi mírumilovně, přesto je dobré zachovávat k dvoutunovým obrům respekt. Neoplývají totiž příliš bystrým zrakem, takže se v případě nenadálého překvapení může klidný jedinec proměnit v životu nebezpečného tvora. Dobrá zpráva pro fotografy zní, že není těžké nosorožce vyhledat a následně pořídit jejich snímek. Momentálně se jim v Kaziranze opět daří a správa parku společně s lesní stráží a protipytláckou jednotkou se intenzivně snaží, aby to tak zůstalo. 

Čekání na krále džungle 

V porovnání s jinými, zalesněnějšími indickými parky se v Kaziranze vyskytuje mnohem víc stádních typů zvěře, například buvolů indických zvaných arni. Oko a duši ornitologa potěší tamní druhová rozmanitost a zejména možnost vidět mohutného a nádherně zbarveného dvojzoborožce indického: Většinu dne sice tráví vysoko v korunách stromů, kde hoduje na bobulích, ale občas slétne i níž. 

Kromě nosorožců se v parku pohybují také další giganti, třeba sloni indičtí. A pokud se na vás usměje štěstí, zahlédnete i krále indické džungle – tygra bengálského.

V indickém čajovém ráji

Stát Ásám proslul mimo jiné skvělým čajem a plantáže se nacházejí prakticky všude v okolí rezervace Kaziranga. Převážná část čajovníkových listů se sklízí od července do září, kdy se místní sběrači a sběračky prakticky nezastaví. Každý z nich otrhá za den skoro 50 tisíc „flešů“ (několik mladých koncových lístků spolu s pupenem). Úrodu sbírají do těžkých nůší, jež nosí přivázané širokým pásem na hlavě.

Reklama