Guyanský Georgetown: Koloniální tvář zapomenuté jihoamerické metropole

Guyana se nachází v turisticky nejméně navštěvovaném regionu Jižní Ameriky. Pokud se tam tedy rozhodnete vypravit, můžete se spolehnout, že se nebudete mačkat v davu s dalšími dobrodruhy. Do tamní metropole Georgetownu sice můžete pohodlně doletět letadlem, ale chcete-li zmíněnou zemi poznat lépe, nabízí se alternativa v podobě cesty z přilehlého Surinamu. Zatímco uvedený soused v sobě mísí exotiku a nizozemské reálie, Guyana nezapře britské dědictví a také špetku indických vlivů. To vše si přitom můžete prohlédnout na dlouhé, místy rozbité cestě do hlavního města, která vede krajinou posetou malými městečky. S jejich jmény si přitom místní hlavu nelámali, takže tam narazíte například na obec Number Sixty-one, tedy „číslo šedesát jedna“, Waterloo či New Amsterdam.

Z ostrova na pevninu

Po několika hodinách jízdy pak dorazíte do Georgetownu, který leží v místě, kde se řeka Demerara vlévá do Atlantského oceánu. Příběh města se přitom překvapivě nezačal psát tam, kde jej dnes naleznete. Původně bylo založeno na malém ostrově Borsselen, časem se však ukázalo, že se nevelký kus souše obklopený vodou jen těžko ubrání před útočníky. Britský podplukovník Robert Kingston proto roku 1781 rozhodl, že se obec přesune na pevninu. Přesto ji Britům posléze uzmuli Francouzi, kteří zas museli ustoupit Nizozemcům a ti sídlo přejmenovali na Stabroek. Pod britskou nadvládu se vrátilo až roku 1812 a od té doby nese jméno Jiřího III.

Za vlády královny Viktorie se město pomalu začalo rozrůstat, vznikaly nové čtvrtě, a především se rozvíjelo i zušlechťovalo centrum, kde jsou dodnes k vidění jedny z nejkrásnějších koloniálních staveb Jižní Ameriky. Část historie pak pohltil ničivý požár, jenž se ulicemi prohnal v roce 1945 a zanechal po sobě přetrvávající jizvy. Přesto centrum tvoří hlavní lákadlo oné hrstky turistů, kteří se do Guyany vydávají.

Ve spleti ulic

Centrální Georgetown nezapře vliv Nizozemců, který je nejvíc patrný z pravoúhlé sítě silnic. V zástavbě se tedy snadno zorientujete, komplikace však nastupují v okamžiku, kdy usednete do vozidla. Záhy se totiž ztratíte v síti jednosměrek a nezřídka narazíte na chaotickou zácpu, která je pro domácí běžnou součástí života. Najednou vám bude zcela jasné, proč v největším městě Guyany málokdo dodržuje termíny nebo chodí načas.

Cesta do centra vede kolem vodního kanálu, na jehož břehu stojí mešita se dvěma minarety. Guyana je sice převážně křesťanskou zemí, kde hinduismus a islám hrají druhé housle, nicméně muslimský svatostánek by se díky své kráse a majestátnosti neztratil ani na Arabském poloostrově. Datuje se do konce 19. století, kdy jeho základy položili imigranti z Afghánistánu, kteří na místo přicestovali přes Indii.

Živo pod ciferníkem

Jen o několik ulic dál stojí katedrála sv. Jiří, nejvýznamnější stavba svého druhu v zemi. Kostely se sice v Georgetownu budovaly již na začátku 19. století, záhy však přestaly rostoucí komunitě stačit. Potřeby místních nakonec pokryla majestátní katedrála architekta Arthura Blomfielda, která své brány slavnostně otevřela roku 1894. Unikátní je mimo jiné tím, že vznikla ze dřeva a tyčí se do výšky 43,5 metru. V Jižní Americe tak zpočátku neměla konkurenci a primát si udržela několik let. Překonala ji až dřevěná katedrála v surinamském Paramaribu, jejíž věž je o padesát centimetrů vyšší.

Nejlákavější a občas také nejdivočejší místo v centru Georgetownu představuje slavné tržiště Stabroek, které se rozkládá kousek od řeky Demerary. Už dlouho dopředu budete vědět, že se k němu blížíte: Okolí se totiž začne zvolna plnit stánky i lidmi, přičemž největší nával vás čeká přímo u vstupu. Jeho symbolem se stala ikonická hodinová věž, která nezapře britskou minulost. Stejně jako zbytek fasády je vyvedená v červeno-bílých barvách a obrovský ciferník hlásá čas do daleka.

Pozor na kapsáře

Kupující se na tržiště sjíždějí z širokého okolí v mikrobusech, a někteří připlouvají i na palubách lodí. Prodej se přitom neodehrává jen v útrobách komplexu, ale také v jeho okolí: Komukoliv v podstatě stačí si ošuntělým slunečníkem zajistit kousek stínu a vyskládat své zboží na zem či na dřevěnou paletu.

Obzvlášť turistům se každopádně doporučuje přijít na Stabroek bez šperků, hodinek a jiných drahých věcí. Ani peněz byste s sebou neměli mít příliš mnoho, protože drobné krádeže jsou tam na denním pořádku a cizinci představují jejich primární cíl. Zloději se dokonce nezdráhají strhávat řetízky přímo z krku, protože to může rozhodnout o jejich jídle na dalších pár dní. Nenechte se však paralyzovat strachem, na potenciální kapsáře se připravte a Stabroek si užijte. Byla by totiž škoda nezažít v Georgetownu jeho bijící srdce.

Královna bez nosu

Nejkrásnější část města najdete nedaleko rušné tržnice. Po pouhých pár minutách chůze narazíte na budovu parlamentu, jež vznikla v polovině 19. století. Přímo proti ní pak stojí kostel sv. Ondřeje z roku 1818, který pamatuje takřka prvotní dny obce a s jehož výstavbou začali Nizozemci. Posléze se stal také prvním svatostánkem, kde se mohli bohoslužeb oficiálně účastnit i otroci.

V těchto místech ze sebe Georgetown setřásá veškerý chaos: V ulicích vládne klid a ve vzduchu se vznáší britská minulost. O pár kroků dál uvidíte budovu nejvyššího soudu, který by díky svému koloniálně laděnému zevnějšku klidně zapadl i do Bombaje, Kalkaty či Singapuru. Dveře soudních místností se oficiálně otevřely roku 1887, na oslavu padesáti let vlády královny Viktorie. Při té příležitosti byla na kamenném podstavci před budovou vztyčena její socha, v současnosti jí ovšem chybí nos a levá dlaň.

Mauzoleum v parku

Koloniální radnice vznikla ve zlatém období města a často se označuje za nejkrásnější příklad gotické architektury v karibské oblasti. Na první pohled připomíná palác zdobený věžičkami a jejího slavnostního otevření se kdysi zúčastnilo čtyři sta nejdůležitějších osobností Guyany. Záhy se přitom proměnila v oblíbené a frekventované místo, takže jakákoliv významná událost se v Georgetownu odehrávala buď na tržišti, nebo právě na radnici.

Návštěvu centra pak můžete zakončit poklidnou procházkou po botanické zahradě, kde se nachází i mauzoleum bývalého prezidenta Forbese Burnhama. Navrhl jej architekt George Henry a v srdci veřejně dostupného parku působí poněkud bizarně. O turisty je tam opravdu nouze, takže budete mít celou zelenou plochu takřka pro sebe. A pokud do mauzolea nakouknete, setkáte se snad jen s překvapeným pohledem místní stráže. I tímto způsobem vám Georgetown dokáže, že ačkoliv nemá právě dalekosáhlou minulost a neoplývá světoznámými památkami, přesto dovede okouzlit.

---

Čtěte také:

Zapomenutý kout Jižní Ameriky: Surinam nabízí džungli, karneval i dotek minulosti

Drtivou většinu Surinamu pokrývá džungle. Pokud se tedy rozhodnete vypravit do tohoto jihoamerického státu, který turisté příliš nevyhledávají, zažijete pocit objevitelů dosud neprozkoumaných...