Zapomenutý kout Jižní Ameriky: Surinam nabízí džungli, karneval i dotek minulosti
Drtivou většinu Surinamu pokrývá džungle. Pokud se tedy rozhodnete vypravit do tohoto jihoamerického státu, který turisté příliš nevyhledávají, zažijete pocit objevitelů dosud neprozkoumaných zákoutí Země.
Divocí, nespoutaní a temperamentní – takovými přívlastky by se dali charakterizovat obyvatelé Surinamu, kteří vzešli z někdejšího mísení afrických černochů, Indů, Indonésanů, bělochů a v neposlední řadě také domorodých indiánů. Za unikátní mix mohou koloniální mocnosti, kterých se v nadvládě nad dnešním jihoamerickým státem vystřídalo hned několik. Jako první se jej zmocnili Portugalci a následovali Britové, od nichž oblast získali Nizozemci výměnou za Nový Amsterodam neboli dnešní New York. Británie region v průběhu historie ještě na pár let převzala, nicméně evropský pevninský stát si tam uchoval dominantní vliv až do roku 1975, kdy se Surinam osamostatnil.
Koloniální velmoci přivážely svou pracovní sílu, čímž mimoděk umožnily vznik tamní unikátní kultury. S uvedenou praktikou začali Britové, kteří ze západu Afriky dovezli tolik otroků, že černé obyvatelstvo státu dodnes převládá. Holanďané zas transportovali dělníky z tehdejšího východu Indie, dnešní Indonésie. Ti všichni se dále mísili s domorodými kmeny Aravaků, Karibů nebo třeba Waraů.
Vzpomínky na domov
Prolínání kultur a příchod nových obyvatel tak daly vzniknout například surinamským Maronům. Jedná se o Afričany, kterým se podařilo z otroctví utéct, načež se usadili ve vnitrozemí státu – zejména podél řeky Maroni, jež jim dala jméno. „Jejich“ oblast pokrývá 1,4 milionu hektarů a útočiště tam našlo na pětadvacet tisíc domorodců obývajících zhruba sedmdesát vesnic. Kultura Maronů tak patří mezi nejlépe uchované dědictví afrických zvyků, jež byly na původním kontinentu poznamenány koloniálními válkami, přírodními katastrofami i migrací.
Tradiční maronské oblečení hýří barvami a tvoří ideální odraz jejich pestré kultury – zvlášť když příslušníky etnika spatříte, jak své oděvy hromadně perou v řece, jako by se za poslední stovky let nic nezměnilo. Namísto tradičních masek si pak Maroni zhotovují jedinečné dřevěné hole a do jejich rukojetí vyřezávají tváře předků.
Fawaka! Fawaka!
Maronské vesnice sice tvoří jedno z hlavních lákadel Surinamu, přesto domorodci nenesou fotografování zrovna nejlépe. V některých osadách podél řeky se dokonce fotit nesmí a traduje se, že kdo zákaz poruší, toho stihne kletba. Sami Maroni se před objektivy často skrývají, a někdy se vůči příchozím dokonce chovají agresivně: Vyprovokovat je občas může i pouhý aparát zavěšený na krku. Rozhodně se pak nedoporučuje pokoušet se obyvatele zvěčnit při ranní hygieně v řece, kdy se koupou nazí…
Navzdory prolnutí etnik nezanikly v Surinamu původní zvyky a tradice. Pouliční atmosféra je tudíž zejména ve městech naprosto jedinečná, srší temperamentem a často bývá velmi hlučná i bezprostřední. Od zbylých států Jižní Ameriky se Surinam odlišuje také tím, že tam narazíte jen na minimum latinskoamerických obyvatel – a ti, kteří v zemi žijí, přijeli za prací. Na rozdíl takřka od celého zbytku kontinentu tedy nepochodíte se španělštinou ani portugalštinou. Oficiální jazyk představuje nizozemština a vedle ní místní používají ještě kreolské sranantongo, jež nezapře vliv angličtiny. Přátelský pozdrav zní „fawaka“ a dá se přeložit jako „ahoj, jak se máš?“.
Roztančená země
Pokud byste chtěli Surinam zažít skutečně naplno, rozhodně se tam vypravte v polovině září, kdy se koná tradiční karneval Avondtweedaagse – což by se dalo z nizozemštiny přeložit jako „večerní dvoudenní průvod“. Každý rok se jej účastní na dva a půl tisíce nadšenců, kteří se dělí do mnoha folklorně-tanečních skupin. Jejich zanícenost, dravost, nadšení i pohybové kreace vás uvedou v úžas a neztratily by se ani na mnohem slavnějších akcích téhož druhu, včetně legendárního karnevalu v Riu. Mezi vystupujícími samozřejmě převládají šarmantní dívky, nicméně v průvodu zahlédnete i kapely hrající jakousi tradiční dechovku a zapojují se rovněž podporovatelé různých politických stran.
Trasa se v průběhu dvou dnů mění a vede ulicemi hlavního města Paramaribo. Lidé z okolních domů pak obvykle posedávají venku na židličkách, popíjejí místní rum, baví se s rodinou a tančí s účastníky průvodu. Starší usedlíci nezřídka oblékají klasické surinamské oděvy s historií sahající až do období kolonialismu, jež jsou barevné, nápadité i honosné. Kroje zvané koto tvoří výbavu kreolských žen, zatímco pánská alternativa pangi či pangani představuje barevnou látku přehazovanou přes rameno.
Raději neriskujte
Surinamské území z 93 % pokrývá deštný prales, a dokonce i v Paramaribu najdete oblasti, kde si budete připadat jako v srdci džungle. Prales se rozkládá v podstatě všude na jih od oceánského pobřeží, a čím hlouběji se vydáte, tím divočejší přírodu méně poznamenanou lidskou rukou naleznete. Na výlet do džungle můžete samozřejmě vyrazit sami, ale ve vlastním zájmu byste tak činit neměli.
Zákon sice takové výpravy nezakazuje a nikdo vám v nich nemůže zabránit, musíte však brát v potaz, že je prales skutečně divoký: Nevedou tudy asfaltové cesty, k většině území neexistují pořádné mapy, žijí tam nebezpeční predátoři a společnost jim dělají často konzervativní a ne právě civilizované indiánské kmeny. Nemluvě o tom, že počasí v džungli bývá nevyzpytatelné a z minuty na minutu se může změnit. Mnohem lepší je proto využít nabídku jedné z mnoha surinamských cestovních kanceláří, které podobné výlety zajišťují. Obvykle jde o vícedenní výpravu a cena zahrnuje ubytování, dopravu, stravu i služby místních profesionálních průvodců.
Plavba džunglí
Velký zážitek nabízí samozřejmě přelet nad krajinou, kdy se spolu s dalšími pasažéry vznesete v malém pětisedadlovém letadle nad nekonečnou panenskou džungli. Mnohé však nejvíc láká návštěva některého ze vstřícnějších kmenů, s jehož příslušníky lze potom strávit několik dní v nitru pralesa. Takový pobyt znamená vrátit se v čase klidně i o více než století a zažít absolutní zpomalení. Zjistíte přitom, že stejně jako se mnozí moderní lidé dívají na domorodce spatra, oni pohlížejí podobným způsobem na nás. Coby zaostalé nás vnímají například na poli medicíny, přírodního léčitelství a dalších oborů.
V srdci džungle přesto musíte počítat s tím, že ani s profesionálním doprovodem se zmíněné dobrodružství neobejde bez jistých komplikací. Například vysoké teploty a všudypřítomná vlhkost jsou pro našince značně vysilující, a neustále si tak budete otírat pot z tváře. Jakmile ovšem ze zeleného porostu vykouknete, můžete se mimo jiné svézt na kánoích po řece a sledovat exotické ptáky nebo chytat piraně. Místní lovci vám potom třeba dají ochutnat maso z leguána, krokodýla či tapíra. Co je totiž pro nás neuchopitelnou exotikou, to pro ně znamená každodenní realitu. Surinam zkrátka představuje unikátní zemi, turisty stále takřka neobjevenou, jež stojí za pozornost – zvlášť pokud máte rádi zajímavou kulturu a nezaleknete se trošky nepohodlí.
