Jezerní perla Kašmíru: Indický Šrínagar nabízí romantiku, historii i stopy mughalských císařů

Cestování Tomáš Kubuš 03.03.2026

Indický Šrínagar je nejen hlavním městem svazového státu Džammú a Kašmír, ale mnozí o něm mluví také jako o ráji na Zemi. Zažil sice krušnou minulost, nicméně dnes láká na majestátní výhledy, poklidný život na jezeře a nejednu historickou památku.




Šrínagar leží na severu Indie, tedy v regionu, jenž se zásadně liší od našich běžných představ o asijské velmoci. Zapomeňte na Dillí, Bengalúr nebo Kéralu plnou palem – sever je drsnější, tvrdší, orámovaný horami a prostoupený příběhy, v nichž se mísí islám s hinduismem a křivdami. Město navíc těží z unikátní polohy, neboť vyrostlo na břehu řeky Džihlam a zároveň u jezera Dal. Doslova nad jeho ulicemi se přitom tyčí vrcholky Koh-i-Maran a Šankaračárja, a nebýt Káthmándú, představoval by milionový Šrínagar největší sídlo himálajské oblasti.

Plánujete-li přicestovat z paňdžábského Amritsaru, musíte se připravit na celodenní výpravu. Pokud nenarazíte na žádné komplikace, pak vám trasa měřící přibližně 400 kilometrů zabere zhruba 18 hodin. Zdoláte na ní bezpočet zákrut, stoupání i klesání a mimo jiné budete míjet stovky kamionů. Projedete také desítkami anonymních horských vesniček, kde se život před sto lety zastavil. Postupně však začnete narážet na víc kontrolních stanovišť s indickými vojáky. A to už budete mít Šrínagar na dosah ruky.

Týdny v sedle

Kdybyste se však rozhodli vydat po staré trase, kudy putovali dávní Mughalové, musíte připočítat několik dalších hodin – zato vás odmění pocit, že kráčíte ve stopách historie. Mughalská elita si totiž Šrínagar kdysi zvolila za letní sídlo a město z toho těží dodnes. Císař a nobilita si dokonce místo zamilovali natolik, že je od návštěv neodradila ani cesta, jež tehdy trvala několik týdnů.

Pokud do Šrínagaru dorazíte až za tmy a ubytujete se na některém z dřevěných hausbótů na jezeře Dal, zažijete následujícího dne jedno z nejkrásnějších probuzení v životě. Zmíněná vodní plocha totiž patří k hlavním lákadlům města a dlužno dodat, že není těžké podlehnout jejímu kouzlu. Po obvodu sice měří asi jen patnáct kilometrů, ale lemují ji nádherné zarostlé kopce, které se ráno koupou v mlze. Přes oběd však již nad hladinou vykoukne slunce a výhled se projasní. Přijedete-li navíc do Šrínagaru v zimě, čeká vás i sněhová nadílka, protože tam jako na jednom z mála míst Indie klesají teploty pod nulu.

Romantika na jezeře

Na břehu jezera Dal se neubráníte pocitu, že kolem vás doslova vyrůstají vrcholky Himálaje. A pokud k nádhernému výhledu přidáte hrnek místního nápoje kahwa, bude váš zážitek takřka dokonalý. Jedná se o typický nápoj oblasti – zelený čaj s kašmírským šafránem, rozdrcenými mandlemi, skořicí a kardamomem.

S životem na jezeře se pak nerozlučně pojí už zmíněné hausbóty: Na hladině se jich dnes vznáší zhruba stovka a objevovat se tam začaly už v 19. století. Tehdy totiž Evropané v čele s Brity objevili krásu Šrínagaru, jenž na rozdíl od rozpáleného Dillí netvořil chaotickou změť lidí a hluku, a rozhodli se v místě usadit. Ze zákona si však v oblasti nesměli kupovat půdu, a proto přišli s řešením v podobě hausbótů.

Dnes slouží plovoucí domy jak místním, tak turistům a jezero je nejen díky svým obyvatelům k večeru rušné: Hladinu křižují i tradiční lodě šikary, které připomínají benátské gondoly a mnozí je považují za symbol města. Vozí se v nich zamilované indické páry, ale využívají je také prodavači suvenýrů nebo čaje, turisté bažící po co nejkrásnějších snímcích z dovolené – a zkrátka všichni, kdo se octnou na břehu jezera, jemuž zapadající slunce dodává punc romantiky.

Prorokův vlas

Nejkrásnějším odkazem mughalské éry se staly impozantní zahrady. Jednu z nich, Nishat, nechal roku 1633 na břehu jezera postavit panovníkův švagr Asaf Khan a dnes tamních dvanáct teras protkávají fontány a vodní kanály, podél nichž se střídají cypřiše s platany. Nejslavnější je však nedaleká Šalimarská zahrada, která inspirovala i svůj protějšek v pákistánském Láhauru, patřící dnes na seznam UNESCO. Šalimarskou zahradu dal postavit panovník Džahángír a dosud v ní lze navštívit maličký palác zdobený freskami. I když venku panuje horko, uvnitř bývá příjemněji – a nic vám tak nebrání si v klidu vychutnat malby vytvořené s obrovským citem pro detail a protkané květy vlčích máků i zlatými ornamenty.

Ze zahrad pak můžete zamířit do impozantní mešity Hazratbal, jejíž sněhobílá kupole září do dálky. Svatostánek vyrostl na protějším břehu již v 17. století, ale jeho současná podoba se datuje do druhé poloviny století minulého. Jedná se o nejposvátnější místo celého Kašmíru, protože údajně ukrývá vlas proroka Mohameda. Vzácná relikvie se tam přitom ocitla na základě snu císaře Aurangzéba, v němž se zmíněný mughalský panovník setkal s prvními čtyřmi chalífy islámského světa a také s prorokem, který mu nakázal přesunout drahocenný vlas z Ajmeru do Kašmíru. Uložení relikvie se však neobešlo bez komplikací (viz Krádež drahocenné relikvie).

Páteční mešita

Centrum Šrínagaru je ve srovnání se zahradami a okolím jezera velmi rušné. Tamní hlavní ulice vede k hodinové věži na náměstí Lal Chowk, kde se kdysi konala řada politických mítinků: Když se například Kašmír definitivně připojil k Indii, poprvé tam vztyčili národní vlajku. Samotná věž pak na rozdíl od mnoha podobných památek neodkazuje k moci koloniální Británie – vznikla totiž v roce 1953, tedy řadu let poté, co Indie získala samostatnost. 

Na přilehlém náměstí můžete navštívit desítky obchůdků s širokým sortimentem zboží, od šperků až po obuv, přičemž nechybějí ani restaurace či malé prodejny s čajem a kahwou. Atmosféru pak dotváří několik domů, ze kterých ještě dýchá koloniální minulost. Většinu zástavby však již pohltil osobitý duch Kašmíru, čímž vznikla netradiční architektonická mozaika.

K nejdůležitějším místům ve Šrínagaru patří tzv. Páteční mešita, stojící na okraji starého města. Sultán Sikandar ji dal vybudovat už na sklonku 14. století, a jedná se tak o tamní nejstarší svatostánek. Od podobných staveb se přitom liší na první pohled: Minarety totiž připomínají věžičky buddhistických chrámů, a dokonce je zdobí zvonečky, takže se něžné cinkání mísí ve větru s hlasem muezzina. Unikátnímu architektonickému stylu se říká kašmírský a ve světě nenachází srovnání. Uvnitř pak můžete bosí spočinout na některém z mnoha koberců a nechat se unášet klidnou atmosférou. 

Krádež drahocenné relikvie

Krátce po Vánocích roku 1963 zmizel z mešity Hazratbal posvátný Mohamedův vlas a zpráva o krádeži zvedla na nohy celý Kašmír. K místu dorazilo na padesát tisíc lidí, kteří neskrývali vztek a dožadovali se navrácení relikvie. Situaci nakonec řešili i politici a skupinu vyšetřovatelů vyslal do Šrínagaru samotný premiér Džaváharlál Néhrú. Další události však halí tajemství: Jisté je, že se vlas po několika dnech „našel“. Dodnes ovšem nevíme, kdo jej zcizil ani kam jej odnesl. 

  • Zdroje fotografii:
  • Shutterstock, Tomáš Kubuš (se souhlasem k publikování)


Další články v sekci