Reklama

Reklama

Pod pokličkou: Jak účinkují nejznámější drogy na lidský organismus

1.1.2016 - Jaroslav Petr
Řada látek používaných jako drogy se vyskytuje v rostlinách, v houbách nebo je syntetizovali chemici v laboratořích. Našemu mozku jsou tudíž zcela cizí, a přesto s ním dokážou pořádně zamávat. Jak to dělají?
Heroin

Ačkoliv si opiáty, jako je například morfin, v nepatrném množství vyrábí i lidské tělo, k žádné drastické změně vnímání nevedou. Pokud však sáhneme po přírodních zdrojích, například po máku, a požadovanou látku do sebe vpravíme injekcí nebo prostřednictvím kouře z opiové dýmky, uvede náš mozek do zcela abnormálního stavu.

Opiáty působí na živočichy včetně člověka jen proto, že jako cizorodý „paklíč“ zapadají do „klíčové dírky“ namísto látky, kterou si organismus vyrábí sám: Konkrétně nahrazují tzv. endogenní opioidní peptidy, k nimž patří například endorfiny. Z názvu je zřejmé, že se jedná o látky podobné morfinu – pro jejich účinek je nezbytné, aby spolupracovaly s velkou bílkovinnou molekulou našeho receptoru. Pokud dojde k interakci, potlačí endorfin bolest a navodí nám pocit euforie: Tělo nás jeho zvýšenou hladinou odměňuje například po fyzické námaze.

Koláče bez práce

Morfin tlumí bolest a navozuje stav vzrušení a nabuzení. Na rozdíl od endorfinů navíc člověk dosáhne povznesené nálady bez nutnosti vynaložit jakékoliv úsilí. Stačí vypít odvar z makovic nebo si píchnout drogu injekcí. Zrádnost takovéto „zkratky“ tkví v tom, že způsobuje závislost, jež je ještě zákeřnější, pokud člověk místo morfinu použije jeho upravenou molekulu diacetylmorfin, který známe jako heroin.

Jako první ho připravil už v roce 1874 anglický chemik Charles Romley Alder Wright. Nepatrnou úpravou morfinové molekuly dosáhl toho, že heroin lépe zapadá do zmíněné „klíčové dírky“, a má proto čtyřnásobně silnější účinky při mnohem rychlejším nástupu.

Na lidi a další škůdce

Jednu z nejrozšířenějších drog si v listech syntetizuje tabák. Podle latinského názvu rostliny Nicotiana označujeme tuto látku nikotin a na celé Zemi se jí oddává asi miliarda lidí. Náš organismus si nikotin plete s acetylcholinem, který ovlivňuje činnost mozku i nervové soustavy. Za normálních okolností na nás proto nikotin působí stimulačně, v mírně zvýšených koncentracích má zase spíš uklidňující efekt. Bez ohledu na účinky se však stále jedná o prudký jed, jímž se rostliny brání proti škůdcům a býložravcům. Nikotin je tedy v podstatě přírodní insekticid.

Ještě oblíbenější a zároveň starší je alkohol – konzumuje ho bezmála 40 % lidstva. Podle statistik z roku 2010 připadlo v České republice průměrně 20 litrů čistého alkoholu na mužskou hlavu a 9 litrů na ženskou. Nijak nepřekvapí, že z alkoholických nápojů je u nás nejpopulárnější pivo s 54 %, následují destiláty s 26 % a víno s 20 %. Alkohol si mozek plete s kyselinou gama-aminomáselnou nebo s glutamátem, které jsou našemu tělu vlastní a mají vliv na funkci nervových buněk.

Zákeřný rudodřev

Kokain produkuje jihoamerický keř kokainovník pravý, známý také jako rudodřev koka. Za své účinky vděčí látka podobnosti s dopaminem, který zprostředkovává přenos vzruchů mezi mozkovými buňkami. Kokain se váže na bílkovinu, jež působí jako „uklízeč“ a má odstraňovat již uvolněný dopamin. Droga jí znemožní fungovat, a mozek je tak hyperaktivnější.

Marihuana a hašiš zase představují produkty konopí a „fungují“ díky pestré směsici látek zvaných kanabinoidy: Pro účinky drog je klíčový tetrahydrokanabinol, známý také pod zkratkou THC. Náš organismus si sám vyrábí molekuly s podobným účinkem – jedná se o tzv. endokanabinoidy neboli „kanabinoidy vlastní našemu tělu“. Podílejí se například na regulaci chuti k jídlu, zasahují do ukládání informací do paměti a sehrávají významnou roli i v imunitních reakcích. Endokanabinoidy zapadají jako puzzle do složitých bílkovinných receptorů a spouštějí tak v buňkách širokou škálu procesů vedoucích například k uvolnění a utlumení bolesti.

Drak v kuchyni

Řada drog způsobuje abnormální vnímání světa. Nevzniká na ně návyk, ale zážitky z jejich užívání mohou mít silný negativní dopad na lidskou psychiku. Patří k nim například psilocybin, který se vyskytuje nejméně ve dvou stovkách druhů hub. Jeho nejvydatnějším zdrojem jsou lysohlávky, podle jejichž latinského názvu Psilocybe dostala molekula jméno. Historie užívání lysohlávek je dlouhá, což dokládají například skalní rytiny plodnic těchto hub, které v jeskyních na severu Itálie zřejmě vytvořili lidé mladší doby kamenné nebo doby bronzové.

Princip vzniku halucinací pod vlivem psilocybinu není úplně jasný. V lidském těle se látka rychle mění na psilocin, jenž se pak v mozku váže na receptory pro vazbu serotoninou. Serotonin má přitom za úkol zprostředkovat přenos vzruchů mezi neurony – a s halucinogeny se zmíněný proces změní v chaos.

Vidět rukama

Diethylamid kyseliny lysergové čili LSD se vyrábí z kyseliny lysergové: Ta se v poměrně hojném množství vyskytuje v námelu, jenž vyrůstá z květu traviny nebo obiloviny napadené houbou paličkovicí nachovou. LSD se v mozku váže na bílkovinné molekuly receptorů pro vazbu dopaminu, který umožňuje přenos impulzů mezi buňkami nervové soustavy. Dochází pak ke zvýšení produkce glutamátu v mozkové kůře a tím i k nabuzení jejích neuronů.

Účinky LSD nezávisejí jen na dávce, ale také na konkrétní osobnosti a psychickém rozpoložení. Předem lze jen těžko odhadnout, jestli droga navodí příjemné, či nepříjemné pocity. Časté jsou navíc tzv. pseudohalucinace, při nichž si uživatel uvědomuje, že to, co vnímá, není skutečné. Pod vlivem LSD se mimo jiné dostavuje synestezie, kdy se směšují vjemy z různých smyslů, třeba zraku a hmatu: Člověk má pak například dojem, že vidí rukama. Efekt LSD trvá poměrně dlouho – několik hodin, ale i půl dne.

Závislost je porucha mozku

V mozku člověka závislého na droze dochází ke změně funkce mnoha center a k jejich poškození. Odklon od běžných procesů je natolik závažný, že psychiatři považují závislost za nebezpečné duševní onemocnění.

Za příjemný pocit po požití drogy může aktivace mozkového centra nucleus accumbens, k jehož nabuzení dochází i při běžných „radovánkách“, jako je uhašení žízně, utišení hladu nebo sex. U lidí závislých na drogách však nucleus accumbens postupně otupí a v narkomanovi pak už dokáže vyvolat příjemný pocit jen stále vyšší dávka. Nic jiného mu radost nepřináší, nic jiného jej nezajímá.

Drogy zasahují i do činnosti dalších mozkových center, například amygdaly, kde se rodí strach a úzkost. Bez pravidelných dávek proto narkoman čelí návalům hrůzy. Poškozena bývá také část kůry v přední části mozku, kde sídlí centrum kontroly chování. Proto závislý člověk nedokáže s drogou skoncovat, i když ví, že mu její užívání škodí. A negativní účinky se nevyhnou ani hipokampu, který je důležitý pro ukládání informací do paměti. Závislému toto centrum přednostně připomíná, jak příjemné je vzít si drogu. Jiné informace se do paměti narkomana proderou jen s obtížemi.

Největší škody mohou drogy napáchat ve vyzrávajícím nervovém systému teenagerů – proto upadají mladí lidé do závislosti snáz než dospělí. Náctiletí mají dobře vyvinutá mozková centra, kde vznikají příjemné pocity. Droga jim tudíž snadno zachutná. Centra pro racionální rozhodování a kontrolu chování u nich však ještě neběží na plný výkon. Je-li tedy teenager postaven před volbu, zda si drogu vzít, nebo ne, nedokáže se rozhodnout správně. 

Kokain pro děti

Podobné účinky jako kokain mají laboratorně vyráběné amfetaminy, které ovlivňují množství dopaminu a některých dalších látek v mozku, jež se za normálních podmínek odstraňují. Amfetaminy přitom dokážou uvedený proces zvrátit. Na náš organismus proto působí stimulačně a někdy se využívají jako tzv. duševní doping, neboť zvyšují schopnost koncentrace. Také z toho důvodu se uplatňují u dětí k léčbě poruch pozornosti a hyperaktivity.

Reklama