Reklama


Sicilské Palermo: Kmotrovo město na ohnivém ostrově

29.11.2013 - Tomáš Kubuš

V Itálii bychom jen těžko našli město, které je více spjato s mafií než sicilské Palermo. Kostely s vysokými zvonicemi, úzké uličky a chudoba. To je místo, kde se zrodil organizovaný zločin, jenž brutalitou šokoval svět

Nekonečná tržiště táhnoucí se přes celé palermské čtvrtě vzbuzují dojem, že jsme se ocitli někde na Blízkém východě.
Nekonečná tržiště táhnoucí se přes celé palermské čtvrtě vzbuzují dojem, že jsme se ocitli někde na Blízkém východě.

Noviny plné krvavých vražd už naštěstí patří minulosti. Dnes je Palermo relativně bezpečným místem pro život, ačkoli jak se tu říká – „mafie nikdy nespí“. Podobu dnešního pátého největšího italského města charakterizuje chaos i krása. Není uhlazené jako Turín, Miláno či jiná města na severu Itálie. Samotné centrum Palerma představuje neuspořádanou změť středověkých polorozpadlých uliček, sbíhajících se k náměstí Quattro Canti, které je neustále zahlceno dopravním ruchem a vykřikujícími pouličními prodejci.

Kulturní směs

Charakteristickou tvář metropoli dodává především směs normanské, orientální a  barokní architektury, zasazené v parcích a zahradách s bujnou tropickou vegetací. A pak samozřejmě místní lidé. „Tohle je Sicílie, to je jiný svět,“ říkají rádi Sicilané. Někteří jsou natolik hrdí na to, že pocházejí z největšího ostrova ve Středozemním moři, že se při označení „Italové“ dokáží urazit. V palermských ulicích jako byste stále viděli všechny národy, které kdy na ostrově zakotvily. Nebyly to jen Řekové, Féničané a Římané, ale později také Normané a Arabové, kteří městu navždy vtiskli orientální pečeť.

Ulicemi starého Palerma se táhne trh zvaný La Vucciria. Prodavači stojící u svých krámků hlasitě vychvalují své zboží a lákají kolemjdoucí k jeho koupi. Nad tržnicí se vznáší vůně koření a zeleniny. Jako bychom ani nebyli v Evropě, ale spíš někde v severní Africe nebo v bazarech Blízkého Východu.

Arabové ovšem zdaleka nedali Palermu jen pestrobarevné tržnice. Podle jednoho z výkladů má dokonce i slovo mafie arabský původ – vzniklo buď ze slova „mahjas“, což v překladu znamená „naparovat se“, nebo z výrazu „marfúd", čili „odmítat“. Zajímavé je, že zatímco palermská mafie známá jako Cosa Nostra se dostala do povědomí lidí zejména v průběhu minulého století, podle staré legendy se Sicilané setkali se slovem „mafie“ již ve třináctém století. Tehdy tu došlo ke krvavému incidentu později nazvanému Sicilské nešpory (viz rámeček).

Katedrála mnoha světů

Jednou z nejvýraznějších památek je honosná katedrála stojící na náměstí Piazza della Cattedrale. Tento historický skvost zasvěcený Panně Marii zdobí město již od roku 1184, dnes je však přehlídkou mnoha uměleckých stylů, které se do něj během 12.–18. století při dostavbách a rekonstrukcích promítly. Náměstí v okolí katedrály vyplňují krásně upravené živé ploty a vysoké palmy. Uvnitř chrámu mohou milovníci historie obdivovat královské hrobky. Místo posledního odpočinku zde našli dva největší vládci Sicílie Roger II. (vládl v letech 1130–1154) a Fridrich II. Štaufský (1198–1250).

Častěji než za zesnulými králi ale místní přicházejí za svou patronkou svatou Rozáliou. Tato křesťanská světice žijící na Sicílii v 12. století je uctívána jako ochránkyně proti nakažlivým nemocem. Její popel je uložen ve stříbrném relikviáři. Podle legendy byl do města přivezen v roce 1624 a zbavil obyvatele morové epidemie. Každý rok mezi desátým a patnáctým červencem se město ponoří do oslav na počest světice. V tu dobu ulice přikryjí tisíce růžových lístků.

Kdo má chuť na další lehce morbidní zážitek, určitě by neměl vynechat katakomby nacházející se v palermském podzemí. Ukrývají stovky koster mnichů kapucínů. Ponurou atmosféru umocňují dlouhé nekonečné chodby vedoucí do skličující kostnice. Kosti a lebky jsou tam naskládané vedle sebe a některé jsou naaranžované tak, jako by měly každou chvilku ožít.

Mlčení je zákon

Kdo by čekal, že ve městě na vlastní kůži zažije příběh jako z filmu Kmotr, asi bude zklamán. Svět mafie funguje skrytě a turistů se netýká. Někteří domácí v položertu prohodí, že mafie už ve městě není, jiní zase řeknou, že je všude kolem a jen ji není vidět. Méně je už takových, kteří by se odhodlali a dali k dobru nějaký příběh z krvavých časů, kdy každodenně nacházeli ve sluncem vypálených uličkách několik zavražděných lidí. Omerta – zákon mlčenlivosti – je stále silný.

Při procházkách starým městem se nicméně neubráníte otázce, jaké to muselo být v 70. a 80. letech 20. století, kdy zde zuřila první a druhá mafiánská válka. Přestřelky byly na denním pořádku, mrtvých přibývalo a věznice se zaplňovaly členy různých klanů. Ty bojovaly mezi sebou o moc, peníze, drogy a územní zisk. Palermo bylo jedno z nejnebezpečnějších měst světa. Dozvuky těchto časů můžeme zaznamenat, pokud se ocitneme na některém ze vzdálenějších předměstí. Staré stěny jsou zjizvené od kulek, vybuchlé nebo spálené auto je už pomalu rozebráno a pichlavé pohledy domácích lze cítit i dnes. „Giovanni Falcone, to byl hrdina,“ říká jeden starší prodavač postávající před svým obchůdkem se zeleninou. Pokud by větu vyslovil před 20 lety a někdo napojený na mafii by ho při tom zaslechl, nit jeho života by se začala povážlivě zkracovat.

Byl to právě palermský rodák, soudce Giovanni Falcone (1939-1992), který se svým kolegou Paolem Borselinim začali stahovat kolem mafie smyčku. Odsoudili stovky mafiánů, a přestože Falcone tušil, že ho to bude stát život, nevzdal se a pokračoval v boji proti zločinné organizaci, která dusila jeho milované město. „Kulka mafie si mě najde, ale netuším, kdy to bude,“ předpověděl si sám svůj konec. Ten skutečně přišel 23. května 1992, jen místo kulky ho vzala ze světa půl tunová nálož umístěná u cesty. Zásluhou Falconeho se nicméně město znatelně pročistilo – ve velkém soudním procesu v letech 1986–1987 odsoudil za pomoci klíčového svědka, mafiána Tomasse Buscetta, na 300 členů Cosa Nostry (viz rámeček). 

Rozebraná fontána

Auta, motorky, stovky mopedů, troubení, lidé spěchající do škol či práce a vůně capuccina s croissanty. Asi tak vypadá ve zkratce obyčejné palermské ráno. Některé boční uličky mimo hlavní promenádu se pomalu rozpadají, ale to tady nikoho netrápí. Stačí projít jen pár metrů dál a objeví se dvojice církevních staveb. Kostel La Martorana je nejvýznamnějším středověkým kostelem Palerma. Je nezaměnitelný díky své zvonici nebo přepychovým mozaikám zdobícím jeho interiér. Většina mladých obyvatel Palerma by zde chtěla mít svatbu, termíny jsou však zamluvené dlouhé měsíce dopředu. Výzdoba kostela je zcela výjimečná: kromě Ježíše Krista, andělů, Panny Marie či jediného dochovaného portrétu krále Rogera I (vládl v letech 1071–1101) zde objevíte i kaligrafické nápisy „Alláh“.

Naproti v zahradě stojí maličký kostelík San Cataldo se třemi červenými kupolemi. Starobylá stavba si od svého vzniku v roce 1160 prošla mnohými změnami – v 18. století dokonce sloužila jako pošta. Také zde jsou silně přítomny prvky arabské architektury. Na dveřích si pozorný návštěvník všimne malého jeruzalémského křížku – takové byli zvyklí nosit poutníci do Svaté země.

Slavná fontána Pretoria je známá také pod nelichotivým názvem „fontána hanby“. Proč? Stojí v ní totiž několik nahých soch z bílého mramoru. Sicilané dokážou vydýchat téměř cokoli, ale nahota je na ně evidentně příliš. V minulosti byla fontána dokonce zastánci mravnosti rozebrána na 644 kusů, aby byla poté opět sestavena. V okolí fontány vyrostly krásné budovy. Z jedné strany ji lemuje palác s městskou radnicí a ze strany druhé barokní kostel Chiesa di Santa Caterina z 16. století.

Skupinka malých kluků tu s křikem nahání potrhaný fotbalový míč. Chlapci si ještě mohou bezstarostně pobíhat – mafie se jich zatím netýká. Podle nepsaných pravidel může být členem „rodiny“ jen muž starší 16 let, kterému v žilách koluje sicilská krev. Iniciační obřad v minulosti zahrnoval prolití krve, protože jen vraždou se může nováček dostat mezi starší „bratry“. Z takových pravidel mrazí v zádech, ale existují i sympatičtější: například to, že se má se ženami jednat s respektem, mluvit pravdu nebo se nepoflakovat po barech a nočních klubech.

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikipedia, Tomáš Kubuš

Reklama



Reklama

Aktuální články

Význam utajení si uvědomoval již římský vládce Gaius Julius Caesar, který psal šifrované zprávy z bojiště.

Zajímavosti

Císař Rudolf II. podepsal v roce 1609 dokument, který do značné míry zrovnoprávňoval katolíky, luterány a kalvinisty.

Historie

Korýši skýtají jednoznačně nejčerstvější maso, jaké se vám může na talíři ocitnout. Důvod je prostý. Do vroucího vývaru se vkládají živí.

Revue

SpaceShipTwo VSS Unity na novém testovacím letu jako kluzák

Vesmír
Válka

Zalesněné skály v Číně

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907