Tucet useknutých rukou: Čeho se děsili staří Egypťané?

Nález z Hatueretu otřásl i s otrlými archeology. Badatelé, kteří odkrývali zbytky hyksóské metropole, totiž narazili ve zdejších hradbách na výstavku lidských rukou. Účel této morbidní expozice je dosud nejasný…

04.06.2024 - Radomír Dohnal



Ikdyž na to dnes rozvaliny v okolí Tell el-Dab'a nevypadají, sídlilo tu mezi lety 1620 až 1550 před naším letopočtem hlavní město starověkého Egypta. Ze sídla, tehdy nazývaného Hatueret, nebo též Avaris, vládli říši Hyksósové. Panovali ale jako, dnešními slovy řečeno, okupanti. 

Brutální novinka 

Těžko říct, jak na éru panování cizáků pohlíželi tehdejší Egypťané. Nejspíš bez obzvláštní lásky, když je na počátku sedmnácté dynastie – ve třicet let trvající válce – nakonec svrhli. Na druhou stranu se toho od nich hodně naučili. Třeba jezdit na tažených bojových vozech a koních či používat zakřivené šavle a reflexní luky. A nejspíš od nich také odkoukali jednu libůstku: usekávání rukou poražených nepřátel. 

Toho se totiž Egypťané ještě před nástupem Hyksósů nedopouštěli. Vzpíralo se to jejich víře. Přesněji pak představě, že „na onen svět“ se mohou vydat jen s kompletním tělem. Chybějící tělesná součástka by jim zabránila v odchodu na věčnost a jejich duše by nikdy nenašla pokoje. Takový osud platil za horší než smrt. A dost možná proto téhle trýznivé pohrůžky využívali Hyksósové k udržení veřejného pořádku. Nejspíš – jistotu nemáme. Ale podobný scénář naznačuje Manfred Bietak, archeolog Rakouské akademie věd. 

Mrazivý rituál 

Právě on totiž při vykopávkách učinil ten nehezký „objev“. Z prohlubně v někdejší hradební zdi u městského paláce na něj vykouklo dvanáct lidských rukou. Tedy – rukou oddělených v zápěstí: kostlivé dlaně s prsty. O tom, že vidí výsledek nějakého starověkého hrůzného rituálu, prý nebylo pochyb. „Na kostech se nenašly žádné stopy po řezání,“ popisuje Bietak. „Byla to jemná chirurgická práce, žádné barbarské odsekávání sekerou.“ Naznačuje to, že ruce nebyly odnímány ze živých subjektů. Šlo o posmrtnou amputaci. A k oddělení rukou muselo dojít až hodiny po smrti, kdy už pominula posmrtná ztuhlost. „V opačném případě by bylo obtížné přeříznout šlachy spojující ruku s paží, aniž by se neobjevily stopy po řezu na kostech,“ dodává Julia Gresky, německá expertka archeologické paleopatologie. „Ruce byly upraveny tak, jak by měly vypadat. Někdo si s tím dal hodně práce.“ 

O čí ruce to ale šlo? Ostatky se nezachovaly zrovna skvěle, takže analýzu DNA na nich vědci provést nemohli. Jen z délky a postavení a poměrů jednotlivých kůstek a prstních článků se dá odvodit, že jedenáct rukou patřilo mužům ve věku od čtrnácti do jednatřiceti let. Ta poslední vypadala jako velmi pravděpodobně ženská. Takový rozptyl ve věku i pohlaví původních majitelů končetin pak svědčí o pokročilé selekci. Nešlo o houf pobitých válečných zajatců, ale konkrétní vybrané osoby z běžné populace. Mohlo jít o spiklence, buřiče. O členy organizace, která se stavěla na odpor proti Hyksósům. A ti se po jejich dopadení a popravě postarali o to, aby jejich duše nikdy nedošly pokoje. Jejich oddělené ruce pak vystavili na odiv – pro výstrahu všem ostatním. Ale to už jsou jen spekulace. Mohly třebas náležet i obyčejným zlodějům z tržiště… 

Krvavá tradice

Jisté je jen to, že když se tito „vládcové cizích zemí“ odporoučeli na propadliště dějin, Egypťané na fintu s oddělováním rukou nezapomněli. Faraona Ahmose (známého též jako Amos), zakladatele 18. dynastie a hlavní strůjce „vyprovodění Hyksósů z Egypta“, vyobrazili na stěně svého chrámu v Abydosu s haldou usekaných rukou. Až do jeho vlády se nikde podobné zobrazení neobjevovalo. A po něm se naopak stalo velmi běžné.

Faraoni – zvlášť ti z 20. dynastie – se s uťatýma rukama nepřátel nechávali zobrazovat často. Odsekávání rukou pobitých nepřátel se stalo efektivním způsobem, jak spočítat oběti a odhadnout velikost vítězství. Podle stylizovaných vyobrazení se také nejudatnější egyptští válečníci – ti, kteří složili k nohám faraona nejvíce usekaných rukou – odměňovali zlatými šperky. 

I tady ale trochu narážíme na nedostatek hmatatelných informací. Pokud jsou tato zobrazení pravdivá, měly by paláce faraonů přetékat nálezy usekaných rukou. A ono nic! „Nález z Avarisu je první a současně jediný fyzický důkaz o řezání rukou v Egyptě,“ dodává archeolog Bietak. Víme tedy jen to, že v rámci jakéhosi rituálu zavedli posmrtné amputace rukou vybraných osob Hyksósové. Tento obřad tak mohutně zapůsobil na Egypťany, že jej sami začlenili do vlastní válečnické praxe. Hrůznost toho, že by na onen svět odešli nekompletní, u nich přetrvala.


Další články v sekci