Pokořitelé faraonů: Kdo byli Hyksósové, kteří na sto let ovládli starověký Egypt?

16.01.2022 - Jaroslav Petr

Kdo byli Hyksósové, kteří na sto let ovládli starověký Egypt? Barbarští nájezdníci, nebo vzbouření přistěhovalci, kteří přicházeli po staletí do Egypta v klidu a míru?

<p>Skupina západoasijských cizinců přinášejících dary faraonovi. Jedná se o <strong>Kanaánce</strong>, nebo o <strong>Hyksósy</strong>. Muž vedoucí kozorožce núbijského (uprostřed) je patrně hyksós <strong>Abiša</strong>.</p>

Skupina západoasijských cizinců přinášejících dary faraonovi. Jedná se o Kanaánce, nebo o Hyksósy. Muž vedoucí kozorožce núbijského (uprostřed) je patrně hyksós Abiša.


Reklama

Nové světlo do sporů o jednu z nejzáhadnějších kapitol staroegyptských dějin vrhla studie mezinárodního týmu vedeného britskou archeoložkou Chris Stantisovou.

Krvavý masakr

Ptolemaiovský kněz a historik Manetho ve svém díle Egyptské pamětihodnosti líčí vpád Hyksósů do Egypta takto: „Lidé nízkého původu přišli z východu a jejich vpád všechny zaskočil. Měli odvahu napadnout zemi a ovládli ji velkou přesilou bez obtíží, a dokonce i bez bitvy. Poté, co si podrobili místní vůdce, vypalovali města a bořili chrámy egyptských bohů. S celou populací původních obyvatel nakládali s tou největší krutostí. Některé masakrovali, manželky a děti druhých odváděli do otroctví.“

Hyksósové se měli podle Manetha zmocnit města Avaris na severovýchodě nilské delty. Proměnili jej ve svou metropoli a vládli z něj potom většině území Egypta po celé století. Ale bylo tomu skutečně tak?

Manetho sepsal historii Egypta ve 3. století př. n. l. – tedy 1 300 let poté, co na egyptský trůn v roce 1638 př. n. l. usedl první hyksóský král. Řada badatelů je vůči informacím pocházejícím z Manethova spisu silně skeptická. Kniha se nedochovala. Známe ji pouze z citací ještě pozdějších autorů, např. židovského historika Flavia Iosepha, který žil v 1. století. Manethovy Egyptské pamětihodnosti jsou sepsány v řečtině a zjevně nebyly určeny egyptským čtenářům. Ve své době mohly plnit úlohu propagační brožury ambiciózních egyptských faraonů. Někteří historici jsou proto přesvědčeni, že k ozbrojené intervenci Hyksósů do Egypta nikdy nedošlo. 

Metropole Avaris

Faraoni vládli Egyptu déle než tři tisíciletí. Za tu dobu procházela jejich říše obdobími rozmachu, stagnace i úpadku. K jednomu z nejvýznamnějších krizových období se začalo schylovat po roce 1800 př. n. l. Tehdy vládlo postupně několik chabých faraonů, kteří neudrželi v zemi pořádek. Toho využili Hyksósové a na sto let se Egypta zmocnili. Převzali kontrolu nad severním Egyptem a egyptské faraony z 16. a 17. dynastie vytlačili do úzkého pásu země na jihu. Ti pak vládli zbytku své říše z Théb. 

O původu Hyksósů a jejich cestě k ovládnutí většiny území Egypta vedou vědci spory. Nikdo nepochybuje o tom, že v Egyptě byli Hyksósové cizorodé etnikum. Jejich jména se lišila od běžných egyptských jmen a mnohem víc se podobala jménům používaným na Blízkém východě. Další důkazy o cizím původu Hyksósů získali archeologové poté, co ve 40. letech 20. století objevili v deltě Nilu asi 120 kilometrů severovýchodně od Káhiry hyksóskou metropoli Avaris. 

Nástěnné malby dochované v Avarisu zobrazují Hyksósy v dlouhých pestrých oděvech, které se nápadně lišily od tradičních kratších, bílých šatů tehdejších Egypťanů. Také hrobky objevené v hyksóském hlavním městě svědčí o pohřebních zvycích na hony vzdálených běžným egyptským pohřbům. Muži byli pochováni s bronzovou výzbrojí ve zděných hrobkách, a to bez obvyklých skarabů a dalších typicky egyptských ochranných amuletů. V sousedství hrobek avariské společenské elity byli pohřbeni koně či osli, a to v párech, jako kdyby měli táhnout vůz. Nic podobného na egyptských pohřebištích archeologové nenašli. 

Analýza zubů

Mezinárodní tým pod vedením archeoložky Chris Stantisové z Bournemouth University se pokusil vypátrat původ Hyksósů analýzou zubů odebraných z koster pohřbených v Avarisu. Vědci využili skutečnosti, že při formování trvalých zubů v čelistech dětí ve věku od 3 do 8 let se do zubní skloviny ukládá malé množství stroncia. Lidé tento kov přijímají s potravou, kam se stroncium dostává z půdy. V různých oblastech se půda liší poměrem izotopů stroncia a to se promítá do poměru izotopů v zubní sklovině. Porovnáním obsahu stronciových izotopů v zubech a v půdě z různých oblastí se tak dá určit, odkud daný člověk pocházel. Lze zjistit, zda člověk dožil v místě, kde strávil dětství, nebo se během života přestěhoval do míst s jiným složením půdy. 

Stantisová a její kolegové prozkoumali zuby sedmi desítek lidí pohřbených v Avarisu v průběhu 350 let. Jak uvádějí ve studii publikované ve vědeckém časopise PLoS ONE, z izotopového složení zubní skloviny vyplývá, že muži a ženy pochovaní v Avarisu v době před nástupem Hyksósů k moci pocházeli z ciziny. Jejich rodiště nelze jednoznačně určit, ale rozhodně jím nebyla nilská delta či jiná část Egypta. Stantisová z toho vyvozuje, že ještě před ovládnutím Egypta přicházeli Hyksósové do této země po staletí jako pokojní imigranti. „Bylo to zjevně mezinárodní město,“ říká Stantisová o Avarisu.

Přistěhovalci

Izotopová skladba zubů několika desítek lidí pohřbených v Avarisu během hyksóské nadvlády ukazuje, že v tomto období imigrace pokračovala. Pokud by byl původně egyptský Avaris skutečně dobyt při hyksóském vpádu, odhalily by analýzy náhlý příliv cizích mužů v době, kdy se Hyksósové chopili v Egyptě moci. Nic takového ale výzkum neprokázal. Naopak, mezi přistěhovalci převažovaly ženy, které zřejmě přicházely do Egypta jako nevěsty hyksóských mužů usazených v Avarisu.Stantisová a její tým jsou toho názoru, že hyksóští vládci nemuseli Egypt dobývat vojenským vpádem. Mohli povstat z imigrantské komunity žijící v Avarisu po dlouhá staletí.

V tom s ní souhlasí historička Anna-Latifa Mourad ze sydneyské Macquarie University. Ta upozorňuje na fakt, že v Avarisu našli archeologové jen minimum stop po bojích a ničení, k nimž by zákonitě došlo, pokud by město dobyli cizí útočníci. Také izraelská egyptoložka Orly Goldwasserová z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě je toho názoru, že se většina Hyksósů dostala do Egypta postupně, v poklidu a bez bojů.

Když pak egyptští faraoni nedokázali udržet říši v řádném chodu a zemi zachvátil chaos, chopili se Hyksósové z Avarisu příležitosti. Vládli, dokud se na jihu nezformovala dostatečně silná egyptská vojska a faraoni nedobyli ztracená území zpět. 

Egyptsko-hyksóské války

Do historie vstoupili hyksóští vládci severního Egypta jako 15. dynastie v roce 1638 př. n. l. králem Saltisem. Postupně se hyksóští a egyptští faraoni dostávali do stále častějších konfliktů. Historicky jsou zdokumentované roztržky mezi hyksóským králem Apopim a jeho egyptským protějškem Sekenenrem Taem. V roce 1542 př. n. l. zahájil otevřenou vojenskou kampaň proti městům sympatizujícím s Hyksósy Sekenenreův syn Kamose. Ten přitáhl až k hyksóské metropoli Avarisu, ale byl nucen se stáhnout zpět na jih poté, co se ze zachycených hyksóských depeší dozvěděl o komplotu Apopiho s králem země Kuš ležící v dnešním Súdánu. 

Kamosovi hrozilo, že král Kuše využije jeho nepřítomnosti v jižním Egyptě a země se zmocní. Válku s Hyksósy tak dovedl do vítězného konce až Kamoseho mladší bratr Ahmose I. poté, co v roce 1530 př. n. l. porazil hyksóského krále Chamudiho a vyhnal jej z Egypta. Ahmose I. se tak stal zakladatelem nové 18. dynastie egyptských faraonů.

Exodus Hyksósů

Podle některých pramenů faraoni po návratu k moci vytlačili hyksóskou elitu z Egypta do jihozápadní Asie. Židovský historik Flavius Iosephus s odvoláním na Menethův spis popisuje závěr egyptsko-hyksóských válek následovně: „Ahmose I. oblehl hradby Avarisu s armádou 480 000 mužů a snažil se zlomit Hyksósy obléháním. V obavě, že Ahmose I. uspěje a dosáhne svého cíle, přistoupili Hyksósové na dohodu, podle níž souhlasili s tím, že opustí Egypt a odejdou tam, kde už nebudou pro Egypt hrozbou. Za těchto podmínek jich opustilo Egypt více než dvě stě čtyřicet tisíc. Celé domácnosti i se svým majetkem prošly pouští do Sýrie.“

Z archeologických nálezů však jasně vyplývá, že mnozí Hyksósové v Egyptě zůstali. Působili zde jako řemeslníci nebo obchodníci. Významná hyksóská komunita se udržela dokonce i v samotném Avarisu. I když se město dostalo pod vládu egyptských faraonů, nezmizely z něj výrobky typické pro Hyksósy. Egypťané sice v pozdějších dobách vykreslili Hyksósy jako krvežíznivé cizince a kruté utlačovatele, ale realita byla zřejmě téhle propagandistické verzi na hony vzdálená. 

TIP: Statečný faraon Sekenenre Tao II byl surově ubit Hyksósy přímo na bojišti

V době, kdy Menetho psal své Egyptské pamětihodnosti, byla po nelichotivém obrazu Hyksósů poptávka, protože tehdejší ambiciózní faraoni spřádali plány na výboje na Blízký východ. Více než tisíc let vzdálenou hyksóskou nadvládu potřebovali vylíčit jako „národní ostudu“, jejímuž opakování lze nejúčinněji zabránit tím, že se země, odkud Hyksósové přišli, ocitnou pod přímou a nesmlouvavou egyptskou nadvládou. Vykonstruovaný příběh o krutých nájezdnících měl zřejmě posloužit pro tyto účely. 

Biblický Exodus

Flavius Iosephus přišel v 1. století jako jeden z prvních s názorem, že vytlačení Hyksósů ze země stálo u zrodu biblického příběhu o Exodu, ve kterém Izrae­lité opustili Egypt a po dlouhé a strastiplné pouti došli až do zaslíbené země v jihozápadní Asii. Tomu, že se příběh o útěku Židů z Egypta před faraonskou zvůlí inspiroval skutečným vyhnáním Hyksósů, věří i někteří současní experti.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ivanov byl rozhodnutý oplodnit ženy šimpanzím spermatem bez toho, že by jim prozradil, oč jde.

Zajímavosti

Kavachi je jednou z nejaktivnějších podvodních sopek Tichého oceánu.

Věda
Historie

Sugestivně tvarovaná reflexní mlhovina IC 2118 ze souhvězdí Oriona, zcela pochopitelně známější pod názvem Hlava čarodějnice, září především odraženým světlem hvězdy Rigel, kterou upřeně „sleduje“.

Vesmír

Srovnání velikostí sovětských obrněnců v památníku v pevnosti Brest. Zleva SU-100, T-44, T-34/85 a ISU-152.

Válka

Před 130 až 115 tisíci lety zase na našem území panovalo vlhké středomořské podnebí. Hladina moře v té době stoupla natolik, že se ze Skandinávie stal ostrov.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907