Admirálové padlí za 1. světové války (3): Maximilian von Spee a Victor-Baptistin Senès

10.12.2021 - Rudolf Manik

Zatímco počet generálů padlých za Velké války přesáhl dvě stovky, v případě admirálů se jednalo o jednotlivce. Kteří velitelé námořnictva nakonec rozšířili tuto smutnou statistiku?

<p>Admirál von Spee (vlevo) a kontradmirál Victor-Baptistin Senès.</p>

Admirál von Spee (vlevo) a kontradmirál Victor-Baptistin Senès.


Reklama

Navzdory úspěchu v bitvě u Coronelu se německý viceadmirál Maximilian von Spee (1861–1914) dostal do mimořádně obtížné situace. Tisíce kilometrů od domova zůstával závislý na lodích dodávajících uhlí jeho eskadře, kterou Dohoda odřízla od německých kolonií i vlasti.

Ve všech koutech světa

Císařský velitel měl přitom za sebou úspěšnou kariéru, během níž se plavil do vilémovských afrických kolonií, velel přístavu v Kamerunu, ale těžký revmatismus ho přivedl zpět do Evropy. Poté, co se zúčastnil potlačení povstání boxerů v Číně, zastával od roku 1910 funkci náčelníka štábu Námořní stanice Severního moře v hodnosti kontradmirála.

Jeho posledním postem se o dva roky později stalo velení Východoasijské eskadry; krátce před vypuknutím války se dočkal jmenování viceadmirálem. V srpnu 1914 musela jeho eskadra opustit dosavadní základnu křižníků v Čchingtau a vyplout na volné moře, aby ji nepřítel neuzavřel v přístavu.

Tragédie jedné rodiny

Němci několik měsíců unikali dohodovým válečným plavidlům a připsali si oslnivý úspěch u Coronelu, pak ale přišel 8. prosinec 1914 a bitva u Falkland. Tam Východoasijská eskadra utrpěla porážku od uskupení Royal Navy pod velením viceadmirála Dovetona Sturdeeho. Kromě von Speeho vlajkového pancéřového křižníku Scharnhorst Britové poslali ke dnu také Gneisenau, LeipzigNürnberg.

V jednom dni navíc kromě viceadmirála rodina ztratila také jeho dva syny Ottu a Heinricha, kteří sloužili jako námořní důstojníci. Poválečná Reichsmarine Výmarské republiky na počest tohoto velitele pojmenovala kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee a po druhé světové válce nesla jeho jméno také školní fregata Graf Spee. Současně jej připomínají také názvy ulic v 16 německých městech.

Záhuba na Jadranu

Úspěchy podunajské monarchie v námořních bojích bývají připisovány malým jednotkám a ponorkám namísto přísně střežených dreadnoughtů. Jednou z kořistí habsburských podmořských člunů se stal i francouzský obrněný křižník León Gambetta. Ten po vstupu Itálie do konfliktu operoval severně od Otrantské úžiny, ale v noci 27. dubna 1915 se plavil asi 25 km od mysu Santa Maria di Leuca, když jej torpédovala rakousko-uherská ponorka SM U-5 poručíka řadové lodi Georga Ludwiga von Trapp.

Dokončení: Admirálové padlí za 1. světové války: Horace Hood a Robert Arbuthnot (4)

Obrněný křižník se potopil za 10 minut a do hlubin vzal 684 námořníků z celkové posádky 821 mužů. Všichni důstojníci přišli o život včetně velitele druhé lehké divize kontradmirála Victora-Baptistina Senèse (1874–1915). Ten se tak stal jediným francouzským admirálem, který padl během Velké války na moři. Měl za sebou účast v námořních kampaních v Tunisku, ve Vietnamu či proti Osmanům na Krétě. Nešťastnému obrněnému křižníku León Gambetta a celé 2. lehké divizi velel od roku 1911. Přímým důsledkem potopení křižníku se stalo přemístění dohodové blokády jižněji na úroveň řecké Kefalonie.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Opičí neštovice jsou onemocněním vyvolaným virem rodu Ortopoxvirus z čeledi Poxviridae. Virus se obvykle na člověka přenáší kousnutím, škrábnutím nebo přímým kontaktem s krví infikovaných živočichů. 

Věda

Nejvyhlášenějším resortem pro římskou smetánku bylo v antice Baiae.

Historie

První tank Heavy Mark I měl osmičlennou osádku, přičemž polovinu zaměstnaly motory a řízení stroje.

Válka

Ježura australská při hledání své oblíbené potravy – mravenců.

Příroda

Pěstitelskou doménou singapurské botanické zahrady se staly orchideje.

Zajímavosti

Utkání dvou černých děr

Tento snímek vznikl kombinací dat v oboru rentgenového záření z družice Chandra X-ray Observatory a fotografie ve vizuálním oboru, pořízené pomocí HST. Představuje galaxii NGC 6240, která je od Země vzdálena 400 milionů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hadonoše.

Uprostřed snímku jsou dvě černé díry, které od sebe dělí vzdálenost 3 000 světelných let. Jsou viditelné jako jasné bodové zdroje rentgenového záření. Nakonec se pravděpodobně přiblíží k sobě a splynou v jednu velkou černou díru.

Co se stane, když se tyto exotické objekty začnou navzájem ovlivňovat, zůstává pro astronomy zatím hádankou. Jedno je však jisté: uvolní se při tom obrovské množství energie a do prostoru budou vyslány gravitační vlny. (NASA/CXC/MIT/C.Canizares, M.Nowak, CC0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907