Chocholouši obecní jsou dnes na samé hranici životaschopnosti druhu

22.04.2020 - Jaroslav Monte Kvasnica

Chocholouši byli ptáci mého dětství. V předjaří cupkali po chodnících mezi potůčky tajícího sněhu a před hospodou oďobávali koňské kobližky. Všude jich bylo plno. Kdo by tehdy pomyslel, že za pět desetiletí u nás budou na prahu zániku…

<p>Chocholouši se pohybují pobíháním po zemi, přeletují jen nízko a zvolna nad zemí. Ozývají se vábením: <em>„trydritrii“</em>, které tvoří i hlavní motivy jeho písně. Chocholouši umí napodobovat i hlasy jiných ptáků.</p>

Chocholouši se pohybují pobíháním po zemi, přeletují jen nízko a zvolna nad zemí. Ozývají se vábením: „trydritrii“, které tvoří i hlavní motivy jeho písně. Chocholouši umí napodobovat i hlasy jiných ptáků.


Reklama

Chocholouš obecný (Galerida cristata), sympatický ptáček s chocholkou na hlavě, měl u nás v minulosti mnoho lidových názvů. Říkalo se mu chocholka, skřiváček nebo (podle naříkavého hlásku) trpělka. Chocholouši běžně hnízdívali na rumištích, na okrajích vsí a měst, v kolejištích, na vesnických nádražích a podobně.

Falešná zranění na obranu hnízda

Chocholouši hnízdí od dubna do června (výjimečně až do srpna) dvakrát ročně. Hnízdo neuměle spletené ze stébel trav a kořínků skrývají na zemi v terénu. Z posledních let jsou však dokladovány případy hnízdění chocholoušů také na plochých střechách, například u garáží. Samička do hnízda snáší 3–5 jemně skvrnitých vajec, která se velmi podobají vejcím skřivana polního.

Na vejcích sedí po dobu 12–14 dnů pouze samička, ovšem mláďata krmí oba rodiče. Mezi ornitology se vyprávějí celé legendy o tom, jak chocholouší rodiče fingující zranění dokážou od svého hnízdečka důmyslně odlákat nepřítele. Mláďata opouštějí hnízdo dříve, než jsou schopna letu a rychle se zacvičují ve sběru potravy, kterou jsou jim semena, zelené části rostlin, hmyz a drobní bezobratlí živočichové.

Robinzoni 21. století

Do poloviny šedesátých let 20. století patřili chocholouši k našim nejběžnějším pěvcům. Pak však nastal strmý pád populace a velmi dramatický úpadek na všech místech výskytu v ČR. Nejprve tito drobní ptáčci vymizeli ze vsí i z periferií měst. V současnosti chocholouši obecní spadají do kategorie ohrožených druhů a ornitologové předpokládají, že se dnes nacházejí na samé hranici životaschopnosti druhu!

V Čechách došlo v rozsáhlých oblastech již k naprostému vyhynutí a dnes chocholouše najdeme pouze v Polabí a Povltaví; rovněž v Moravskoslezském kraji patrně chocholouš vymizel zcela. Poněkud optimističtější situace je na střední a jižní Moravě, kde poslední „Robinsony“ můžeme vypátrat kuriózně na parkovištích velkých nákupních středisek a průmyslových zón mezi skladištními halami, případně na staveništích.

Příčiny mizení populace

Ornitologové se domnívají, že hlavním viníkem drastického úbytku chocholoušů v Česku je intenzifikace zemědělství spojená s dramatickým úbytkem hospodářského zvířectva a řídkých porostů s různými druhy plevelů v blízkosti lidských obydlí. Chocholouši bývali také silně vázáni na koňské povozy, respektive na koňské exkrementy. I ty z našich vesnic a menších městeček (o velkých městech nemluvě) nenávratně vymizely. Koňské farmy a jezdecká střediska nejsou pro chocholouše náhradou, neboť bývají umístěny blízko lesů nebo přímo v lesním prostředí, kam se chocholouši kvůli dravcům nikdy neodvažovali. Usedlí chocholouši jsou velmi citliví ke změnám prostředí a nedokáží se s nimi vyrovnat.

Z proletáře rarita

Ornitolog Libor Praus, který chocholouše po léta monitoruje, uvádí: „Jistý záblesk naděje pro existenci druhu mohou snad představovat množící se pozorování chocholoušů z okolí kravínů a polních cest v blízkosti celoročně přítomných hnojišť. Toto prostředí mohli ptáci opětovně osídlit teprve nedávno, nelze ale vyloučit, že zde byli pouze přehlíženi.“

Optimisté odhadují, že dnes žije na našem území padesátina původního počtu chocholoušů obecných. Odborníci odhadují, že v letech 2001–2003 hnízdilo v celé České republice 500–1 000 párů, přičemž někde se uvádí i 1 100–2 200 hnízdních párů. V každém případě je možné tvrdit, že se z proletáře ptačí říše se stal vlastně exot.

Nebezpečí posečených trávníků

I na zbytky populací chocholoušů, které našly útočiště ve městech, pochopitelně číhají mnohá nebezpečí. Některá – automobily, kočky, psy – předpokládáme. Jiná nám unikají. Libor Praus k tomuto problému říká: „Za nejvýznamnější rizikový faktor ohrožující městské hnízdící chocholouše považuji na základě závěrů z terénního pozorování příliš časté kosení trávníků (frekvence sečení nižší než tři týdny).

TIP: Mistři střemhlavého letu: Elegantní rybáci obecní

„Rodiče do vyšších travních porostů odvádí dosud nevzletná mláďata chocholoušů ze všech typů městských hnízdišť (jak ze zakrslých okrasných keřů u silnic, tak z plochých střech) a za běžných okolností se mláďata v tomto rizikovém stanovišti ukrývají minimálně pět dnů nutných k dosažení vzletnosti.“ Velká péče o trávníky tedy chocholoušům jednoznačně škodí.

Kam za chocholouši

Jediná rada zní: mějte oči na stopkách, případně dalekohled po ruce. Na chocholouše narazíte nejčastěji na parkovištích u velkých supermarketů a nákupních středisek, dále na staveništích, případně u komplexů se skladištními halami. O současném výskytu stále vzácnějších chocholoušů mají ornitologové bolestný nedostatek informací a prosí milovníky přírody, aby těmto pěvcům věnovali maximální pozornost. Budou vděčni, pokud jim o svých pozorováních poskytnete informace. Údaje o pozorování je možno vkládat do Fauvistické databáze České společnosti ornitologické.


Co o chocholouších ještě nevíte

  • patří do řádu pěvců (Passeriformes) a čeledi skřivanovitých (Alaudidae)
  • je velký jako skřivan polní, světle hnědý, kropenatý, s výraznou špičatou chocholkou na hlavě
  • pohybují se pobíháním po zemi, přeletují jen nízko a zvolna nad zemí
  • na stromy téměř nesedají, občas jsem je pozoroval posedávat na zábradlí nebo na silničních svodidlech
  • jsou rozšířeni v západní palearktické oblasti včetně severní Afriky a Blízkého východu
  • původně to byli ptáci stepí, nemají tedy rádi vysoké a husté porosty

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Americký náklaďák GMC CCKW-353 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907