Okatá bojovnice červenka obecná: Častá oběť skleněných zdí

19.11.2021 - Denisa Mikešová

Červenky jsou dosud hojní pěvci, kteří se s oblibou pohybují i v blízkosti lidí. Přitom většině z nás zůstává utajena jejich překvapivě agresivní povaha, pěvecké sklony samiček nebo fakt, že mnoho samečků každý rok uhyne po střetu s neexistujícím nepřítelem

<p>Mladá červenky si mě prohlížela velkým, jako studna hlubokým okem.</p>

Mladá červenky si mě prohlížela velkým, jako studna hlubokým okem.


Reklama

Je po dešti a v mokrém listoví sedí malý ptáček. Z načepýřeného okrově hnědého peří se na mě dívá velkým černým okem, upřeně sleduje každý můj pohyb. Mladá červenka své úhledné rodiče moc nepřipomíná, snad jen právě tím velkým, jako studna hlubokým okem. Přes evidentní nedůvěru mi dovoluje udělat alespoň jednu fotografii, ale pak nemotorně přelétá do houští. Tito drobní ptáčci žijí poměrně skrytým životem. Vyfotografovat nedávno vyvedené mládě proto stojí opravdu hodně námahy.

Rváči pod rouškou vegetace 

Červenka obecná (Erithacus rubecula) původně obývala lesy s bujným podrostem. Dnes ji můžeme potkat i v zarostlejších parcích a v přírodě blízkých zahradách, v nichž se může podle potřeby skrýt. Lidí se podle literatury moc nebojí, ačkoliv já osobně mám spíše opačné zkušenosti. V každém případě se uchyluje do spleti bylin, kde hledá potravu a ve skrytu při zemi si v těchto místech také staví hnízdo. K životu na zastíněných lokalitách má uzpůsobené oči, které jsou na první pohled nápadně velké. Díky tomu pojmou více světla a tím července ve stinném prostředí usnadňují orientaci

Přes „skrytý“ život červenky pozoroval drobného ptáčka s červenou náprsenkou čas od času asi každý, kdo se nepohybuje výhradně v centrech velkoměst. Z prostého pozorování se však o životu červenky mnoho nedozvíme, a tak pro většinu lidí zůstává i nadále běžným, ale svým způsobem tajemným ptákem. Tito něžně vyhlížející ptáčci jsou totiž ve skutečnosti nemilosrdní rváči. Jejich boje o teritorium bývají tvrdé a nelítostné; ornitologové odhadují, že každá desátá červenka, která se dožila prvního hnízdění, zahyne při obraně teritoria

Vytrvalí pěvci rán i nocí

Zpěv červenek patří mezi nejbohatší hlasové projevy ptačí říše. Je složený z tlumeného úvodu s poměrně ostrými tóny a pokračuje velice zvučnou trylkovou melodií, kterou zakončují flétnově znějící hvizdy. Pro bohatost přednesu se na Slovensku července říká „slávik červienka“. Přitom ale její zpěv zná velmi málo lidí. Červenky totiž nezpívají příliš nahlas a v denním ruchu (zvláště pak ve městech) jejich zpěv zaniká. Vysoká hladina hluku, kterou lidská společnost denně produkuje, vadí koneckonců i samotným červenkám. Proto na lokalitách zamořených hlukem (např. ve velkoměstech) zpívají pravidelně v noci, až když se v okolí rozhostí klid. V přírodě ale červenky zaslechnete již časně zrána a rovněž patří mezi naposledy umlkající ptačí zpěváky. 

Třebaže s největší intenzitou zpívají červenky jako všichni ostatní středoevropští ptáci na jaře, jejich zpěv můžete zaslechnout už v lednu. Zajímavá je také skutečnost, že na konci hnízdní sezóny, kdy se rodičovský pár rozpadne, začnou zpívat i samice. Svým zpěvem totiž musí obhájit životní prostor, který po odloučení samečka ztratil „mužského ochránce“. 

Rodinný život červenek

U červenek tráví každý jedinec zimu „na vlastní pěst“. Většina středoevropských jedinců odlétá zimovat na jihozápad a na jejich místa přilétají červenky ze severu. Na jihu Evropy, kde je výrazně tepleji, jsou populace těchto pěvců stálé. 

Na jaře samička zpravidla spojí teritorium s územím svého souseda, protože raději zůstává na území, které dobře zná. Svou připravenost k páření oznamuje zvláštním hlasem. Je to období, kdy si ji partner musí před dalšími potenciálními nápadníky hlídat a v tu dobu ji také intenzivně krmí. Někdy se samice navzdory své konzervativnosti vydá i „na neznámou půdu“ a sama se přestěhuje do teritoria některého ze svých sousedů. Výjimečně jednoduše vyčkává, až se k ní sameček připojí.

Samička staví hnízdo z přírodních materiálů (kořínky, chlupy atd.), přičemž využívá nejrůznějších přirozených dutin a prohlubní nízko nad zemí. V době stavby či snášení vajíček je samice nejcitlivější na vyrušení a někdy může hnízdo i snůšku nadobro opustit. Hnízdění probíhá rychle a po dvou týdnech sezení na vajíčkách jsou mláďata dalších čtrnáct dní krmena oběma rodiči. Po vyvedení se o ně často stará jen samec, zatímco samička hned zakládá další snůšku. Téměř všechny české červenky zvládnou za sezónu dvě hnízdění, polovina tři a celá pětina hnízdí dokonce pětkrát. Průměrná délka života vyvedených červenek je však jen něco málo přes jeden rok. 

Nárazy do neviditelných zdí

V porovnání s některými jinými druhy ptáků je u nás červenka obecná zatím hojná. Přesto ji Česká společnost ornitologická zvolila ptákem roku 2016. Důvodem tohoto výběru byla snaha upozornit na skutečnost, že i široce rozšířené druhy čelí různým nástrahám ze strany člověka. Jedná se především o riziko nárazů do skleněných ploch (např. skleněné zastávky, protihlukové stěny, prosklené zdi – zvláště pak rohové apod.), které jsou bez patřičného označení pro všechny ptáky, nejen červenku, neviditelné. Podle statistik zahyne v Evropě po nárazu do skel až 100 milionů ptáků ročně! Přitom lze těmto kolizím účinně předcházet nebo riziko alespoň snížit.

Na rozdíl od lidí mají ptáci oči umístěné po stranách hlavy, a proto nejostřeji vidí do stran. Nejvíce pozornosti za letu věnují tedy prostoru kolem sebe a pod sebou – ne tolik místům, která jsou před nimi (výjimkou jsou sovy, ty se však také velmi zřídka stávají obětí prosklených ploch). Skleněné stěny často věrně odráží své okolí a ptáci si jich vůbec nevšimnou. Vidí v nich zeleň, oblohu a třeba i strom, ke kterému zamíří jako ke svému cíli. Náraz do plochy pak většinou nepřežijí.

Boj proti skleněným zdem

Pokud jde odrazy ve skleněných plochách, hraje u červenek významnou roli i jejich přirozená agresivita: v případě, že uvidí ve skle svůj odraz, mohou na něj zaútočit. Sameček červenky se v takovém případě načepýří, vystaví na odiv svoji červenou náprsenku, ale protivník ve skle udělá totéž. Pak už zbývá jen přímý útok, ale nad tvrdým sklem zvítězit nejde. Jsou zdokumentovány i případy, kdy se sameček při útocích na domnělého nepřítele doslova umlátil.

Červenky patří mezi patnáct ptačích druhů, u nichž jsou nárazy do skel reportovány nejčastěji. Jen si nesmíme myslet, že stačí jedna nalepená černá silueta.

TIP: Svazky nezaměstnaných opeřenců: Ptačí rodičovství a homosexualita

Pokud ve svém okolí naleznete nezabezpečenou prosklenou plochu (např. zastávku MHD v blízkosti zeleně, protihlukovou stěnu na mostku nad vodotečí atd.) či mrtvolku ptáka u prosklené plochy, upozorněte majitele a vyberte způsob, jak plochu zabezpečit, aby se předešlo dalším podobným případům. Ornitologické výzkumy v mnoha zemích dokazují, že při správném postupu mohou být nárazy ptáků do skel silně redukovány a v některých případech úplně eliminovány. Další informace najdete na: www.ochranaptaku.cz

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907