Falcká koruna: Zlaté věno české princezny
Falcká koruna ze 14. století je vzácnou ukázkou mistrovství gotických zlatníků, jedním z mála zachovaných světských klenotů a zároveň nejstarší známou královskou korunou, která se kdy nacházela v Anglii. Předpokládá se, že mohla být součástí věna princezny Anny České, dcery Karla IV.
Falcká koruna je vyrobena ze zlata, váží necelý jeden kilogram a je ozdobena diamanty, rubíny, smaragdy, safíry, smaltem a perlami. Její výška i průměr činí osmnáct centimetrů. Tvoří ji základna, již lze pro snazší přepravu složit, s dvanácti šestiúhelníkovými růžicemi. Každá z nich nese odnímatelný zlatý stonek zakončený lilií. Jedná se o bohatě zdobený motiv heraldické verze lilie, který byl u středověkých korun populární. Růžice mají uprostřed světle modrý safír, každý cíp je ozdoben střídavě rubíny a shluky čtyř perel s malým diamantem uprostřed. Lilie navíc zdobí i zelené smaragdy. Některé z původních perel možná byly nahrazeny při restaurování v roce 1925.
Dědictví falckých Wittelsbachů
Korunu do Anglie přivezla pravděpodobně česká princezna Anna Lucemburská, která se v roce 1382 v patnácti letech provdala za krále Richarda II. z rodu anglických Plantagenetů. Usuzuje se tak podle toho, že koruna je v pramenech poprvé doložena ve 14. století právě v inventáři Richarda II.
Koruna mohla být vyrobena v Čechách, ale některé detaily, například perlové zdobení stonků, naznačují francouzskou zlatnickou školu. Autorem proto mohl být francouzský či francouzsky školený zlatník pracující v Praze, nebo byl klenot zhotoven v Paříži. Jako místo původu označovali někteří specialisté také Benátky.
V každém případě se koruna stala součástí věna anglické princezny Blanky z Lancasteru, dcery anglického krále Jindřicha IV. Ten svrhl z trůnu nešťastného Richarda II. a hodlal upevnit svou legitimitu významným spojenectvím s německým králem Ruprechtem, který se královského trůnu zmocnil taktéž po sesazení svého předchůdce. A tak Ruprechtův dědic, rýnský falckrabě Ludvík III. z rodu Wittelsbachů, stanul uprostřed parného léta 1402 v katedrále v Kolíně nad Rýnem před oltářem s Blankou, která si nasadila zmíněnou vzácnou korunu. Kromě ní přivezla věno v hodnotě odpovídající třem stům kilogramů zlata.
Blanka prožila šťastné manželství. Na rozdíl od Anny České jí osud dopřál ratolesti, bohužel její jediný syn zemřel mlád a svobodný. Koruna zůstala falckým Wittelsbachům sídlícím v Heidelbergu. V roce 1421 ji dočasně zastavili cisterciáckému klášteru Maulbronn, přičemž do té doby již bylo několik drahokamů a perel odstraněno. Po roce 1777, kdy se Bavorsko a Falc spojily, byla koruna převezena do pokladnice mnichovské rezidence, kde se nachází dodnes. Je označována za „jeden z nejvýznamnějších výtvorů gotického zlatnictví“.
